Savages{One Direction} (POZASTAVENO)

18. Chapter - Liam and Niall

„Cože?!" Namířím si to k němu a moje kroky začnou být rychlejší a rychlejší, až skoro běžím. Niall se otočí a rozeběhne se ven ze školy. Odhodím tašku na zem a Niall udělá to samé. Oba dva se tam začneme honit po trávníku před školou jako debilové a všichni na nás čumí taky jako debilové.

„Ty kreténe!" Křičím na něj a hodím po něm kousek větve, která se jen tak povalovala na zemi.

„Mohls mě trefit!" Křikne na mě.

„Neříkej." Zaksichtím se na něj.

„Klid." Obejmou mě Liamovi ruce kolem trupu a snaží se mě zastavit. Možná jsem vyšší než on, ale on je daleko silnější. Je jako rambo.

-Liam's view-

Poté, co se Harry uklidnil, a dalo by se říct, že vztah mezi Harrym a Niallem je zase v pohodě, jsme se každý odebral do třídy. Plácnul jsem sebou na lavici před Nialla a znuděně čekal, až zazvoní na hodinu. Se zazvoněním vstoupí profesor K. do třídy a svými sešity práskne o katedru. Dá si ruku přes pusu a odkašle si, aby upoutal naši pozornost.

„Mám pro vás všechny novinku." Opře se o desku jeho stolu a začne se na nás usmívat, což je divné.

„Pojedete navštívit věznici." Zazubí se na celou třídu a převážně na naši devítičlennou skupinu, jako by měl něco za lubem.

„Cože?! To je super!" Zajásá nadšeně Louis, který odloží PSP na lavici, aby mohl konečně dávat pozor.

„Uklidněte se ještě pane Tomlinsone. Vy a vaše kamarádi byste si měli dávat obzvlášť větší pozor, aby vás tam nenechali." Zamrmlá směrem k Louisovi, než pohledem sjede celou naší partu. Celá třída se začne smát a k nim se jako jediný přidá Niall z naší partičky.

„Jede se za dva dny, tedy ve středu. Platit se nic nebude. Sama věznice se nabídla, že nás tam dovezou jejich autobusem." Když nám oznámí, že pojedeme autobusem z věznice, moje reakce je taková, že na něj chvíli civím s otevřenou pusou.

„Nějaké otázky?" Zeptá se celé třídy, když spráskne ruce k sobě až příliš nadšeně. Nikdo nic neříká, nevykřikuje, jen všichni zírají na profesora K., který se na všechny usmívá a své nadšení dává jasně najevo.

„Nikdo se na nic neptá, tak se vrháme na geometrii!" Otočí se k tabuli a fixou začne něco na ní čmárat, já ho ani nevnímám, jelikož mě to nebaví, a tak se rozhodnu dělat Zayna, a to tak, že budu spát.

„Pna Maliku a pane Payne, byli bychom rádi, kdybyste se také zapojili do mé hodiny." Na zvolání mého příjmení zvednu hlavu a podívám se na Zayna, který ani nezaregistroval, že na něj profesor volal.

„Děkuji, že jste se probudil." Poděkuje mi, ale já po něm hodím jeden ze svých oblíbených pohledů, kteří ostatní nenávidí, téměř je to až vražedný pohled, místo toho, aby vraždil, tak spíše lidem přeběhne mráz po zádech.

„Liama, mohl by sis otevřít sešit? Nechci s tebou chodit do ředitelny." I když mě o to poprosí a zastraší tím, že se mnou půjde do ředitelny. Je to mi to doslova u prdele. Co by mi mohl tak ředitel udělat? Ještě než on stačí na mě sáhnout, tak on je desetkrát mrtvej.

„Fajn, po hodině půjdeme do ředitelny." S touto větou se opět otočí k tabuli a já si posměšně odfrknu. Nic se nestane, možná budu mít nějakou upomínku nebo nějakou jinou píčovinu. Koutkem oka mrknu po Harrym, který se věnuje něčemu na svém mobilu a u toho se divně ksichtí. Když pohlédnu na pravou stranu, kde sedí Vicky, tak ta se dívá zasněně ven z okna a cosi polyká. Když na to pomyslím, tak si říkám, to jsme to divná parta lidí. Lehnu si zpět na lavici, až mi začnou těžknout oční víčka. Polekaně cuknu, když mě něco opakovaně šťouchá do ramene. Otevřu otráveně oči, a až teď si uvědomím, že jsem usnul.