Savages{One Direction} (POZASTAVENO)

9. Chapter-Louis

„A nebudete mi skákat do řeči, když-.“

„Fajn.“ Nenechá jí to doříct Zayn a napije se z plechovky.

„Taky nebudete pít a jíst, nebudete-.“

„Fajn.“ Tentokrát jsem to já, kdo to řekne. Budeme pokračovat dál a pořádně ji vyprovokujeme. Profesorka mě zpraží pohledem.

„Fajn. Fajn. Fajn.“ Začnou všichni tohle opakovat stále dokola a vzájemně si tím skákat do řeči.

 „No tak, nechte mluvit dámu, je to neslušné.“ Přeruší nás Harry.

-Louis’s view-

Po zazvonění se mlčky zvednu a do kapsy si strčím mobil. Tahle učitelka bude asi ostrá, když nedovolila chudákovi Zaynovi ani jít na záchod, jelikož vypil od rána už tři plechovky Red bully. Ten teď kolem mě proběhl, že jsem si ho skoro ani nevšiml, jen jsem si všiml jeho zad. Ve dveřích se zastavím a otočím se k profesorčinu stolu, kam si to právě mířil sám Harry Styles alias pěkný děvkař nebo-li balič.

„Nechci rušit, ale-.“ Neodřekne to, jelikož chce, aby mu věnovala plnou pozornost. Protočí nad tím oči a chytnu Niall za paži a kývnu Harryho směrem. Niall se uchechtne a zůstane stát se mnou mezi dveřmi, abychom byli svědky, jak se snaží dostat učitelku na stůl.

„Ano?“ Zvedne k němu pohled a vyčkává, co mu řekne. Mě to taky zajímá, co z něj vypadne.

„Víte, v biologii nejsem moc dobrý, tak jsem se chtěl zeptat, jestli bych mohl za vámi kdykoli přijít, však víte.“ Jakmile to dořekne já s Niallem se začneme křenit ve snaze zadržet smích, který se nám dere ven. Prostě dostala jasnou pozvánku do pozvánku do postele a teď je na ní, za to přijme.

„Jistě, že můžeš přijít. Je hezké, že se zajímáš o studium. Pan ředitel mi říkal o tom vašem chování, i když mě přijde, že nejste hrozní. Několikrát mě varoval, že jste nejhorší žáci na škole a taky snad prý vůbec v historii, ale byli jste hodní, což mě překvapilo.“ Začne mu hned vylívat svoje srdce.

„Jde o to, že pokud se k nám profesor zachová nesprávně, tak mu to oplatíme.“ Harry trhne rameny a hodí po ní jeden ze svých úsměvů, po kterém holky vlhnou.

„Ale s vámi jistě problémy nebudou. Jste mladá, takže nás jistě chápete.“ Profesorka Kate se na něj usměje. Je dost mladá a není ošklivá. Má dlouhé hnědé rovné vlasy a hnědé oči. Pěkný zadek a má i prsa přesně do ruky. Určitě pod tím oblečením schovává pěknou postavu.

„Nechcete pomoct?“ Nabídne se okamžitě Harry, jakmile začne ze svého stolu vyklízet svoje věci.

„Oh, tak děkuju.“ Harry kývne a veškeré její věci vezme do ruky. Tohle dělá vždycky, aby měl záminku, proč jít do jejího kabinetu, pak se tam s ní vyspí. Když kolem nás projde, tak na nás vyplázne jazyk. Niall mu dá pohlavek, že mu málem všechno vypadne z rukou.

„Jdeme.“ Niall mě obejme kolem ramen a společně procházíme kolem lidí, kteří se nám většina vyhýbá.

„Cos to kurva řek?“ Vykřikne Liam na nějakého kluka, kterého vůbec neznám a strčí do něj, až zády narazí do jedné skříňky. Každý ví, že je Liam cholerik. Stačí ho trochu nasrat a hned vybuchne.

„Nic.“ Hlesne a chce kolem něj projít.

„Nic?!“ Liam zatíná pěsti a má pevně semknutou čelist. Někdy se i divím, že si nerozdrtí zuby. Žíla na krku mu tepe, až to bije do očí.

„Omlouvám se.“  Ve spoustě filmů se lidi bojí fotbalistů a různých namakaných sportovců, aby jim nerozbili hubu, tady u nás ve škole se všichni bojí Liama.

„Liame, nech ho na pokoji.“ Becca odstrčí Liama a zabrání tak, aby toho kluka uhodil. Jo, už vím, kdo to je. Rebecci ex-přítel. Pustil jí k vodě, teď chodí s nějakou šlapkou ze školy, ale Becca se snaží ho získat zpátky.

„Tak ať příště na mě nesahá a nerozkazuje mi!“ Vyjede na ní a do toho kluka ještě jednou strčí, než bouchne pěstí vedle jeho hlavy.

„Co tě žere?“ Zeptá se ho.

„Nic.“ Zabručí. Liam má blbou náladu, alespoň vím, že bych se mu měl dnes, co nejvíce vyhýbat. Když má blbou náladu, dokáže si tu zlost vylít na každém, kdo se mu omylem postaví do cesty. Něco se mu stalo, ale nikdy nám to řekne. To já vždycky všechno řeknu. Je mi pak líp.

„Není jedinej, kdo mám den blbec.“ Pronese vedle mě Nialla a projde kolem Liama a skupinky lidí, která jenom přihlížela. Rozeběhnu se, abych Nialla dohonil. Je mi jasné, kam jde. Ven si zahulit.

„Nejradši bych doma pěstoval trávu.“ Odfrkne si a sedne si na zem vedle Zayna, který tu sedí s Nellou, kteří si náhodou šli zapálit jointa.

„Dneska je den na hovno.“ Řekne Zayn a vyfoukne kouř. Další. Dneska je vše na hovno, všechno jde do prdele.

„Táta se vrátil.“ Řeknu té trojce, co tu sedí se mnou venku na trávníku před školou.

„To jako fakt?“ Zeptá se mě udiveně Nella a vytřeští na mě ty její modré oči.

„Jo, chce zpátky k mámě, jenže ta je momentálně s Markem.“ Všechno jde do prdele.

„Můj brácha je v base už druhý týden.“ Vypadne z ničeho nic z Nialla. Všichni na něj vytřeštíme oči.

„Všichni se doma jenom hádají, táta hází vinu na každýho. Už mě to tam sere a taky chci opíchat Harryho ségru, jenže to nemůže vědět.“ Vyprsknu smíchy, když se zmíní o Gemmě. Niall má pro ni slabost už pěkně dlouho, ani nevím, jak dlouho. Když Harry načapal Nialla v posteli jeho ségry, tak ho hnal. Jenže to bylo před dvěma roky, teď se po dvou letech vrací do Anglie.

„Počkej, až ti ten její dá přes hubu.“ Řekne Nella Niallovi, ale ten nad ní protočí oči. Vezmu si od něj brko a popotáhnu si. Jointa mu vrátím. Poté, co to dokouříme, se každý vrátíme do své třídy. Já mám hodinu umění, tedy malování. Stoupnu si ke stojanu vedle Christin, která už si na paletu nanáší barvy.

„Co budeme malovat?“ Zeptám se jí.

„Budeme vyjadřovat svoje emoce.“ Odpoví mi a usměje se, čímž se jí na tvářích objeví ty samé ďolíčky jako má Harry.

„Nechybí ti namíchat si tam zelenou?“ Zeptám se jí se smíchem.

„To bylo velmi vtipné Tomlinsone.“ Zaslechnu hlas postarší profesorky za mými zády.

„Vy už jste tady?“

„Ano. Cítím z tebe marihuanu. Že tys venku kouřil?“ Zeptá se mě. Aniž jí stačím odpovědět, schytám od ní pohlavek.

„Ne, já se jen díval na ostatní.“ Řeknu jí a sám si začnu nanášet barvy na palety. Rozhodl jsem se pro modrou a červenou barvu. Ještě tam přidám nějakou barvu, ale nevím jakou. Namočím si štětec do modré barvy a udělám jimi na plátně několik rychlých tahů. To samé udělám i s červenou barvou, dokonce i žlutou. Na plátně už není jediné místi bílé, proto se rozhodnu pro zelené puntíky, které různě rozmístím.

„Pan Tomlinson opět projevil svůj humor.“ Profesorka se nakloní k plátnu a přes brýle ho začne zkoumat.

„Co tímto obrazem říkáte?“ Natočí se mým směrem.

„Můj výtvor o mě vypovídá, že rád se pobavím.“ Odpovím jí na otázku a vytvořím na tváři ten nejširší úsměv jaký dokážu.

 „To vidím.“ Zamumlá si pro sebe a odejde.