Muggle model//Draco Malfoy ff.

Prasinky

,,Cassie jsi v pořádku? Vypadáš unaveně." zeptal se mě Blaise, který s nadšením zaujal místo vedle mě, tentokrát jsem měla vedle sebe volno. Na hodinu bylinkaření nikdo ze Zmijozelu většinu času nechodí a to byl ten jediný světlý bod tohoto předmětu. Unavená je slabé slovo, celou noc jsem nespala. Zpropadený Malfoy.

,,To nic, zkrátka jedna probdělá noc." měla jsem chuť mu říct co mě trápí, ale pak mi došlo, že je to jeho kamarád. A já mám odjakživa potíže s důvěrou k lidem, navíc jak jsem už několikrát zmínila, ve zmijozelu se bojím věřit komukoliv. ,,Někdy mám se spánkem potíže." zamluvila jsem raději všechny své myšlenky.

Vlastně jsem stále přemýšlela nad tím, proč mě zkrátka nemůže nechat být. Nebyla jsem spokojená ve světě mudlů, nebyla jsem spokojená ani tady a Zachariáš bylo ten jediný kdo mi uměl vykouzlit pravý úsměv na tváři.

Když jsem mluvila o tom, že bylinkaření není pro zmijozeli dost atraktivní předmět a málokdy na něj zavítají, nečekala bych tu toho blonďatého slimáka, který jen co vešel do učebny obdaroval mě povýšeným úsměvem a štrádoval si to k nám.

,,Rosierová a Zabiny." zapěl libezně.,,Jak rozkošné."

,,Nech si to." mlaskla jsem nespokojeně.,,Co to vůbec děláš?" otočila jsem se nevrle.

,,Jsem na hodině, jako ty." pronesl spokojeně a založil paže na hrudi.

Obratila jsem oči v sloup a nechala Malfoye, Malfoyem. Výdech, nádech - hlavně se nenechat vypro-

,,Hej Rosierová." sykl a já se opřela lokty o lavici, abych mu byla co nejdál.,,Rosierová." cítila jsem slabé štípnutí za krkem, a hned poté mi doletělo několik papírových kuliček na stůl, když i ty jsem ignorovala, poslal mi holubičku a tu jsem ze zvědavosti

Byl tam naprosto nechutný obrázek, dívky s velkým nosem a pár vlasy na hlavě, přičemž pod tím bylo jednoduše napsáno: TY.

Zmuchlala jsem papírek a hodila jej vedle lavice a doufala, že bude klid a já budu moct poslouchat výklad, lič nudný a nezábavný. Cokoliv bylo lepší než hašteření se s Malfoyem.

Když jsem si chtěla spokojeně oddychnout, že je klid, ucitila jsem na lýtku špičku boty, bez přemýšlení jsem věděla, že je jeho. Otřel se s ní nahoru a zpět a to pro mě byla poslední kapka, zhoupl se mi žaludek a do těla dostalo horko, to zřejmě už bouchly nervy.

,,Okamžitě toho nech!" otočila jsem se a sykla tiše, ačkoliv se značnou dodávkou zlosti.

,,Pardon, to bylo omylem." zazubil se. ,,Sakra, to abych si šel vyčistit boty." zasmál se a mrkl na Blaise, kterému též zacukaly koutky.

Došla mi slova, chtěla jsem mu pěkně říct, že ho nenávidím, že je ten nejhorší člověk, kterého jsem potkala a že bych jej nejraději schodila z astronomické věže, ale problém byl v tom, že už jsem mu to řekla už tolikrát, že to již nebral ani v potaz.

Jako zázrakem jsem vydržela až na konec hodiny, přičemž jsem čekala, až se všichni odeberou pryč, včetně Draca.

,,Blaise jdeme." zavelel Draco a já si od srdce oddychla.

Raději jsem ještě chvíli počkala, než se všichni vzdalí a až byla třída skutečně prázdná, teprve poté jsem se měla k odchodu.

Jenže mezi dveřmi na mě čekalo překvapení. Jak jinak, Malfoy by jen tak neodešel.

,,Chtěla by jsi projít ?" pozvedl koutek a zapřel se do rámu dveří.

Chtěla jsem mu proklouznout pod paží, ale ne. Jen co jsem se o to pokusila, chytl mě do sítě jako motýla a postrčil mě zpět do třídy, přičemž zabouchnul dveře a postavil se před ně jako generál.