Když se Arsen probudil, byl úplně mimo.
Pamatoval si, co se včera stalo. Nebyl si ale jistý tím, jak se dostal do Killianovy postele, když princ oddechoval vedle něj a jejich ruce byly jemně přes sebe.
Stáhl svou ruku zpátky k sobě. Tohle bylo špatně. Nemohl spát v posteli s členem královské rodiny.
Co nejtišeji se posadil, což byla docela výzva vzhledem k tomu, že včera dostal ošklivé kopance do břicha, které ho teď bolely. Naposledy se podíval na Killiana, v duchu mu poděkoval ještě jednou za to, jak pro něj zabil člověka, jak mu pak pomohl, když se schovávali u řeky, a opustil tuto část stanu.
Vykulhal ven. Kotník ho také nemálo bolel, ale jeho magie v těle se nejvíce momentálně soustředila na jeho paži, která na tom byla nejhůř. Kéž by byl silnější, pomyslel si. Jeho magie by si pak s jeho tělem poradila rychleji.
Když vyšel, získal si pozornost Daviana, který stál u vchodu do stanu. Když ho uviděl na vlastních nohách, široce se usmál, došel k němu a smáčkl ho v objetí. "Tys mi dal včera zabrat, hele," zamumlal. "Jsem rád, že jsi na nohách. Kde je princ?"
"Spí," odpověděl prostě.
"Kde? Včera mi řekl, že tě nechá spát na jeho posteli, aby sis odpočinul."
Arsen zamrzl. Nedošly mu následky jeho slov. Kde tak asi mohl spát, když byla v druhé části stanu jen jedna postel?
"Uhm, pospával tak v sedě. Když jsem vstal, probudil jsem ho a vlezl do postele," zamumlal rychle v odpověď, než změnil raději téma. "Kolik lidí jsme ztratili?"
"Pět," vydechl Davian. "Kluci se o to už postarali. Dnes se na rozkaz prince vracíme zpátky."
Arsen automaticky otevřel pusu, aby zaprotestoval, protože rozkazy krále zněly jinak, ale pak si uvědomil jejich situaci. Přišli o pět lidí. On, osobní strážce prince, byl zraněn způsobem, že by ho těžko nějak efektivně ochránil. A přece jen je čekala minimálně dvoudenní cesta zpátky v oslabené sestavě. Nemohli riskovat.
"Jo, to jo rozumné," řekl nakonec.
"Poslal jsem Arwana zpátky do království, aby informoval o tom, co se stalo, a aby nám poslali další lidi. Odjel asi před třemi hodinami, když budeme mít štěstí, zítra se s pomocí setkáme."
"Díky," odpověděl Arsen stručně, protože tohle měla být jeho práce, které ale samozřejmě nebyl hned po boji schopný.
Davian ho lehce plácl do zdravé paže. "Pojď, převážu ti to."
Sedli si na bednu, ve které se převážel tento stan. Arsen si sundal košili, kterou sám nevěděl, kde vzal, ale předpokládal, že mu ji oblékl včera Davian, když mu ošetřoval paži a další části jeho těla.
Když mu Davian teď znovu čistil rány a převazoval, stručně mu vyprávěl, co se včera stalo z jeho pohledu. Arsen přece jen utekl s princem, aby ho schoval, a tak neměl ponětí. "Nemohli jsme vás pak najít," řekl Damian. "Půlka lidí stavěla tábor, půlka vás hledala. Až o několik hodin později s tebou princ dokulhal do tábora, oba celí od tvé krve, byl to děsivý pohled. Málem jsem myslel, že už táhne jen tvou mrtvolu. Ale postaral se o tvou ruku a zastavil to nejhorší krvácení svou košilí, takže respekt. Nevěděl jsem, že něco takového umí."
Arsenovi bylo jasné, na co Davian narážel. Jeho otec byl také vojákem a taky zemřel v den, co Arsenovi rodiče. Tehdy bojoval po boku krále a když byl zraněn, král mu nepomohl i přes to, že v ten moment tam nebyl nikdo, kdo by je ohrožoval. Nechal ho tam umřít, protože když o několik minut později přiběhli další vojáci, jen viděli vzdalující se postavu krále a Davianova otce už zachránit nezvládli.
