Několik týdnů po tom, co se Killian stal králem, se Caelan vřítil do jednací místnosti, kde Killian skončil jeden rozhovor, bez zaťukání. Práskl na stůl s knihou a psanými poznámkami. "Pokračoval jsem v Arsenově práci," vybafl na něj. Hned na to se na něj omluvně podíval. "Můj pane," dodal.
Killian se lehce uchechtl, ale mávnul nad tím rukou. "V jaké práci?"
"Překlady staré literatury o magii a spřízněných duší," vysvětlil. "Můžu si sednout?"
Přikývl. Pohledem sjel na Caelanovy poznámky a hned to uviděl - stránky začínala Arsenovým rukopisem, pokračovala Caelanovým. Nakrčil obočí. "Ukradl jsi jeho poznámky z mých komnat?"
Caelan se v tu chvíli div nezačervenal. "Možná. Ten den, co byl jmenován nový generálporučík, den po tom, co jste mi řekl vše, co víte o spřízněných duších. Říkal jsem si, že by bylo dobré najít něco dalšího. Takže jsem poslední týdny jen překládal."
Killian v tu chvíli nevěděl, jak se ohledně toho cítí. Nebyl si jistý, jestli chce slyšet více o tom, co už více nemohl mít. Podíval se na hodiny.
"Za deset minut mám jednání. Stihneš to?"
"Snad ano," zamumlal Caelan a přitáhl si poznámky k sobě. "Dříve, když magie byla opravdu silná a častá, se toho o ní psalo spousta, i když se většina časem zapomněla. Když... když Arsen pracoval na překladech naposled," Killian cenil jeho výběr slov, aby nezmiňoval jeho smrt, "začal s překladem právě o smrti spřízněných duší. A řekl jsem si, že by to mohlo být něco, co by vás mohlo zajímat, tak jsem pokračoval."
"Jestli mi řekneš, že smrtí jednoho se pouto přetrhne a je konec, asi to ani slyšet nechci," zamumlal Killian.
Caelan se usmál. "Právě že docela naopak. Jasně, nikdo pořádně neví, co se děje po smrti a není to tak, že by se někdo po smrti vrátil, aby o tom vyprávěl. Ale musíme si pamatovat, že tehdy byla magie silnější. To znamená, že silnější mohly být i nějaké podněty jako třeba sny nebo vidiny, které se lidem snažily něco říct."
Killian na sobě nedal nic znát, ale v šoku si vzpomněl na tu první noc, kdy se mu zdálo, že Arsen ležel vedle něj na posteli a hladil ho po tváři. Od toho dne totiž vídával Arsena pravidelně především ve snech.
"Existuje pár teorií. Jestli budete chtít, mám tady jednu, která mi přijde opravdu možná na základě všeho, co jsem se dočetl." Kývl na něj, ať pokračuje. Caelan shlédl do svých poznámek. "Takže, Arsen zemřel po tom, co se pro vás obětoval. Lidé dříve věřili, že když jeden z dvojice zemře při záchraně toho druhého, neopustí tento svět úplně, ale začne k němu promlouvat podvědomě právě pomocí snů a něco jako vidin. Několik přeživších své spřízněné duše potvrdilo, že se třeba právě ve snech setkávali. Takže věřili, že to doopravdy nebyl jen sen, ale reakce byly v jistém slova smyslu reálné."
Neměl ho nechávat mu to říkat teď, když za chvíli měl jiné jednání. Měl tušit, že to možná mohlo být něco, co ho rozhodí, protože on měl sny s Arsenem. Občas ho viděl, když usínal. Přesto zavrtěl nevěřícně hlavou. "To není možné, ne?" zamumlal.
"Proč by nebylo? Mluvíme tady přece jen o magii, žijeme ve světě s magií. Zdá se vám někdy o Arsenovi? Nemyslím nějaké vzpomínky nebo smyšlené scénáře, spíše... Že třeba jen spolu sedíte a povídáte si. Že vám něco říká."
Váhavě přikývl. "Jo," řekl nakonec. "Od toho, co jsem se stal králem."
Caelan plácl do stolu, jako by vyhrál loterii. "Vidíte? Takže jestli je tahle teorie pravdivá, není to jen sen. Je to opravdu Arsen."
