MARYAM

3.

Ráno jsem se probudila na palčivou bolest za očima. Sluneční paprsky mi skrze otevřená okna svítily přímo do obličeje. Můj žaludek byl na tom o něco málo lépe než má hlava. I přesto jsem se cítila hrozně. Uvnitř sebe jsem začínala cítit prázdnotu, která se postupně rozšiřovala do různých zákoutí mého těla. S Janett, která tu pro mě byla od doby kdy jsme se přistěhovali odlétá na vysokou do Londýna. Vždycky mě bránila a nikdy mě nenechala na holičkách. Byla ta co mi dodávala druhou půlku mého já. Jestli jsem se někdy cítila dobře tak to bylo jen díky ní.  Nemusela jsem se bát být sama sebou. Čím více si uvědomuji co se dnes děje tím se cítím hůře.
Pokouším se i se smutkem a bolestí hlavy vstát z postele. Když se mi to konečně podařilo už jsem měla skleněné oči jako kdyby mi tam vletělo snítko. Prohrábla jsem si zacuchané vlasy a vydala se do pokoje za Janett. Ta seděla smutná na posteli. Cítím jak je z té cesty nervózní. Když jsem přišla blíž všimla jsem si, že jí stékají slzy po tváři. Dnes je ten den kdy tu mám být já pro ni. Klekla jsem si a dala jí pramínky vlasů za uši.
,,Mary já mám strach..." podívala se mi do očí a zašeptala.
,,Já taky." Usmála jsem se na ni. ,,Ale ať už budeš kdekoli na světě vždycky tu budu pro tebe. Ano?" utřela jsem ji slzy. Bolelo mě Janett vidět takhle. Jindy z ní srší sebevědomí a tvrdost. Objali jsme se co nejvíc to šlo a začali pomalu balit. Neustále jsme vzpomínali a vybrečeli ještě několik dalších litrů slz.
,,Co se děje?" vešel Toby. Obě jsme se na sebe podívali a rychle si utírali zarudlé tváře od slz.
,,Nic co by." Prohlásila chladně Janett. Toby si nervózně protnul zátylek.
,,Pojďte ke mně." Napřáhl své náručí. Janett se moc do toho nechtělo, ale stáhla jsem ji s sebou.
,,Víte, že vás mám obě rád, že jo?" dal nám oběma pusu do vlasů.
,,Máte už sbaleno?" odstoupil od nás.
,,Kupodivu jo." Strčila jsem si ruce do kapes svých džínů. Tobias pobral většinu našich věcí a vyrazil s nimi do auta.
V přízemí domu si šla Janett ještě udělat kafe a vzít si prášek na bolest hlavy. Přece jenom pláč kocovině zrovna nepomáhá. Sedla jsem si tedy do pohodlného křesla, na které jsem měla zálusk celý víkend. Bylo opravdu tak pohodlné jak vypadalo. Jestli někdy budu mít dům tohle křeslo v něm nesmí chybět. Trošku mě mrzí, že v domě bylo pořád tak rušno, zajímalo by mě jaký je když v něm vládne jen klid a ticho. Musí působit ještě více honosně a útulně.
,,Můžu s tebou mluvit?"  ztuhla mi veškerá krev  v těle. Jakoby se svět kolem zastavil. V krku se mi udělal obrovský knedlík a já nevěděla ani jak se nadechnout. Cítila jsem pohledy všech, kteří seděli ještě teď na terase a dopíjeli svou ranní kávu. Nezmohla jsem se na nic než se jen rozhlédnout po místnosti.
,,Někde v soukromí samozřejmě." Doplnil. Podívala jsem se v rychlosti na Janett, která se v kuchyni nadechovala a chtěla něco říct. Očima jsem jí naznačila ať je ticho. Jayovi jsem jen kývla na souhlas. On se otočil a vedl mě směrem ven. Ve dveřích jsme se málem srazili s Tobym, který se vracel aby si dal něco teplého k pití. S Jayem jsme se blížili k jeho černému SUV. Při všech těch vzpomínkách na to co jsme v tom autě dělali se mi zatočila hlava. Když jsme stáli vedle auta moje nervozita dosahovala vrcholu. Bez jediného slova se na mě podíval a já se na něj zároveň usmívala a cítila, jak se mezi námi táhne těžké ticho. Nasedla jsem do jeho auta a nervózně zavřela dveře. Srdce mi bušelo jako o závod a já věděla, že se z tohohle jentak nevymotám. Jay nastoupil do auta a jakmile se zabouchly dveře naklonil se ke mně. Jeho blízkost a vůně parfému s příměsí kouře mě omámily, a já jsem cítila, jak moje srdce začíná znovu prudce bušit. Jeho rty se blížily k mým a já instinktivně zavřela oči, abych se připravila na ten okamžik. Když se jeho rty spojily s mými, byl to polibek plný touhy a vášně. Bylo to, jako by se v nás obou probudilo něco, co jsme dlouho potlačovali. Naše rty se spojovaly znovu a znovu, a já jsem cítila jak mě polibek naplňuje teplem a vzrušením, které mi tak dlouho chybělo. Bylo to jako elektrický náboj, který mě opět probouzel k životu. Jayden mě držel pevně a já cítila, jako bychom byli  jedno. Ztratili jsme se v tom okamžiku, a všechny naše starosti a nedorozumění se zdály být mimo realitu.
Když jsme se nakonec od sebe odtáhli, pohlédl mi do očí a viděla jsem v nich smíšené emoce – touhu, zmatení. V sobě jsem cítila zmatek, ale hlavně něco, co mi říkalo, že tohle není správné.
Byla jsem rozpolcená, zároveň jsem věděla, že se mezi námi něco změnilo a že musíme najít způsob, jak se s tím vypořádat. Maryam tohle přece nechceš...