7.

5 0 0
                                    


Ráno bylo pro mě to nejtěžší ráno po party, které jsem kdy zažila.
Pokusila jsem se otevřít oči, ale bodavá bolest mě donutila si to rychle rozmyslet. Otočila jsem se na druhou stranu a deku si přetáhla přes oči rozhodnutá, že jdu pokračovat ve spánku. Hodně rychle se moje plány změní když vedle sebe uslyším zachrápání. V mžiku si sednu a vytřeštím oči na chrápače vedle sebe. Kdo to může být? Já bych si domů přece nikoho nedotáhla. Nebo jo? No ne! Stoprocentně ne! Nebo já nevím vlastně si ničím nejsem jistá.
Nohy pomalu spustím na studenou podlahu a postel rychle obejdu abych se podívala kdo tam leží. Uleví se mi když zjistím, že to je Abby. V pokoji zatáhnu aby Abby nemusela řešit bodavou bolest kvůli světlu stejně jako já. Vezmu si ručník a nandám si sluneční brýle, protože v celém bytě bude určitě hromada slunečního světla.

S ručníkem a brýlemi na očích v tom v čem jsem byla na party se vydávám přes obývací pokoj do koupelny. V obývacím pokoji se na chvíli pozastavím nad Javierem spícím na našem gauči bez trika. Co tu dělá? To se ta party nakonec přesunula k nám nebo co? Takhle budeme všichni končit po každé vysokoškolské party?
,,Nezírej." Zamručí Javi ještě pořád opileckým hlasem se zavřenýma očima. Málem jsem leknutím vyjekla. Rychle jsem odtrhla od něj zrak a pokračovala v mé cestě do koupelny.
,,Věděl jsem, že zíráš." Uchechtl se.
,,Nezírala jsem!" ozvala jsem se ještě naposledy z koupelny než jsem konečně zabouchla a zamkla dveře. Svlékla jsem ze sebe všechno oblečení ze včerejší noci. Konečně. A nechala na sebe téct teplou vodu.

Když jsem si kolem sebe po sprše omotávala ručník slyšela jsem klepání na vchodové dveře. Klepání neustávalo a já už opravdu měla nervy.
,,Můžete někdo už sakra otevřít ty dveře?!" nevrle jsem zakřičela doufajíc, že to bylo dostatečně a alespoň to jeden z nich slyšel.
Nedalo mi to, a já naštvaně s mokrými vlasy a ručníkem omotaným kolem sebe vyběhla z koupelny na chodbu. To jsem, ale dělat neměla. Ve dveřích stál naštvaný Jay, kterému otevřel Javier bez trika.
Chvilku jsem byla překvapená a zaskočená. Každopádně to se hodně rychle změnilo. Byla jsem vytočená až do nebes. Opravdu jsem teď nechtěla vidět Jaydena. Měla jsem v plánu se mu vyhýbat až do konce života kvůli tomu co se stalo včera.
,,Proč sis nevzal triko?!" nechápavě se podívám na Javiera.
,,Panebože, proč tak řvete." Vyšla z mého pokoje Abby držíc se bolestivě za hlavu stále oblečená v tom v čem včera tančila na party.
,,Tady milostivá furt ječí." Drkne do mě loktem Javier.
,,Jaydene, a co tu vůbec děláš?" strčím do Javiera aby uhnul ze dveří a Jay mohl projít do bytu.
Javier za Jayem zavřel dveře a Abby hned po něm hodila triko.
,,Nezvedalas mi telefon." Prohodí Jayden. Jen nad tím protočím panenkami. Jasně pochybuji, že zrovna Jay sem přijel kvůli tomu, že jsem mu já nezvedla dvakrát telefon. Je to Jayden proboha. ,,Počkej tady, jdu se obléct." Shodím ho na gauč, který je ještě rozhrabaný po Javim.

Zalezla jsem si do pokoje a otevřela svou skříň. Snažila jsem se co nejrychleji vybrat něco na sebe, ale nemohla jsem se soustředit. Z obývacího pokoje jsem slyšela Abby šeptajíc Jayovi.
,,Moc dobře znám kluky jako jsi ty. Opovaž se jí ublížit, vím jakej seš."
Nevěřícně zakroutím hlavou. Abby bych na tohle vůbec netipovala. Přece jenom se neznáme tak moc aby měla potřebu mě bránit před klukama. Ale kdo ví, když tu pro mě není Janett, třeba budeme s Abby nejlepší kamarádky. Potom se ho jen nahlas zeptá jestli si dá něco k pití.
Pousměju se nad tím jak změnila tón a hlasitost hlasu. Nakonec sáhnu po černých teplácích, tričku a přesto si přehodím černou mikinu. Obuji si bílé tenisky a nasadím si své brýle.
,,Jdeme." Štěknu po Jayovi a kývnu mu směrem ke dveřím. On to pochopí a rychle se zvedne z gauče. Když procházíme chodbou domu, všímám si, že je všude nepořádek. Očividně jsme nebyli jediní, kteří se rozhodli páteční noc propařit. S Jayem vyjdeme z budovy a hned si to zamíříme k jeho autu. On mi otevře dveře, já se posadím na místo spolujezdce a on naštvaně bouchne dveřmi. Chvilku mu trvá než auto obejde a posadí se vedle mě na místo řidiče.

MARYAMKde žijí příběhy. Začni objevovat