Game of School Killer [CZ]

Dvacátá první kapitola | Jsi tak vtipná

Vykřikla jsem. Střemhlav jsem se rozeběhla ke Chrisovi. Vyběhla jsem na stupínek, na kterém stál a stoupla si před něj. Podívala jsem se pod sebe. Střetla jsem se svým pohledem s jiným. Byl to pohled osoby, kterou jsem nesnášela již před tím. Ale nyní to byla ještě intenzivnější nenávist, než před tím. Dwight na mě hleděl znuděným pohledem.

" Leslie," ozvalo se za mými zády. " Odejdi odsud,"

" Ne, přivedla jsem pomoc!" prohlásila jsem a pohlédla na policisty pomalu kráčejícími směrem k nám. " Ten chlap!" ukázala jsem na Dwighta. " To on může za všechno," Dwight se začal smát. Nechápavě jsem na ně hleděla. " Tak udělejte něco ne?!" vykřikla jsem bezmocně.

" Jsi tak vtipná Leslie," Dwight měl stále na rtech úsměv. " Tyhle chlápci pracují pro mě,"

" Ne," hlesla jsem.

" Ano," Nemizel mu úsměv ze rtů. " Měli za úkol tě přivézt zpátky,"

" Jak jste mohli vědět, kam asi tak poběžím?" vyštěkla jsem.

" Kam by asi každé děcko běželo?" pozvedl obočí.

" Ten muž v tom autě byl taky od vás?"

" Jistě. Prosím tě. Do takové díry by nikdo nevjel dobrovolně." odfrkl si. Do očí se mi nahrnuly slzy.

" Proč ksakru proč?" Rukama jsem si zajela do vlasů. Dwight pokrčil rameny.

" Já myslel, že to víš," hodil pohled po Chrisovi. " Chci se stát ředitelem školy a ty mi k tomu pomůžeš,"

" Jak asi?!"

" Vydíráním tvé matky přece," vykřikla jsem.

" Práce je pro vás důležitější než vlastní syn?" pozvedl obočí.

" Nechápu o čem mluvíš." odvětil.

" Ross. Je... mrtvý."

" Blbost," odsekl.

" Zastřelil ho jeden z vašich mužů,"

" Říkám, že to je blbost!" vykřikl.

" Opravdu? A kde je teda Ross teď?" hlesla jsem. Nadechl se pro slova, ale žádné z něj nevyšly. " Je mrtvý. A můžete za to vy. Jenom a pouze vy,"

" Sklapni sakra!" zařval. Trhla jsem sebou. " Uhni konečně! Dodělám to, co jsem začal!" Rychlým pohybem vytáhl z kapsy pistoli a namířil ji na Chrise.

" NE!" vykřikla jsem a postavila se před něj.

" Říkám ti uhni!"

" Nikdy!" Ozval se výstřel. Otočil jsem se k němu zády a tím se mi naskytl pohled na Chrise. Modřiny po celém těle, monokl, rozřízlý ret. Zvedl svou sklopenou hlavu.

" Leslie..." zašeptal. Zaostřil na něco za mnou. Ohlédla jsem se.

" Odložte pistole!" vyštěkl hlas. Známý hlas. Očima jsem prohledávala dav. " Odložte zbraně!" Spatřila jsem ho. Connor, náš fyzikář a bývalý policista, stál v davu a se zbraní v ruce. Kolem něj stálo plno policistů, opravdových policistů, kteří přišli pomoct. Dwight se zamračil.

" Nejdřív dokončím, co jsem začal," ozval se výstřel. Všichni se ohlédli k místu, odkud přišel. Okno budovy. Na okamžik jsem spatřil obličej profesorky Westonové.

" Westonová?" podivila jsem se. " Ta v tom jede taky?" otočila jsem se na Chrise.

" Díky ní ho přijali na Eastside. Znají se už hodně dlouho," prohlásil. Chápavě jsem přikývla. Otočila jsem se zpět na Dwighta, který mezitím odjistil pistoli a namířil jí na mě. Vykřikla jsem. Connor se otočil a pohotově ho střelil do nohy. Dwight vykřikl a skácel se k zemi. Jiný policista přiběhl k nám a začal přeřezávat provazy, které svazovaly Chrise. Periferním viděním jsem uviděla další postavy, které sem zrovna přiběhly. Byly tam všechny. Všechny, co byly dole. Všechny v pořádku. Oddechla jsem si. Nějaká osoba do nich vrazila. Snažila se utéct. Westonová. Policista stojící u zdi budovy si jí všiml a rozeběhl se za ní. Dohnal jí a strhl k zemi. Jiný jí vyrval pistoli z ruky. Společně ji spoutali. Connor mezitím spoutal Dwighta.

" Bál jsem se o tebe," Již odpoutaný Chris mě objal.

" Já o tebe taky," objala jsem ho kolem pasu. Policisté odvedli Westonovou a Dwighta do auta a odvezli je do vězení. Connor se ještě zdržel a ptal se na něco dívek zavřených dole. Vydala jsem se k nim.

" Jak jste nás našel?" zeptala jsem se ho, když jsem upoutala jeho pozornost.

" Už nějakou dobu jsem tušil, že Dwight má nějaký plán. A když začaly mizet dívky i z Eastside, spojil jsem si to s jeho příchodem na naší školu. Začal jsem ho sledovat, až jsem našel tohle místo. A přivolal posili."

" Děkuju. Kdybyste se tu neobjevil, bůh ví, co by teď s námi bylo," prohlásila jsem. Usmál se.

" Hlavně, že to dopadlo takhle a ne jinak. Pojďte, hodím vás všechny domů,"

EPILOG publikuji spolu s touto kapitolou :))