Game of School Killer [CZ]

Šestá kapitola | Kouzlo osobnosti

Procházela jsem školní chodbou ke své skříňce. Všechny pohledy kolemjdoucích směřovaly na mě. Nebyly lítostivé, ani však pohrdavé. Nedokázala jsem je určit. Byly prostě ... zvláštní. Došla jsem ke své skříňce u které zrovna stála Zoey. Pohrabávala se bezmyšlenkovitě skříňkou. Všimla si mě, až když jsem jí pozdravila. Nejdřív se na mě podívala a zamyslela se. Potom se usmála a pozdrav mi oplatila. Vlasy měla stažené do culíku. V obličeji byla bílá. 

" Je ti dobře?" zeptala jsem se jí. Polkla. Podívala se na mě. Vypadalo to, že už mi něco řekne, ale nakonec přikývla hlavou a věnovala mi vynucený úsměv. 

" Všechno je v pořádku," hlesla, ale v hlase jsem poznala, že lže. Nechtěla jsem se v tom hrabat, proto jsem jen přikývla a vytáhla si učebnici zeměpisu, který jsme zrovna měly a vydala se se Zoey do třídy. 

Začala hodina. Se zvoněním do třídy vešel Blackett. Odložil si učebnice na stůl a soupl si před třídu. 
" Děkuju, posaďte se." Sám se posadil na učitelskou židli. " Kdo chce být zkoušen?" zeptal se, ačkoliv samozřejmě nikdo nechtěl. " Armstrongová," prohlásil. Srdce mi šokem poskočilo. " řekni číslo," dodal a já si oddechla. 

" Jedenáct," vydechla jsem. Začal v seznamu žáků odpočítávat, až se zastavil u jména žáka, který měl ten den smůlu. Chtěla jsem vyvoleného litovat. Jenže jsem mohla litovat leda sebe. 

" Leslie Armstrongová," odmlčel se. " No tak pojď," celá třída se rozesmála. To se může stát jen mě, pomyslela jsem si.

" Mmm," protočila jsem očima a neochotně se zvedla se sešitem v ruce. Podala jsem mu sešit a s bušícím srdcem jsem se postavila před třídu. Kvůli Anně a incidentu se zmizením jsem se látku nestihla naučit. Prolistoval mi sešit a potom se nadechl, aby mi vyslovil první otázku, ale do třídy vtrhla osoba bez náznaku zaklepání. Když obrátil svou pozornost od zavírání dvěří na Blacketta zjistila jsem, že to je Ross. 

" Omlouvám se," zamumlal a šel ke svému místu. Podíval se na mě a mírně se usmál. 

" Dwighte, do třídy vtrhneš bez zaklepání a ještě ke všemu deset minut potom, co začala hodina. Můžu předpokládat, že dannou látku umíš, že? Pojď nám jí zopakovat na známku místo Leslie." Blackett mi podal sešit a naznačil, ať si jdu sednout. Neváhala jsem a vydala se ke svému místu. Ross si hodin na lavici učebnici a se sešitem se vydal k Blackettovi. " Pomalejc by to nešlo?" utrousil Blackett suše a div mu nevyrval sešit z ruky. Ross si něco zamumlal, ale nerozuměla jsem mu. Blackett mu položil otázku na téma z minulé hodiny. Ross bez problému odpověděl. Blackett nalistoval jinou látku. Ross s tím zase neměl problém. Takhle pokračovalo celé jeho zkoušení. Na konci už byl Blackett naštvaný, proto mu vrátil sešit a našel si jeho jméno v klasifikaci. " Za tři," prohlásil Blackett a celá třída zalapala po dechu. Ross povytáhl obočí a vydal se na místo. Nekometoval, jen ho zbytek hodiny probodával pohledem.

Blackett začal vykládat látku, u níž má vždycky tendenci pochodovat v 'účku', ve kterém jsou lavice postaveny a obcházet při tom lavici uprostřed ní. Nejdřív jde dopředu, kde se lavice kříží, tam se zhoupne a jde pozpátku zpátky. Potom celé 'účko' projde. A pak celé znova... Anna nad ním vždycky vrtěla hlavou.

***

Následovala matika s Mitzovou. Hodina se táhla. V jednu chvíli jsem se zadívala na hodiny nad tabulí a zamyslela se, co bude asi k obědu, když na mě přiletěl míč. Ano, míč o matice. Mitzová po žácích, který nedávají pozor hází plyšový fotbalový míč. Celá třída se rozesmála a já jí hodila míč zpátky. 

***

Seděly jsme u oběda nezvykle tiše. Vždycky jsem se tešila na obědy strávené s kamarádkami. Ten den jsem se těšila jedině na to, až budu doma. Což už bylo co říct s Janel a Jakem. 

" Tak já už půjdu," zamumlala jsem a odnesla tác s nedojedeným jídlem na jezdící pás. Zamířila jsem k východu jídelny a vydala se ke skříňce, kde jsem si vzala bundu a vyšla ze školy. 

" Armstrongová!" ozvalo se za mnou, ale nebyla jsem si tím jistá na tolik, abych se otočila. " Lolly!" ozvalo se blíž divnou přezdívkou, zřejmě mého jména. Byla jsem zvědavá, jestli ta přezdívka patří opravdu mě, proto jsem se otočila na osobu, co se mě snažila dohnat. Ross. Usmála jsem se na něj. 

" Pěknej výkon o zemáku," podotkla jsem. 

" Díky," řekl. " prostě jsem se to naučil." Usmála jsem se. 

" Narozdíl od mě," pokrčila jsem rameny.

" Takže jsem tě vlastně zachránil!" vykřikl z vesela.

" Doufám, že za to nebudeš chtít něco na oplátku," protočila jsem oči a myslela to jako vtip.

" Možná," Věnoval mi jeden ze svých úžasných křivých úsměvů. Červeň se mi nahrnula do tváří a já se rychle zadívala před sebe.

" Dobře," odmlčela jsem se. " Koupím ti humburger," rozesmál se. Když se dosmál vzpoměl si na něco.

" Ty jo nevíš, kde je tady knihkupectví? Chci si koupit jednu knížku na referát z dějepisu. To zas bude strávené odpoledne," povzdechl si. 

" Jo, když půjdeš po Atlantic Ave nemineš. Rohový obchod. Já ani nevím, co budu dělat," zamyslela jsem se, ale Ross přerušil mé myšlenky.

" A nechceš něco podniknout?" navrhl opět s úsměvem. 

" Nemáš ten referát?" povytáhla jsem obočí. Vždycky jsem chtěla umět povytáhnout jen jedno, ale neuměla jsem to. Narozdíl od Cassie, které jsem to strašně záviděla. Ross mávnul rukou.

" To počká," Usmála jsem se a pokrčila rameny.

" V tom případě, proč ne? Alespoň budu mít příležitost ti rovnou koupit ten humburger," rozesmál se. 

" Dobře, stavím se pro tebe ve dvě. Teď letím do toho knihkupectví. Měj se Lolly," Mávla jsem mu na rozloučenou a zavrtěla hlavou s úsměvem nad jeho oslovováním mě. 

***

Když jsem dorazila domů, stihla jsem se jen převléknout a sníst jablko než se ozval zvonek přes celý dům. Mířila jsem ke dveřím, když jsem však uslyšela jak Jake volá.

" Já tam dojdu," 

" Ne! To je pro mě!" vykřikla jsem a rozeběhla se ke dveřím, ale dorazila jsem tam pozdě. Jake s úšklebkem na tváři otevřel dveře. 

" Čus," pozdravil Rosse, který na něj chvíli hleděl. " Já jsem Lesliin brácha Jake a -" 

" Není to můj bratr," odsekla jsem mu a ještě než jsem mu zavřela dveře před nosem, jsem se na něj škodolibě usmála. Obrátila jsem svou pozornost na Rosse, který pozvedl jedno obočí. Sakra i on to umí! " To je na dlouho," mávla jsem rukou a sešla schody od vchodových dveří a přes předzahrádku zamířila k Rossovi, který stál před vrátkami. " Kam půjdeme?" usmála jsem se na něj.