The Tigers Diaries

12. Půlnoční výlet

10.9 18:40 Úterý

Hned jak jsem usnula, tak jsem měla několik krátkých snů. Ale všechny, až na jeden byly nepodstatné. Ten jeden sen probíhal, stručně takhle. Opět jsem byla v zoo ve výběžku pro tygry. Velký bílý tygr s jasně zelenýma očima stál naproti mně. „Tvá kamarádka je v nebezpečí. Musíš hned teď přijít!" řekl mi. „A kam?" zeptala jsem se nechápavě. „Do zoo je to nutné." Odpověděl. „Ale, vždyť to je jenom sen. To mám jít jako teď do Ašské zoo? Jít takhle v noci do zoo je docela divný a je to dost daleko." Oponovala jsem. „Je to velmi naléhavé a opravdu nutné. Vždyť víš, že tvé sny poslední dobou souvisí s realitou. Neboj se, ujišťuji tě, že se ti nic nestane, budu s tebou hned, jak vyjdeš z domu." Snažil se mě přemluvit. ,,Tak dobrá. Vyjdu z domu a dej mi nějaké znamení, to přece můžeš ne?" ano přesně takhle jsem se rozhodla. V tu chvíli jsem se probudila prudkým sednutím. Už se snažím vžít do té fantazie. A prostě, jestli půjdu, se rozhodnu až před domem. Jestli je to fakt tak vážné, tak mi nějaké znamení dá. Koukla jsem se na mobil, kolik je. Je 23:23 hm... kouzelný. A mam nevyzvednutou zprávu od Sabči, píše se v ní:

,Ahoj, doufám, že se ti nic nestalo. Nějak jsme se od sebe odtrhly. Stalo se opravdu něco divného a musím ti toho hodně říct. Zítra přijď před školu dřív a popovídáme si. Sabča :D'

Přemýšlím, jestli ty postavy viděla taky... no uvidíme, až mi řekne to, co potřebuje. Na správu jsem jí odpověděla:

,JJ taky ti musím něco říct, tak se uvidíme ve škole. Bára'

Tak teď se rychle převlíknu. Rozsvítila jsem si lampičku a namířila jí do skříně. Hlavně nesmím vzbudit sourozence Anička má postel hned vedle mě a Nik pokoj taky hned vedle. Vybrala jsem si tmavé džíny. Zelený tričko s třpytivým nápisem a mikinu. Všechno jsem to na sebe rychle natáhla a u zrcadla se rychle učesala. Potichounku jsem vyšla z pokoje. A po špičkách seběhla schody. Ještě jsem si skočila na záchod, kdybych fakt musela jít do zoo. Vždy se bojím koukat večer z okna, protože si říkám, co když tam na mě někdo vybafne. A tak dál, tak jsem na záchodě radši zatáhla záclonu. Málem jsem zaječela leknutím! Ale utlumila jsem to chytnutím se za pusu. Když jsem zatahovala záclonu, uviděla jsem určitého kluka s jasně zelenýma očima. To snad ne, co ten tady dělá?! Šla jsem si pro bundu a potichu vyšla zadním vchodem ven do zahrady. Naštěstí jsem nikoho nevzbudila. „Joyci, co ty tady děláš?" Štěkla jsem na něj potichu. „Vždyť jsi chtěla znamení, tady ho máš. V té zoo..., já jsem si z tebe nedělal srandu." Řekl smutně. „Ale já..., vždyť... To není možný. Jak bys mohl být tygr?" pořád jsem mu nechtěla uvěřit. „Pojď, po cestě ti to všechno vysvětlím." Řekl klidně. „A to půjdeme takovou dálku v noci pěšky?" nechápala jsem. „No tak, věř mi trošku. Není čeho se bát. Řekla jsi mi, že když dostaneš znamení tak půjdeš a znamení máš." Odpověděl stále trpělivě. „No když myslíš." Rozhodla jsem se a vyšli jsme spolu. Před barákem rozhodl „ půjdeme vrchem alejí, tam nejsou domy a jde se pořád rovně."„A proč chceš jít zrovna tamtudy?" začala jsem mít strach. „Protože je nepravděpodobné že tam někoho potkáme" když vyděl mé vyděšené oči, dodal „ neboj se, já bych ti neublížil, ukážu ti tam svou tygří podobu, abys mi konečně věřila." Něžně se usmál a dal mi ruku kolem ramen a šli jsme dál. Nechápu jak je možný že to tady tak dobře zná, když jsem ho tady nikdy dřív neviděla. Celou dobu jsme šli mlčky. Já jsem se bála něco říct. Jsem moc zvědavá, jestli se fakt promění. Bylo příjemné být takhle v jeho blízkosti. Přešli jsme přes koleje. Dál jsme šli po kamenité cestě a konečně jsme došli do aleje. Teď večer to tady působí tajemně. Měsíc z jasné oblohy září, stromy vrhají stíny, vedle mě je krásný kluk, který mě chce přesvědčit, že je tygr... „Hlavně se neboj, tady už se proměním v tygra a hned zase v člověka. Pak ti k tomu něco řeknu. Opravdu se nebudeš bát? Jsi připravená?" Prolomil ticho. Na to jsem prostě řekla „ dobře jsem ok." Jsem moc zvědavá, jestli se fakt promění. Já si to moc přeju, protože by to znamenalo, že si ze mě v zoo nedělal srandu. Na mou duši! Najednou se přede mnou začal proměňovat! Ze začátku bych nepoznala že v tygra. První ho začala pokrývat bílá srst a ruce a nohy se proměnily v tygří končetiny. Hlava začala mít tygří tvar a vůbec celé tělo zmohutnělo. A teď už před mnou stál krásný bílý tygr, s jasně zelenýma očima. V tu chvíli jsem byla šťastná, takže si ze mě vážně nedělal srandu. V očích jsem měla slzy, ale pokusila jsem se je potlačit. Přistoupila jsem k němu. Nejprve opatrně a pohladila si ho. Pak jsem ho objala kolem velkého krku a tvář tiskla do jeho srsti. Voněla jako jehličí a mentol. „Promiň, že jsem ti nevěřila." Zašeptala jsem. V tu chvíli se proměnil zpátky v člověka a stále jsem ho objímala, ale jako člověka. „To je v pořádku." Řekl jemně a políbil mě, já jeho polibek opětovala, bylo to moc příjemné, v břichu se mi rozlétla stovka motýlů a každý můj nerv zpozorněl. Konečně byl někdo, kdo mi rozuměl a také věděl o mých snech a tom všem. I poté co se naše rty odpojily, jsme byli v objetí. Po chvíli jsem tu krásnou chvíli musela přerušit „Měli bychom jít, ať nepřijdeme pozdě." Šeptla jsem. „Když půjdeme pěšky, tak to zaručeně nestihneme." Spiklenecky se na mě usmál. „A jak to chceš vyřešit?" zeptala jsem se. „Proměním se v tygra a povezu tě na zádech. Co ty nato?" napadlo ho. „Ale co když se neudržím, nebo nás někdo uvidí? Asi by je tak trošku volně běžící tygr vyděsil." Namítla jsem pro jistotu, i když bych to chtěla zkusit. „Neboj se, je noc a poběžím tak rychle, že kdyby nás někdo zahlédl, tak by stihl jen zamžourat a ani by mu nedoteklo, že kolem proběhl tygr. A spadnout nemůžeš, neboj se. Prostě mi už v lidské podobě vlezeš na záda, pevně se mě chytneš kolem krku a všechno bude ok. Nestačíš ani mrknout a budeme v zoo. Souhlas?" Ujistil mě. „Tak dobře." S úsměvem jsem nabídku ráda přijala. To ho potěšilo a nečekal, než si to rozmyslím „Tak, chytni se mě za krk." Skrčil se, aby mi to zjednodušil. „Vyskoč mi na záda a drž se i nohama." Když jsem už na něm pevně seděla, tak řekl naposledy „Ničeho se neboj, teď se proměním v tygra. Hlavně nepanikař." „Jasně." Odpověděla jsem a najednou se pode mnou začal proměňovat v tygra. ,Nebolí ho to?' přemýšlela jsem. Pak se ho zeptám. Když z něj byl úplně tygr, tak vyběhl. Byl to úžasný pocit. Sklonila jsem se, zabořila hlavu do jeho voňavé srsti a zavřela oči.