We fell in Love

2.

V 6 mi začal zvonit ten otravný budík. Odložila jsem ho a spala dál, jenže po 10 minutách znovu začal vyzvánět. No tak aby se neřeklo, tak jsem hold vylezla. Sice mám poměrně dost času, ale musím trochu uklidit byt a udělat tady nějaký pořádek, tak to udělám, než půjdu na ten pohovor. Vzala jsem si telefon do ruky a šla si do kuchyně udělat aspoň čaj, protože hlad teď opravdu nemám. Mezitím jsem se podívala do obýváku, jestli tam nespí Filip, jenže nespal. Očividně ani nepřišel večer domů. Vrátila jsem se do kuchyně a zavolala mu. ,,Ahoj. Ty jsi dneska nespal doma?" zeptala jsem se ho. ,,Ahoj, ne. Přespal jsem u kamaráda, jelikož mě pozval na pivo." ,,A přijdeš dneska?" ,,To nevím. Hele už musím končit, pojedu do práce. Ahoj." Nestihla jsem mu ani odpovědět a on to položil. Zarazilo mě to, ale nepodělám se z toho. Nasadila jsem si sluchátka, pustila si svoji oblíbenou hudbu a dala se v klidu do uklízení. Nebudu kecat, vůbec mě to nebaví, ale uklidit to někdo musí, Filip to neudělá.

Po cca 2 hodinách jsem měla vše hotový, takže byl nejvyšší čas se začít připravovat. Přišla jsem ke skříni a prohrabovala se svým oblečením. Absolutně netuším, co si jako vezmu na sebe. Musím tam přijít nějak formálně oblečená a ne jako nějaká levná děva či co. Našla jsem jedny šaty, který si myslím, že se i hodí na pohovor. Vezmu si přes to džínovou bundu a bude to ok. Když jsem si je vzala na sebe, sedla jsem si ke svému stolečku, kde jsem měla všechny různý malovátka, jak tomu někdo říkával a začala se pomalu líčit. Vlasy jsem si nechala jen rozpuštěný. (viz. foto)

9:45

Sedím před nějakou zasedací místností a nervozita stále víc a víc stoupá. Bojím se, jak to bude probíhat, co ode mě budou chtít nebo jestli se jim budu třebat líbit. Co když se jim líbit ale nebudu? Co bude pak? Lehce jsem začala panikařit. Když to nevyjde, nic se nestane. Vše bude zase při starým a žádná změna nenastane. Z mých myšlenek mě vyrušil nějaký vysoký chlap s brýlemi. ,,Slečna Doležalová?" ,,Ano, prosím." ,,Pojďte za námi dovnitř." pobídl mě a vrátil se zpět. Rychle jsem se zvedla, aby nemuseli čekat a vešla dovnitř. ,,Dobrý den." pozdravila jsem je. ,,Dobrej. Posaďte se tady." pozdrav mi oba vrátili a já se posadila. Vedle toho brejlouna seděl chlap se slunečními brýlemi. Asi nějaký zástupce toho Kazmy nebo co. ,,Takže...." dal se do řeči ten s těmi slunečními brýlemi. ,,Takže. Jak se jmenujete? Jak dlouho se této práci věnujete? A celkově nám řekněte něco o sobě." vychrlil na mě a já nevěděla čím začít. ,,Eeee. Jmenuji se Nikol Doležalová, je mi 23 a této práci se věnuji už nějaký 3 roky. Mám vystudovanou ekonomiku a rok jsem pracovala jako sekretářka v jedné nejmenované firmě. Úplně bych se k tomu nechtěla vracet a rozebírat to." ,,Pracovala jste jako sekretářka?" ,,Ano, ale ta práce mě moc nebavila. Proto jsem po roce odešla a začala se naplno věnovat kosmetice a kadeřnictví." ,,No momentálně máme rozpracovaný projekt nebo spíš píseň a potřebujeme někoho jako jste. Nalíčíte všechny zpěváky a zpěvačky, uděláte jim nějaký účes a budete jim nablízku. Souhlasíte?" ,,Eee jo, souhlasím." byla jsem pořád dost zaskočená a vlastně se není ani čemu divit. Byla jsem dost nervozní z toho chlapa, který na mě mluvil. Ani jsem se nedozvěděla jeho jméno.

Chvilku mi tam ještě vše vysvětlovali. ,,Jo jinak. Tohle je Kamil a já jsem Steve." představil se brejloun. Tak to není žádný zástupce, ale je to sám Kazma osobně. No je vidět, že ho nesleduji a že vše ohledně něj jde mimo mě. Ale když jsem zjistila, že je to on, tak nervozita stoupla minimálně o 2 levely výš. ,,Takže s vám tedy počítáme. Kdyby se cokoliv změnilo, dáme vám vědět." Než jsem stihla jakkoliv odpovědět, začal mi zvonit telefon. Já kráva si nevypnula vyzvánění. Rychle jsem to položila a omlouvala jsem se. ,,Já se moc omlouvám, ale zapomněla jsem vypnout vyzvánění." ,,To je v pořádku. Nic se neděje. Tak se tedy mějte a těšíme se na společnou spolupráci. Nashledanou." ,,Nashledanou." Rozloučili jsme se a já rychle odešla, abych zavolala mamce.