We fell in Love

7.

V nemocnici ji udělali všechny možný vyšetření, aby něco nepodcenili. Měla zašitý ret, obočí, otřes mozku a monokly na obličeji. Ležela na pokoji a spala. Kamil u ní s Ann seděli a čekali, než přijedou její rodiče. Přijeli jak jen to šlo. ,,Annie. Co se stalo? Kdo ji to udělal?" zeptala se jí se slzami a běžela k její posteli. ,,Ahoj. To ji udělal Filip." odpověděla ji. ,,Filip? Vždyť to byl tak hodný kluk, ten by to nikdy neudělal." nevěřila ji. ,,Byl to on. Odvezla ho policie. Za tohle bude pikat." odpověděl jim Kamil. ,,A vy jste kdo?" zeptala se ho. ,,Jsem Kamil Bartošek. Nikol bývalý šéf a no..." podíval se na Ann, ale ta mu podle výrazu naznačila, aby neříkal nic o jejich tajným vztahu. ,,Byly jsme kamarádi." rychle to změnil. ,,Šéf? To jste vy, o kterým nám tehdy vyprávěla." ,,Asi ano." ,,A co tady vlastně děláte?" ,,Annie mě volala." odpověděl jim.

Mezitím co si povídali, Nikol se probudila. První, co řekla, bylo ,,Kamile." ,,Jsem tady. Neboj." a znovu ji pevně chytl za ruku. ,,Nikol. Zlatíčko. Jak ti je?" zeptala se ji mamka. ,,Mami, vy jste tady taky?" ,,Ano. Ann nás volala. Co se stalo?" ,,Já se o tom teď nechci bavit. Jsem unavená." ,,Dobře broučku. Tak nám to povíš pak." ,,Můžete mě tady nechat na chvilku o samotě s Kamilem prosím." ,,Jistě. Budeme na chodbě kdyby něco." Ann se na mě usmála, jelikož věděla, že si s nim chci promluvit. Všichni odešli a my tam zůstali sami. Bylo mezi námi hrobový ticho, než někdo promluvil. ,,Já se omlouvám." řekla jsem mu. ,,Neomlouvej se. To bych měl spíš já než ty. Nechal jsem tě tady a zmizel." chtěl se začít omlouvat, ale já to utnula. ,,Miluju tě." jen jsem ze sebe dostala. Podíval se na mě a usmál se. ,,Já tebe taky." Chtěl mě políbit, ale to už nestihl, protože do pokoje přišli ostatní.

,,Mluvili jsme teď s doktorem a pozítří tě podle tvého stavu pustí." ,,Nic víc neřekli?" docela se zděsila, protože se bála, aby se neprovalil její potrat. ,,Ne. Nic víc nám neřekli." ulevilo se ji. ,,Pročpak?" ,,Jen se ptám." ,,Dobře." Povídali jsme si docela dost a překvapivě si Kamil sedl s mými rodiči, za což jsem ráda. Celou dobu mě držel za ruku a já si všimla mamky pohled, když to viděla.

,,Zlatíčko. Už půjdeme, aby sis mohla v klidu odpočinout. Zítra se tu zastavíme." ,,Dobře mami." ,,Pořádně si odpočiň. Ahoj." ,,Odpočinu, neboj. Ahoj." odešli a já tam zůstala sama. Byla jsem šťastná, že se Kamil vrátil a já ho mohla vidět. Zároveň jsem si začala uvědomovat, jak moc jsem byla blbá, že jsem si vše nechala líbit. Kdybych od něj tenkrát opravdu odešla, nemusela bych tohle trpět. Mohla jsem být krásně šťastná s Kamčou, mít rodinu a všechno ostatní. Člověk si vše uvědomí, až když to ztratí. Přemýšlela jsem tak dlouho, až jsem z toho usnula.

*Z pohledu 3. os.*

Nikol rodiče odjeli a Annie zůstala s Kamilem stát před nemocnicí. ,,Chceš někam hodit?" zeptala se ho. ,,To je dobrý. Zavolám Stevovi, aby pro mě přijel." odpověděl ji. ,,Nezmizíš teď zase někam. Že ne?" ,,Já.. No.." ,,Kamile nemůžeš ji v tom teď nechat. Obzvlášť po tom co se stalo." sklopila hlavu a chtěla brečet. ,,Musím si teď nechat vše projít hlavou." otočil se a chtěl odejít, jenže Annie to nevydržela a vykřikla to na něj. ,,Kamile ona byla těhotná." Ten se zastavil a pomalu se otočil. ,,Cože?!" dostal ze sebe. ,,Čekala tvoje dítě, ale potratila. Kvůli němu." ,,Jak se to stalo? Proč o tom nic nevím?!" ,,Nikdo to neví. Jen já. A i mě to bolí." ,,Já mohl mít dítě?" pořád mu to nešlo vstřebat. Byl najednou úplně prázdný. Nedokázal ze sebe dostat jednu jedinou hlásku. ,,Je mi to strašně líto Kamile. Kdybych mohla vrátit čas, tak to hned udělám. Teď tě potřebuje, tak ji v tom nenech. Prosím." to už doslova brečela. Kamil k ní přišel a objal ji. ,,Nenechám ji tady. Slibuji." ,,Děkuju." ,,Udělám vše proto, aby už byla šťastná." I když to Annie říct nechtěla, tak to řekla. ,,Jednou budete mít velkou šťastnou rodinu a já budu přesně ta teta, která je bude rozmazlovat." na to se oba zasmáli. ,,Tak já jedu. Tak se měj. Ahoj." ,,Ahoj."