We fell in Love

5.

S Annie jsme vše probrali a ona konečně mohla říct tu její větu, kterou nemohla. ,,Ty ses nám zamilovala do Kamči. Juhuu." Byla celá nadšená, ale já se tak necítila. Měla jsem v hlavě neskutečný zmatek, nevěděla jsem, jak to mám řešit a jak to teď mezi mnou a Kamilem bude. Změní se náš pracovní a "kamarádský" vztah co právě teď máme. ,,Já Ann netuším, jak to teď mám řešit. Já miluju Filipa, ale to co se mezi námi stále děje. Jak se pořád hádáme. On věčně není doma a já tam jsem sama. Proto ten čas trávím v práci a nebo dělám kosmetičku. Tím se já uklidňuji." Nemůžu ji říct, že kolikrát ', když se hádáme, tak mi vrazí facku a ne zrovna malou. Vždy to zamaskuji make-upem. On se pořád omlouvá, že už to nikdy neudělá, ale pokaždý, kdy jen trochu zvýší hlas, dopadne to stejně. Já se pak chdovám jako by se nikdy nic z toho nestalo.

Bylo kolem 6 večer a já už chtěla jít. ,,Hele Ann. Já se půjdu ještě projít. Pustím si nějaký písníčky a zkusím si pročistit hlavu." ,,No dobře. Ale zkus o tom popřemýšlet. Třeba to má opravdu stejně jako ty." ,,Zkusím. Tak se měj. Ahoj. ,,Ahoj." Rozloučili jsme se a já se šla projít. Pustila jsem si jednu písníčku, kterou si pouštím pořád dokola, když nad něčím přemýšlím. Pomáhá mi to. (viz. odkaz) Ani nevim jak, ale jak jsem tak chodila, objevila jsem se před firmou. Napadlo mě, že když už tu jsem, tak že půjdu dovnitř. Třeba tam bude Kamil a já si s nim budu moct promluvit. Vešla jsem donitř a nikoho, kromě uklízečky jsem neviděla. S úsměvem mě pozdravila a já ji taky. ,,Vy určitě jdete za Kamilkem že ano?" zeptala se mě. ,,On je tady?" nevěřila jsem ji. ,,Ano. Je ve své kanceláři a něco tam řeší." ,,Děkuji." ,,Maličkost." Vůbec jsem netušila, že tady bude v tolik hodin, ale mile mě překvapila. Tahle paní mi dokonce jednou řekla, že Kamila zná už poměrně dlouho a že ví, jak se chová k ženským. Ale taky ví, jak se chová, když je se mnou. Takhle se k žádný jiný nikdy nechoval a že těch vztahů měl dost.

Došla jsem za nim nahoru a zaklepala na jeho dveře. Z kanceláře se ozvalo jen tiché ,,Dále." a já vešla dovnitř. Když mě spatřil, rychle se postavil a nevěřil vlastním očím. ,,Ahoj. Co ty tady děláš?" ,,Ahoj. Šla jsem od Ann se projít a došla jsem až sem. Nevěděla jsem, že tu budeš." ,,Doma mě nic nebavilo, tak jsem přijel sem." ,,Aha." ,,Posaď se, pokud se zdržíš." posadila jsem se na gauč, který tam měl a nic jsem neříkala. Pak jsme se začali bavit o různých blbostech. Kamil přinesl víno a skleničky, pustil k tomu nějaký písničky a já úplně vypnula. Užívala jsem si tu chvilku s nim.

Když jsme v sobě měli půlku druhé láhve vína, začala hrát jedna moje oblíbená písnička, při který jsem vždy chtěla zažít to, že někdo přijde a vyzve mě k tanci. Kamil si přede mě stoupl, natáhl ruku a řekl ,,Smím prosit?" Neváhala jsem ani chvilku a nabídku jsem přijala, jen jsem byla překapená. Položila jsem mu hlavu na jeho hruď a pomalu jsme do rytmu začali tančit. Takový ten typický filmový ploužák. Všichni ho chceme zažít. Já ho právě zažívala. V polovině písně jsem zvedla hlavu  a podívala se mu znovu do očí. Znovu jsem cítila to napětí jako včera. Jen jsme tam tak stáli a hleděli si do očí. Ani nevim jak, ale naše rty se během okamžiku spojily. Já se ale rychle odtrhla. ,,Promiň. Já..Já se omlouvám. Byla to moje chyba. Myslím, že už bych měla radši jít domů." Chtěla jsem si vzít kabelku, ale Kamil mě chytl za ruku a stáhl mě k sobě zpět. ,,Tak tu chybu zopakujeme." a znovu mě políbil. To už jsem se ale nebránila. Mezi polibky mi řekl ,,Tak jsem tě konečně našel. Miluju tě." ,,Já tebe taky." odpověděla jsem mu. Pomalu jsme si lehli na gauč a dál si můžete domyslet, co se asi tak stalo. Po tomhle všem jsme oba usnuli.

*Ráno*

Z ničeho nic jsem se probudila brzy ráno. Viděla jsem na stole 2 láhve vína a skleničky. V tu chvíli mi došlo, co se večer stalo. Otočila jsem se pomalu na spícího Kamila a nevěřila tomu. ,,Doprdele!" řekla jsem si pro sebe. Potichu jsem si vzala triko a kalhoty, abych ho nevzbudila, posbírala svoje veškerý věci a odešla k sobě do kanceláře. Mezitím jsem si nadávala, jak jsem tohle mohla dopustit. ,,Já podvedla Filipa! Já mu to nedokážu říct. Do hajzlu! Co teď mám jako dělat?!" sedla jsem si u sebe v kanceláři a začala pomalu panikařit a brečet.