Serena a Lyra: Nanterie

Kapitola 5.

Brzy ráno dívky probudilo pomalé klapání kopyt, které se přibližovalo.

,,Co když jsou to nepřátele?" pošeptala Lyra Sereně.

Přišly k cestě a schovaly se do velkého keře. Obě dívky měly v ruce luk s připraveným šípem. Cestou se rozhlížely, zda- li tu není více nepřátel. Z keře viděly nejprve dva velké kaštanově hnědé koně s krásně lesklou černou hřívou, která by v běhu určitě velmi pěkně vlála. Táhli za sebou vůz se zarostlým mužem, který měl kápi. Na voze bylo hodně jídla, koření, soli, látek a spousta dalších věcí. Usoudily, že muž není nebezpečný a tak vyběhly před vůz a křičely:

,, Zastavte!!!"
Muž, který řídil vůz, měl co dělat, aby zastavil dřív, než se mohlo něco stát.

,,Co mi tu lezete do cesty, holoto?!" otázal se muž na voze a odkryl kápi. Muž měl zrzavé vlasy a vousy, které měl opravdu dlouhé a smotané do copánků, aby mu nevadily při každodenních činnostech. Trochu připomínal trpaslíka, ale jeho zelené oči a vzrůst tomu neodpovídali.

,,Kdo jste, že se mi stávíte do cesty?" stále naléhal na odpovědi.

,,Přišly jsme vás varovat." řekla Serena.

,, Proč?" otázal se muž. ,,Já tu jezdím už několik let jako kupec, nikdy jsem s ničím problém neměl." řekl nevrle.

,,Naši vesnici přepadli, neměl by jste jezdit okolo nás." řekla Lyra.

,,A odkud vy jste?" zeptal se kupec.

,,My jsme od kouzelnického národa."

,,Aha," zamyslel se kupec a přitom si projížděl prsty svůj dlouhý plnovous. ,,Tam jsem nikdy nebyl. Vždyť vás nikdo nemůže chytnout, jednu chvíli jste tam, a za dva týdny zase jinde . To se mi nevyplatí, proto za vámi jezdil můj bratr, ten vás vždycky nějakým způsobem našel."

Celou dobu muž přesedával z jedné poloviny zadnice na druhou. Zřejmě byl trochu v šoku z novinek, které mu Serena s Lyrou sdělily.

,,Asi máte pravdu, nemá cenu riskovat krk, pokud jsou ty vesnice v tahu. Víte co, nasedněte si na můj vůz, stejně jsem toho měl dnes málo."

Dívky se na sebe podívaly, nevěděly jestli mají muži důvěřovat. Nakonec se rozhodly, že je to nejlepší řešení, pokud se chtějí dostat co nejdříve odtud.

,,Chvilku strpení," požádala Serena kupce, ,,musíme si zajít pro své věci."

,,Dobře, ale ať to netrvá dlouho," odpověděl muž.

Dívky rychle zašly pro Agara, Noru a své věci. Ihned jak se vrátily, viděly, že kupec mezitím povoz otočil směrem, kterým přijel. Dívky přišly k vozu, hodily do něj své věci a opatrně vyzvedly vlčata na vůz. Pak se obě dvě vyšvihly nahoru a daly kupci znamení, že jsou připravené. Ten popohnal své dva koně do klusu po prašné cestě. Koně pár kilometrů cválali, a pak je muž zastavil a nechal jít normálním krokem. Ze začátku se nikdo na nic neptal, ale pak se muž přátelsky zeptal:

,,A kde je zbytek vesnice?"

Dívky na sebe neklidně pohlédly a Lyra bolestivě řekla:

,, Nikdo další už pravděpodobně nežije."

V duchu doufala, že se mýlí. Muž sklopil pohled na kola vozu.

,,To je mi líto," řekl soucitně, ,,ale vy dvě jste se zachránily. Jak se vám to povedlo?" vyzvídal.

,,Utekly jsme jim, aniž by si nás všimli," zalhala Serena. Pak asi půl hodiny nikdo nevydal ani hlásku. Cesta byla docela hrbolatá, plná všelijakých kamenů, na které kupec pořád nadával. Dlouho jeli temným lesem, chvíli zase jeli po poli, které bylo plné zemědělců, kteří se o ně starali. Cestou potkali i několik málo jezdců na koních, kteří strážili okolí od menšího nebezpečí v podobě divoké zvěře a lapků. 

Asi po další hodině už viděly v nížině malou vesnici, která se skládala asi z patnácti možná z dvaceti přízemních domků. Téměř uprostřed, byl dvoupatrový dům, ve kterém bydlel pravděpodobně zdejší zeman. Když vjeli do vesnice, zaujali téměř každého, koho cestou k domu kupce minuli. Všechny asi udivilo, koho si to ten soused přivezl ve svém voze domů? A proč přijel tak brzy zpátky? Bylo to možná ještě mnohem více otázek, než se zdá, ale tím si dívky nedělaly hlavu, časem se to vysvětlí, říkaly si pro sebe. 

Kupec jel až k jednomu z posledních domů, před kterým zastavil. Slezl z vozu dolů a dal koním trochu kukuřice z pytle, který vezl s sebou. Za chvíli už z domu vyběhla žena ve středním věku s dlouhými hnědými vlasy a špinavou zástěrou. Muži se pověsila kolem krku a on ji pevně stiskl v objetí.

,,To je má žena" řekl směrem k děvčatům.

,,Jsem Gull, a vy?" zeptala se.

Obě dívky jí řekly svá jména.

,,A já jsem As...." muž nestačil doříct ani svoje jméno a už ho objímaly tři děti. ,,Chtěl jsem říct Assar. Určitě jste unavené.

,,Pojďte dovnitř a já vám dám něco k snědku." nabídla žena.

Všichni až na kupce, který se musel postarat o koně, vešly do místnosti, která byla oproti stanu trochu malá, ale jinak moc útulná. Uprostřed stál stůl. Na něm jedna zapálená svíčka. Opodál stála kamna s ještě plápolajícím ohněm a na nich kotlík s polévkou, která provoňovala celou místnost. Gull dívky usadila společně se svými dětmi a dala jim najíst. Jídlo bylo moc dobré, Gull byla opravdu výbornou kuchařkou. Když dojedly, posadil se k nim i Assar, který si odložil svůj cestovní vak do kouta.

,,Děkujeme mnohokrát za vaši pohostinnost," poděkovaly Serena s Lyrou.

,,Neděkujte," řekl kupec, ,,zachránily jste mi krk a toho si cením."

Obě dívky ze začervenaly, ale při vzpomínce na osadu se jim úsměv rychle vytratil z tváře.

,,Do setmění je ještě pár hodin čas, takže já půjdu k řece umýt nádobí a vy tu dnes přespíte. Zítra se pak rozhodnete, co dál." řekla Gull a oběma dívkám bylo jasné, že nemohou odmítnout.

Gull se pak zvedla od stolu, sebrala nádobí, kotlík a prázdný keramický džbán a vyšla ze dveří. Jakmile se zavřely dveře, tak se Assar zvídavě zeptal:

,,Koukal jsem, že máte luky. To jsou vaše, nebo z osady?"

,,Jsou naše, umíme s nimi lovit, naučil nás to otec." řekla Lyra.

,,A nechcete si skočit na krátký lov? Zítra je trh a protože jsem přišel o vejdělek ze čtyř vesnic, tak by se mi nějakej stříbrnej navíc hodil. A vám určitě taky, nemám pravdu?"

,,Proč ne. Dobrý nápad. Rády pomůžeme." odvětily Serena s Lyrou a souhlasně zakývaly hlavou. Vzaly si tedy své luky a šípy a vyrazily na krátký lov.