Serena a Lyra: Nanterie

Kapitola 1.

Obě dvě dívky stály před mohutným koženým stanem, který byl přidělaný dřevěnými kolíky k zemi, aby ho silný zimní vítr neodvál někam na moře.

I když byli dvojčata, nikdo by neřekl že jsou si nějak podobné. Až na jejich hnědé oči a vlasy, které měli do pasu s tím rozdílem, že je měla Lyra oproti Sereně v drdolu, který byl upletený z několika copánků. Každý kdo by se na ně podíval by řekl, že jsou nějakým způsobem kouzelné. A měl by pravdu. Zrovna dnes by měli být obě zasvěceny do používání Energie jejich národa.

Proto čekaly před stanem, kde je očekával jejich otec Kieran, který byl zároveň správcem této kouzelnické provincie. Ta patřila do Nanterie, což je království, ve kterém vládne král Doryl. Tuto provincii spravuje jeho vrchní kouzelník Martan.

Ani jedna z nich nevěděla co se skrývá za dřevěnou přenosnou palisádou, kterou jejich národ přenášel z místa na místo, ani za lesy které tak dobře znaly. V nedalekých zemích žila různá stvoření. Třeba elfové, kteří jsou pyšní na to, co vybudovali a nestarají se o nikoho jiného než o sebe a svůj lid. Nebo trpaslíci, hamižní malí skřítci s vousy a vlasy až na zem, kteří jenom kopou do země a pak, co touto čiností získali, zamykají do pokladnic, které jsou stejně jako jejich labyrinty hluboko pod zemí.

Lidé jsou zvláštní plemeno, jsou podobní elfům, i když nejsou tak velcí a nemají dlouhé špičaté uši a trpaslíci jsou příliš malincí, aby se s nimi výškově rovnali. Lidé na rozdíl od elfů, trpaslíků a dalších stvořeních neustále mezi sebou vedou nesmyslné války, kterými se akorát vyčerpají a nemají poté čas nikomu jinému pomoci.

Po delší době, kterou strávily na chladném větru před stanem, vyšel muž středního věku, který jim mlčky pokynul, aby šly s ním. Uvnitř stanu nikdy v životě nebyly. Byl velmi prostorný a dělaný tak, aby ho bylo do tří hodin možné demontovat a naložit na povoz. Uprostřed sedělo několik postarších mužů včetně jejich otce, který na rozdíl od ostatních stál.

,,Pojďte ke mě mé dcery, " řekl a pokynul jim rukou, ať si sednou k nim. Obě dvě to provedly, měli zvláštní pocit, čekala je asi nejdůležitější věc, kterou v brzké budoucnosti prožijí. Po několikahodinovém rozjímání a vypití nápoje z jejich národní byliny byly poučeny o tom, jak se svou energií nakládat a jak se jí nenechat ovládnout. Když vycházely ze stanu, připadaly si silnější a moudřejší.

Když se slunce vyhouplo na oblohu, obě dvě vstaly a pomalu se chtěli připravovat na cestu. Sedli si na veliký kus suchého dřeva a česaly si jejich dlouhé vlasy lehce nařezaným jelením žebrem. Pohled na červené obláčky, které pomalu pluli po obloze, byl nádherný.

Po dvaceti minutách se Lyra zvedla a šla si připravit věci na lov. Serena si ještě pár minut vychutnávala pohled a pak se šla též, jako její sestra, připravit.

Když se připravily, zavolal je jejich otec před stan a vysadil je na Morskou krávu, což byla veliká chlupatá kráva, kterou jejich národ choval. Serena i Lyra se divily, že jejich otec sebou nebere Bellu, což byla veliká vlčice, kterou si Kieran bral na každý lov , ale Kieran proto měl důvod. Cesta byla velmi dlouhá a únavná, cestovali několik velmi dlouhých hodin po zamrzlé pustině s několika malými kopci a s rozsáhlými lesy.

Tu a tam se objevil jelen nebo nějaké jiné zvíře. Srst Morské krávy byla sice velice mastná, ale zároveň byla velmi příjemně teplá. Studený podzimní vítr bičoval všechny tři poutníky, ale jejich kožichy je velmi dobře chránily. Lyra měla na sobě kožich z jelena, který byl kvalitnější a lépe udržoval teplo, než Serenin z králičí kůže.