Serena a Lyra: Nanterie

Kapitola 3.

Když se dívky po dlouhé noci strávené u táborového ohně probudily, uvědomily si, že se dnes koná velká událost. A tou je svatba. Ty probíhají v osadě velmi dlouho, někdy i několik dní včetně předběžných příprav. I ty musely dnes udělat Serena s Lyrou. Hned jak se oblékly a učesaly, došli si pro jídlo a pak šly za strýcem Mariusem. Jakmile vyšly ze stanu, vydaly se směrem k obřadnímu místu. Tam na ně strýc čekal.

,,Á, dobré jitro dámy," pozdravil je Marius.

,,Dobré jitro strýčku," pozdravily na oplátku dívky sborově. ,,Co máš pro nás za práci?" zeptala se nedočkavě Serena.

Marius vzal z nedalekého stolu ozdobnou dřevěnou vyřezávanou misku a řekl:

,,Dojděte pro květy rostliny garlie, ty jsou zapotřebí pro věnec nevěsty."

,,A proč je potřebuje zrovna z této květiny?" zeptala se Lyra.

,,No to proto, aby se nevěsta vdala šťastná a plná naší Energie. Věnce, které mají na sobě při svatbě, si nechávají ženy ve stanu do konce života. Aby je chránil."

Dívky poté sešly kopec, na kterém bylo obřadní místo a vydaly se směrem k lesu. Cestou si vzaly ze svého stanu své vybavení v podobě luků a šípů v toulcích.

Vyšly po úzké cestě, která vedla většinou lesem. Pomalu začal tát sníh a stékal v malých pramíncích do trochu větších potůčků. Chvíli kráčely mlčky lesem a pak, najednou uviděly šest menších srn a dva jeleny v zápalu boje. Srny si jich do pár vteřin všimly a zvedly hlavy a natočily uši k pozorujícím dívkám. Poté se rozeběhly a ladnými skoky odhopsaly za horizont malého kopečku. Jeleni pokračovali v boji a ničeho jiného si nevšímali. Dívky se po několika minutách zvedly a pokračovaly v cestě.

,,Lyro jaké si vybrala jméno pro svou vlčici?" pronesla rychle Serena.

,,Bude se jmenovat Nora," řekla rozvážně Lyra. ,,A co tvůj vlk?" řekla Lyra.

,,Já ještě nevím možná Felix nebo Agar, ale ještě nevím," řekla Serena.

,,Ještě mě tak napadá,"začala Lyra. ,,Mohli bychom se někdy zeptat otce na matku".

,,To máš pravdu, musíme se ho zeptat," přitakala Serena.

Dívky během tohoto rozhovoru ušly téměř jeden kilometr. Proto se ihned porozhlédli po okolí, jestli není poblíž garlie. Serena si po chvíli všimla u nedalekého houští trsu garlií. Ihned zavolala na Lyru:

,,Už jsem je našla."

Poté zamířila k trsu u houští. Nasbíraly plnou misku rostlin. Pak se vrátily na cestu a vyrazily směrem k osadě.

Když byly u palisády, uviděly z dálky Mariuse, jak stojí na pahorku. Jakmile vyběhly kopec k obřadnímu místu, předaly misku Mariusovi. Když mu ji předaly řekl:

,,To je dobře, že jste tady, přípravy už vrcholí." Během nepřítomnosti děvčat, se mnohé u obřadního místa změnilo. Každý z osady tam buď přinesl dary, jako příspěvek ke skromnému začátku společného života novomanželů. Nebo se podílel na přípravách na obřad a hostinu. Kupříkladu Kieran a někteří muži z osady pomáhali stavět dřevěné stoly a lavice na hostinu. Ženy stály u ohně a připravovaly chutné pokrmy, včetně dušené telecí kýty na pivě a česneku, protože nemůže chybět na žádné svatbě či veselí. Ženy si předávaly jeho recept z generace na generaci, proto ho má každá žena trochu jinačí. Kromě národního pokrmu připravovaly například kuřátka, kachničky, jitrnice a klobásy. Aby se všechno maso z telete spotřebovalo, udělaly také polévku z telecího krku.

Kolem poledne už bylo všechno hotovo, až na to, že se u ohně ženy dohadovaly o tom, kdo zkazil telecí kýtu. Jedna řekla, že tam daly moc česneku, druhá řekla, že ho je tam málo a že by ho tam mělo být dvakrát víc. Jiná zase řekla, že není dost nasolené, další zas, že se moc připálila. Nakonec si tohoto handrkování všiml i Kieran a rychlým krokem zamířil k hloučku u ohně.

,,Co se tady děje?" zeptal se.

Po několika málo minutách mu všechny ženy sdělily pravděpodobné nedostatky hlavního jídla.

,,Takhle bychom se nikam nedostali," řekl nakonec. ,,Nesmíte se takhle hádat, každá z vás to dělá jinak. Tak se dohodněte. A navíc, za chvíli to začne, jen dojdu pro nevěstu."

Poté se otočil a vydal se svižným krokem ke stanu, kde byla nevěsta. Uvnitř stanu stála dívka na malé dřevěné stoličce, vyřezávané a zdobené zlatými nátěry. Stolička byla uprostřed stanu a okolo ní několik mladých dívek, které se staraly o nevěstu. Na krku se jí blyštil jantarový náhrdelník. Šaty byly sněhově bílé a na nohou měla půjčené svatební střevíce.

,,Už je čas," pronesl Kieran směrem k nevěstě.

,,Jsem připravená," odpověděla a ladně seskočila z nízké stoličky a vydala se k němu. Kieran ji nabídl rámě, ta ho přijala a vydali se směrem ze stanu.

Jakmile Kieran odhrnul kůži u stanu, všechny páry očí, které byly přítomny oslavy, se na ně rázem upnuly. Chvíli počkali, než se všichni utiší. Poté se klidným krokem vydali k obřadnímu místu. Minuli všechny obyvatele z jejich osady. Nikdo jiný tam nebyl, protože tohle byla jediná osada tohoto národa. Na nevěstě byly patrné známky nervozity, ale Kieran jí držel pevně a tak se po chvíli uklidnila.

Kieran dovedl nevěstu až k oltáři. Ten byl vytvořen mistry lesní Energie z popínavých šlahounů do oblouku. Pod obloukem stál kněz a ženich, kterého zdobila kůže z ušlechtilého jelena.

,,Oba vypadají krásně," ozývalo se ze špalíru okolo cesty k oltáři.

Nevěsta se několikrát začervenala. Když byli u oltáře, předal Kieran nevěstu ženichovi. Poté oba mlčky, ale s úsměvem na rtech, přistoupili před kněze. Pak zprava přišel otec nevěsty, ten jí nasadil na hlavu věnec z garlie a políbil ji na čelo. Pak začal kněz s obřadem:

,,Vzhledem k tomu, že jste se rozhodli na této posvátné půdě vstoupit do svazku manželského, vás po krátké modlitbě oddám."

Poté pronesl několik slov neznámou řečí. Podal každému z nich zlatý pásek, znázorňující vzájemné sliby snoubenců.

,,Nyní máte slib toho druhého v bezpečí ve vlastních rukou."