Slavná láska

7.

Ráno mě vzbudilo klepání na dveře, ale lehce jsem to ignorovala, protože jsem byla save pod peřinou s ručníkem okolo sebe a nechtěla se nechat rušit. Poté co se neozvu ten člověk vejde dovnitř a zeptá se na totálně skvělou otázku, kterou mě vzbudí ještě víc a plus ještě vytočí.

"Spíš?"

"No teď už ne do prdele, musíš mě budit?" Zeptám se fakt naštvaná, bolí mě hlava, jsem unavená a nedávám to.

"Jo musím kočko, pomůžeme Láďovi to tu poklidit a vypadneme."

"Sabinko moje milovaná víš že tě miluji, ale opravdu Ladislavu Krejčímu NIKDY pomáhat nebudu," i přes to že se mi včera zdál jako normální klidný člověk, možná, klidný říct úplně nemůžu, protože je to kokot "pořád ho nemám ráda a nikdy se to nezmění, prostě sparta b*zerantu parta a pojď si za mnou radši hupsknout do postýlky lásko." Řeknu Sabince, která samozřejmě neváhá a skáče za mnou do postele.

"No já si myslím že po tomhle mě budeš milovat slávistko." Řekne s úšklebkem na tom jeho ksichte. No ty vole řeknu si v hlavě, co tu sakra dělá Krejčí a jak ho asi budu milova, já určitě, možná tak jestli myslí nejlepší sex mého života, nebo teda spíš jeho, ale se sparťanama teda už nespím.

"No tak se předveď chlapečku." Řeknu totálně nevyspalá ležící v posteli se Sabi. Chraptím jak starej chlap, momentálně mi to ovšem nevadí.

"No to se teda předvedu," řekne s mírným pozvednutím obou obočí  "vaše snídaně dámy," a položí tác přímo na teď už naši společnou postel, ale cože? snídaně opravdu snídaně? Po tom co jsem vypila, tak nechci jídlo ani vidět "jsou to lívance jako od maminky z Rosic s nějakým tím ovocem." Zasměje se Ládik, myslela jsem bůh ví co to bude, ale tohle si asi dám.

"No ty kráso Láďo to je krása," řekne Sabi a ještě se optá kde jsou kluci

"Hele, tak Kara byl s tebou, takže počítám že je stále tam kde jste byli spolu a Ondra ráno odjel, protože si musel údajně něco zařídit." Jak zařídit? však Ondra neměl nic mít, nebo snad jo? nevím o tom, zatím to nechám být, ale ráda bych věděla kam jel, pořád to tam mám že spolu chodíme, prostě to nezmizí jen tak z ničeho nic.

"No, tak ujde to teda Sparťánku, ale s tou láskou nevím, asi si budeš muset ještě dlouho počkat." Zasměju se a on trochu taky, opře se o futra dveří, fakt není tak špatný je sexy, ale debil, fuj. "No , já si myslím že bys nás tu mohl chvíli nechat nemyslíš?"

"To mě jako vyhazuješ?"

"Nenezvala bych to úplně vyhazováním, aaaaale jo. Promiň Ládíku, ale moje žena mi musí povyprávět, nebo už jeho žena? teď nevím ztrácím se v tom trochu."

"Nech toho bože." Kopne do mě Sabinka a začneme se spolu smát, miluju ji.

"No nic, nechám vás tu teda, jak si slečna přeje." Ladislav se otočí na "podpatku" odejde a konečně jsem se Sabinkou spolu a muže mi vše povyprávět.

"Tak co Sabi? povídej šup jakej je a co to bylo za rychlovku sakra."Honí se mi v hlavě tolik otázek, jak si tak rychle mohli sednout, co sex jaký byl ? a sakra potřebuju všechno nutně vědět.

"Hele, hele zpomal trošičku holka."

"Zpomal? Jako fakt ? Když vy jste včera ani trošičku nezpomalili?"

"No, dobře, dobře, vzali jsme to trochu hopem, ale fakt jsme si sedli, je fakt hot a moc hodný, krásě se s ním povídá a dělá to líp než bůh, to je něco. V životě jsem nezažila lepší sex je hrozně hezký, ale ještě hezčí je sex s ním, já se asi zblázním, je to dokonalost sama." Jsem za ni ráda, přála jsem jí to, ovšem doufám že bude hodný a ne nějaký sviňák, který si s ní jen užil a pustí ji k vodě, ale něco mi uvnitř říká že ne a já tomu zatím budu věřit.