Věřím ti

6. kapitola

,,Vidíš, jak ti to jde. Musíš ale pořádně trénovat, abys nevyšel ze cviku." řekla mamka, když jsem dohrál jednu ze skladeb.

,,Já vím. Vždyť cvičím každý druhý den." odpověděl jsem a zaklapl klavír. Mamka mi to souhlasně odkývala.

,,To jo. Nejlepší by bylo, kdybys trénoval každý den, ale vzhledem k tomu, že studuješ, tak to není možné. Škola je ale v tuto chvíli důležitější." řekla. Souhlasně jsem zamručel a chtěl se vydat do svého pokoje, když mě zastavila.

,,Včera za mnou přišel pan učitel Xu. Omlouval se, jestli tě včera nějak zdržel. Že...ten včerejšek není tvá vina, tak...ať se na tebe nezlobím." zamumlala. No jo... Nejspíš jí je nepříjemné to, že ji někdo slyšel takhle na mě řvát.

,,No jo. Trochu se nám to doučování prodloužilo. Ale jsem už domluvený se Seungcheolem, že když budu přicházet ze školy dýl, tak vyvenčí Kkumu on, aby se nestala už žádná nehoda. Slibuju, že se to už nebude opakovat." řekl jsem. Mamka mi to odkývala.

,,To doufám. Nechci...nic takového už nikde v domě najít." řekla. Chápavě jsem přikývl a vydal se do svého pokoje. Lehl jsem si na postel a vydechl vzduch z plic. Fenka okamžitě vyskočila ke mně a přitulila se.

,,Aspoň omluvit se mohla, viď?" zeptal jsem se jí. Kkuma mi jen olízla bradu a položila si hlavičku na mou hruď. Natáhl jsem se pro svůj mobil, když mi někdo napsal. Musel jsem se pousmát, když jsem zjistil, že to je kámoš z minulé střední.

Seungkwan:
Čauky, jak žiješ?

Junhui:
Ahoj, ujde to. Teď se toho děje nějak moc a ještě jsem se z toho nevzpamatoval. A co ty?

Seungkwan:
Neděs mě a koukej všechno vyklopit. 
Docela dobrý. Víš, jak se mi líbil ten kluk na střední? Mám s ním rande!

Junhui:
Tak to je super!
U mě to je fakt šílený. Chvilku mi potrvá než ti to sepíšu.

Seungkwan:
No ale zkus sebou hejbnout, abych se tu mezitím neukousal netrpělivostí.

Junhui:
No jo.

Začal jsem mu psát o tom s Kkumou, s mou bývalou učitelkou, s mámou, o doučování a o tom, co se dělo před dvěma dny. Kdyby se to nestalo a já nebyl zúčastněný toho všeho, tak tomu vůbec nevěřím. Pan Xu a pan Hong si se mnou potykali. Teda...Jeonghan si trochu rýpnul do Joshui, že to zní strašně divně, když si tam s nimi povídám a vykám jim. A že když už se svým studentem Joshua chodí, tak tykání je oproti tomu ještě prkotina. Tak si se mnou Joshua potykal a Minghao se k němu přidal. Že je pro něj strašný nezvyk, aby mu někdo v soukromí vykal, když jsem starší jak on.

Seungkwan:
Tak to kecáš! A tohle se stalo během těch pár dnů? To je šílený. Potřebuju to víc popsat.
A POTŘEBUJU FOTKY!!!!!!!

Junhui:
Kde mám asi sebrat fotky? Co jsi na tom nepochopil?

Seungkwan:
Tak dva učitelé si s tebou potykají a ty nemáš jejich fotky?

Junhui:
Nemám. Děláš, jak kdybych se já s někým fotil. Víš, že to mám zakázaný.

Seungkwan:
No tak snad mají nějaké sociální sítě. Instagram, Facebook, cokoli. Pokud jsou v podobném věku jako ty, tak určitě něco takového mají.

Junhui:
To asi jo. Tak si je najdi, když jsi na ně tak zvědavý.

Seungkwan:
Jak mám vědět jejich jména? Najdi je a pošli mi fotky.
Potřebuju zjistit, jak vypadají, než se začneme bavit o paní Choi.

Junhui:
Tak mi dej chvilku.

S nespokojeným zamručením jsem zavrtěl hlavou a najel na Instagram. Se ze Seungkwana jednou zblázním...