Věřím ti

28. kapitola

Nespokojeně jsem zamručel, když si na mě někdo najednou lehl. Má nálada se ale okamžitě zlepšila, když jsem ucítil lehké polibky na mém krku.

,,Dobré ráno." zamumlal jsem, aniž bych otevřel oči. Doufal jsem, že mě nechá Minghao ještě usnout, ale vypadalo to, že něco takového neplánoval.

,,V kolik tě musím dovést domů?" zeptal se mě se rty přitisknutými k mému krku. 

,,Nevím. Nemusí to být úplně brzo, ale zase ne moc pozdě. Proč se na to ptáš takhle ráno?" zeptal jsem se ho. Nijak mi na to neodpověděl. Svými rty se začal pomalu posouvat z mého krku na mou hruď. Otevřel jsem oči a nadzvedl se, abych se na něj mohl podívat.

,,Počkej. Tohle...dneska už ne. Musím v dobrém stavu dorazit domů, jinak mámě všechno dojde." řekl jsem. Minghao se svými rty nacházel už u mého podbřišku, když ke mně vzhlédl.

,,Myslel jsem si, že se ti to zalíbilo." zamumlal a krátce mě políbil vedle pupíku. S pousmáním jsem lehce přikývl. 

,,To ale nic nemění na tom, že po včerejší noci...se musím dát dohromady. Takže...dneska nic." Minghao se přesunul zpátky a donutil mě si zase lehnout.

,,Vůbec nic?" zeptal se. Nejistě jsem polkl.

,,Víš, co myslím." zamumlal jsem. Minghao se ke mně se škodolibým úsměvem sklonil a spojil naše rty.

,,Včera jsi provzdychal půlku noci a dneska o tom nedokážeš mluvit? Snad se nestydíš." zašeptal mi do rtů. Jeho ruce pomalu začaly sjíždět po mých bocích.

,,A i přesto jsi mě dneska brzy vzbudil." namítl jsem s červenými tvářemi. Minghao mi hravě skousl spodní ret.

,,Nezapomínej ale na to, že jsi to byl ty, kdo prosil, abychom pokračovali." Zhluboka jsem dýchal. Nedokázal jsem mu zabránit v tom, aby se vtěsnal mezi mé nohy.

,,Protože to bylo nádherný. Ale...vážně bychom už dneska neměli. Pak...už se zase nezvládneme ovládat." namítl jsem. To bylo to jediné, čím jsem dokázal oponovat. Mé tělo se mu naprosto poddávalo. Objal jsem Minghaa okolo krku a poposunul se, abych byl v té nejlepší poloze.

,,Zlato, vždyť já na tobě vidím, jak moc mě chceš. Kdyžtak mámě řekneš, že jsme se zasekli v zácpě. Nebo že mi nebylo dobře, tak že jsme čekali, až se mi udělá líp." zamumlal. Souhlasně jsem mu to odkýval a spojil naše rty.

Seungcheolův pohled

Opatrně jsem si odemkl dveře od domu a vešel dovnitř. Rovnou jsem za sebou zamkl, protože jsem nepočítal, že bychom někam šli. Aspoň jsem nic takového neplánoval.

Zul jsem se a šel zkontrolovat, zda moji miláčkové stále spí. Minimálně když jsem odcházel nám koupit čerstvé pečivo ke snídani, tak ještě spali. 

Tiše jsem otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Musel jsem se pousmát. Ti dva už byli vzhůru a jemně se líbali.

,,Koukám, že vy si vystačíte i beze mě." zamumlal jsem. Společně se na mě podívali. 

,,Říkali jsme si, kam jsi od nás utekl. Ale aspoň jsme měli chviličku jen takhle ve dvou." řekl Jeonghan, když se k Joshuovi přitulil.

,,Jestli mě máte plný zuby, tak mi to můžete říct." řekl jsem s pousmáním, i když by mě to samozřejmě strašně moc mrzelo. 

,,Jeonghan to takhle nemyslel. Jsme nadšení, že jsi tak často s námi. Jen....v každém případě si tu chvíli užíváme jinak. Kde jsi byl?" řekl Joshua. Vešel jsem za nimi do pokoje, odložil sáčky s pečivem na noční stolek a vlezl k nim na postel. Obdaroval jsem je několika polibky, než jsem se od nich odtáhl.