Věřím ti

19. kapitola

Spokojeně jsem ležel v posteli a díval se v mobilu na Minghaovy fotky. Mamka včerejšek sežrala i s navijákem a bylo jí naprosto jedno, že jsem se domů vrátil až okolo deváté hodiny. Jediný, kdo byl na mě naštvaný, byl Seungcheol, který musel zůstat s Kkumou doma, aby s ní kdyžtak mohl skočit ven. No...když ji nechtěl vzít k Joshuovi a Jeonghanovi domů, tak to měl blbý.

,,Vstávej lenochu. Nemáš chodit tak pozdě domů." vyhrkl Seungcheol, když vešel ke mně do pokoje. S úsměvem jsem se na něj podíval. Seungcheolovi se okamžitě změnila nálada. Zavřel za sebou dveře a přišel ke mně.

,,Tak povídej. Včera jsi neměl vůbec čas mi něco říct." pobídl mě. Sedl jsem si a chtěl začít mluvit, když najednou Seungcheol uznale hvízdnul.

,,Slušný. Takže něco bylo?" zeptal se s nadzvednutým koutkem úst. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Jen jsme se líbali. Proč?" zeptal jsem se ho.

,,A nelíbal tě jen tak náhodou na krku?" zeptal se mě. Musel jsem se nad tou vzpomínkou stydlivě pousmát. Živě jsem si představoval, jak mě Minghao pobídl, abych si obkročmo sedl na jeho klín. Poté si mě tiskl k sobě, zatímco mě líbal na krku. 

,,Jo. Líbal. Ale jak to..." začal jsem se ptát, ale během otázky mi to došlo. Vyskočil jsem z postele a zamířil k zrcadlu, které jsem měl na skříni. Šokovaně jsem pootevřel ústa, zatímco jsem si prohlížel krk, na kterém se mi vybarvily Minghaovy značky.

,,Co-jak... Co mám s tím dělat?!" vyhrkl jsem vyděšeně. Takhle mě nesmí máma vůbec vidět, jinak jsem mrtvej. A Minghao nejspíš taky.

,,To tomu magorovi nedošlo, že ti nemá dělat cucfleky, nebo je sebevrah?" zeptal se Seungcheol se zasmáním. S dlaněmi na krku jsem se na něj naštvaně podíval.

,,Minghao není magor. Jen...asi si nedával pozor." řekl jsem. Seungcheol došel ke mně a odtáhl mi dlaně z krku.

,,Je magor, pokud ti udělal cucfleky. Domluvil se s bachařem, že budeš celý odpoledne s ním a on ti udělá tohle? To nemůžete shodit na nikoho jiného." namítl. Vytrhl jsem ruce z jeho sevření a zadíval se mu vážně do očí.

,,Není magor. Jak by se líbilo tobě, kdybych mluvil o Jeonghanovi nebo o Joshuovi jako o magorovi? Nebo rovnou o obou?" zeptal jsem se ho. Seungcheol nad mými slovy protočil očima.

,,Jen říkám, že si máte dávat pozor. Když nemá rozum on, tak ho máš mít aspoň ty. Copak jsi necítil, jak ti je dělá?" zeptal se mě. Pokrčil jsem nad tím rameny a zadíval se na sebe do zrcadla.

,,Nevěděl jsem, že...stačí tak málo k jejich vytvoření." odpověděl jsem mu. Seungcheol se mi zadíval v odrazu zrcadla do očí.

,,A co jsi jako čekal? Že tě musí kousnout do krve, aby se ti ten cucflek udělal?" zeptal se sarkasticky. Naštvaně jsem se na něj podíval.

,,No dobře. Tak jsem blbej panic, který neví, jak přesně se dělají značky. Mohl bys toho nechat a pomoct mi s tím něco udělat? Ty si je určitě umíš zakrývat." vyhrkl jsem. Seungcheol se na mě omluvně podíval.

,,Promiň. To jsem nechtěl. Jen...Minghao určitě věděl, co dělá. Nebudu se v tom už ale rýpat. Make-upem jsem si je nikdy nezakrýval. Jestli si to pamatuješ, tak jsem chodil normálně s nimi. Bachař kvůli tomu šílel. Takže s maskováním tohodle typu ti neporadím. Stejně nemáš ani make-up. Ale docela často jsi chodil do školy v roláku, takže si myslím, že nebude nijak nápadné, když si ho na sebe vezmeš." řekl. Souhlasně jsem mu to odkýval a otevřel svou skříň. Vytáhl jsem si rolák a rychle si ho převlékl místo trička na spaní. Zase jsem skříň zavřel, abych se mohl zkontrolovat v zrcadle.