Věřím ti

32. kapitola

Sedl jsem si na svou židli a nervózně se ohlédl na Seungcheola. Nebyl jsem si jistý, jestli po tom včerejšku zvládne jít do školy. 

flashback

 Vařil jsem si v kuchyni čaj, když se najednou hlasitě zabouchly dveře. Vyšel jsem z kuchyně a uviděl Seungcheola, jak si skopává z nohou boty, zatímco se zarytě dívá do země. 

,,Ahoj, stalo se něco?" zeptal jsem se ho. Seungcheol mi nijak neodpověděl a vyběhl po schodech do horního patra. Vykašlal jsem se na čaj a vydal se za ním, protože mi došlo, že se určitě muselo něco stát s Joshuou. Takhle vykolejený byl hlavně kvůli němu.

Zaťukal jsem na dveře od jeho pokoje a vešel opatrně dovnitř. Hned jsem se střetl se Seungcheolovým naštvaným pohledem.

,,Co sem lezeš?! Dovolil jsem ti to snad?!" vyhrkl. Zavřel jsem za sebou dveře a opřel se o ně.

,,Zase jste se pohádali s Joshuou?" zeptal jsem se ho klidně. Seungcheol odhodil na zem svou bundu a sedl si na postel.

,,Rozešel jsem se s ním." odpověděl mi poté, co si schoval obličej do dlaní. Šokovaně jsem na něj vyvalil oči.

,,Co se stalo, že ses ním rozešel?" zeptal jsem se ho. Seungcheol se přerývaně nadechl.

,,Ze začátku to bylo v pohodě, usmířili jsme se a...všechno si vysvětlili. Řekl jsem mu, že ho miluju a čekal, že mi ta slova zopakuje. Jenže jeho to naštvalo. Ptal se mě, jestli na něj musím furt tak tlačit. Já se ho ptal, jak si mám být jistý, že to má se Seokminem vyřešený a uzavřený, když mi nechce říct, že mě miluje. A tak nějak to vyvrcholilo do toho, že jsem na něj začal řvát, že se možná najdou další studenti, kterým podlehl. Naštvalo ho to a vrazil mi facku. A...to zase rozzuřilo mě, tak jsem po něm hodil klíče a řekl mu, že už na něj seru." Nevěřícně jsem na něj koukal.

,,On tě uhodil jen kvůli tomu, že jsi řekl, že možná podlehl dalším studentům?" zeptal jsem se ho. Seungcheol si naštvaně stoupl a odhodil svůj mobil na postel.

,,Ne! Pokud to teda chceš vědět přesně, tak ti to teda řeknu. Řval jsem: ,,Kdoví s kým vším prcáš během toho, kdy s tebou s Jeonghanem nejsme! Doufám, že si je aspoň vodíš do kabinetu, že s nimi nepícháš v posteli, kde pak spolu spíme my tři!". Tohle jsem na něj zařval! Teď buď tak laskavý a vypadni z tohodle pokoje, než ti jednu vrazím." zakřičel na mě. S povzdechem jsem se zadíval na zem a otevřel dveře.

,,Kdybys něco potřeboval, tak budu v pokoji." zamumlal jsem, než jsem vyšel z místnosti.

konec flashbacku

Snad si to s Joshuou vyříkají. Tohle...ani nevím, kdo byl v právu. Oba dva byli naštvaní a oba k tomu měli důvod. Dokázal jsem si představit, že Seungcheol se snažil od Joshui vynutit to vyznání a jemu prostě praskly nervy. Ale dát mu facku... Na druhou stranu to, co Seungcheol řekl, bylo fakt hnusný.

Jak mu mám ale pomoct? Mám jít za Joshuou? Nebo...bych se měl poradit s Minghaem? Nebo s Jeonghanem? Přeci jen ti dva o tom určitě už vědí, takže by mi mohli nějak pomoct. Sice jsme měli mít Minghaa jako supla, ale nechtěl jsem s tím čekat tak dlouho. Zvedl jsem se a vydal se k jeho kabinetu. Joshua by v tuhle dobu mohl být v knihovně. Už jsem se pomalu blížil ke kabinetu, když mě najednou někdo chytil za paži. Otočil jsem se. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím.

,,Co tu děláte? Okamžitě mě pusťte." vyhrkl jsem, zatímco jsem se snažil vyprostit paži ze sevření paní Choi.

,,Přišla jsem si pro tebe. Už je všechno zařízený. Můžeš se okamžitě nastěhovat ke mně. Je to i blízko k téhle škole, takže...můžeš i dál studovat. Budeme moct být konečně spolu." řekla s úsměvem. Záporně jsem zakroutil hlavou. Ne. Teď jsem na ni opravdu neměl náladu.

,,Můžete se už konečně probrat?! Kvůli vám jsem zažíval několik let peklo! Spolužáci mě šikanovali za to, že váš manžel tu celou situaci překroutil. Já o vás nestojím a ani jsem nikdy nestál. Já miluju někoho jiného." vyhrkl jsem. Paní Choi na mě nevěřícně koukala. Pokusil jsem se jí znovu vykroutit, ale okamžitě jsem přestal, když na mě zamířila nožem. Šokovaně jsem vyvalil oči.

,,Teď...společně půjdeme za tím učitelem, se kterým jsi měl doučování." řekla. Vyděšeně jsem se zadíval na kabinet.

,,M-možná je v kabinetu. Ale...nic přeci neprovedl. Proč máte ten nůž?" začal jsem se ptát.

,,V kabinetu není. Odcházel odtamtud a za celou dobu se tam nevrátil. Kde má mít hodinu?" zeptala se klidně. Beze slova jsem zamířil zpátky.

,,Nechte toho, prosím. Udělám cokoli jen chcete, jen mu, prosím, neubližujte." zašeptal jsem rozklepaným hlasem. Místo odpovědi mě lehce dloubla nožem do zad. Po tváři mi sjela jedna slza.

,,Bude tam spousta mých spolužáků, protože už začala hodina. Přeci...nechcete nikomu ublížit. Prosím." zamumlal jsem, když byla má třída v dohledu. Pomalu jsem otevřel dveře a vešel do místnosti. 

,,Kde jsi byl, June? A co tu dělá ona?" zeptal se Minghao, když se na nás podíval. Paní Choi za námi zavřela dveře.

,,Zamkněte je." řekla klidně. Minghao se k nám se zamračením vydal. Paní Choi si mě ale najednou přitáhla k sobě a přiložila mi nůž ke krku. Minghao se okamžitě s vyděšeným výrazem zastavil. Celá třída začala panikařit.

,,Řekla jsem, že máte zamknout!" zakřičela. Minghao bez váhání prošel okolo nás a zamknul. Vyděšeně jsem si mnul konec mikiny.

,,Odložte ten nůž, prosím. Je tu spousta nevinný studentů, kteří nic neprovedli. Nechte je odejít. Tímhle nic nevyřešíte." říkal, zatímco se na ni díval.

,,Nechci jim ublížit. Jen potřebuju svědky, kteří zjistí, jaká jste hnusná krysa. Víte, co jste způsobil? Můj Junie mi řekl, že o mě nemá zájem. Řekl mi, že miluje někoho jiného. A víte proč mi to řekl? Protože jste ho zblbnul a oklamal! Zmanipuloval jste ho a on mě teď nenávidí! A dokonce si myslí, že vás miluje. Ale ty ho jen zneužíváš! Zneužíváš jeho naivity, slabosti a důvěry! Ty jsi ho nutil, aby s tebou spal a k mnoha dalším věcem!" křičela na něj. Minghao stál na místě a díval se na ni.

,,Pro nic z toho nemáte důkazy a...a o vás nikdy neměl zájem. Vy jste si to jen vsugerovala a teď kvůli tomu ohrožujete nevinné lidi. Odložte ten nůž." pobídl ji. Paní Choi ale najednou odtáhla nůž od mého krku a namířila ho na Minghaa.