Ten druhý

13.část: Rodinné vztahy

Jsem ráda, že je všechno ve starých kolejí. Zatím. Dneska se koná ta jejich rodinná silvestrovská párty na jachtě, kam musím jít abych neskončila na ulici. Což je fakt super. Bojím se! Proč? Protože se ztrapním. Hlavně nejsem ani rodina! Vždyť to nedává smysl budu tam úplně jak blbá, nejsem z rodiny Leclerc, tak co budu dělat na silvestrovské párty rodiny Leclerc! Vždyť to nedává smysl! Sakra. Já tam nechci! Nevím co si mám vzít, co tam budu dělat, jak se mám chovat... Já tam nechci!!!

Fajn, tak k příjemnější věci a to jak se mi vede tady u Charlese. Je to tu vlastně úžasné. Ne, dokonalé! To je to slovo. Zavedli jsme, že každý večer budeme hrát karty o to kdo bude dělat další den snídani, protože to raní hádání zdržuje. Když jsme se na tom domluvili, tak mi bylo jasné, že snídaně budu dělat především já. Ach jo. Proč si to sama sobě dobrovolně dělám.

Jinak jsem se za ty dva dny v tom pokoji pro hosty dost usadila a dost jsem si to tam zútulnila. A dokonce tomu už říkám můj pokoj, takže Charlesovi návštěvy mají smůlu. Hih.

Ale on tomu tak začal říkat prvně Charles. Takže tak.

Jedna věc, která mě dost znervózňuje, ale i líbí, je ta že mi strašně připomíná Paula - pro ty kdo zapomněli, můj mrtvej brácha - chová se strašně podobně a mega moc mi ho připomíná, ale já kvůli tomu nejsem smutná, vlastně si v ten okamžik ani nevzpomenu, že někdo jako Paul existoval, protože pro mě je v ten moment Paul Charles. Strašně mě to mate, ale doufám, že by za to byl rád. Doufám.

"Říkám ti ať si vezmeš ty červený!" Křičí na mě z telefonu Sam a vytrhne mě tak z mého zasnění.

"A nebude to moc vyzývavý."

"Ale prd!"

"A nebo tyhle!" Vytáhla jsem černé, delší, pletené šaty s rozparkem, dlouhým rukávem, který ovšem umožňuje, aby mohlo vykouknout ramínko.

"Nooo... To by možná šlo. Když přidáš nějaké zlaté dopňky...."

"Fajn, tak já je beru." Hodila jsem je na postel a přešla k menší, cestovní šperkovnici.

"Nějaký velký zlatý náušnice." Řekne odborně.

"Na velký náušnice se dneska necítím, raději nějaký decentnější."

"Tak aspoň více prstýnků!" Zaškemrá.

"No na to bych mohla přistoupit, snad jsem si jich vzala dost." Otevřu šperkovnici a začnu hledat. A nakonec jsem našla to co jsem potřebovala paráda.

"Výborně a co botičky?"

"No černý lodičky?"

"Správně, dneska to máš za jedna."

"Tak učím se od nejlepšího."

"Ještě lepší možná dostaneš i hvězdičku!"

"A co mám udělat s vlasy. Rozpuštěné nebo nahoře? Bude tam jejich mamka, musím udělat dojem."

"Nějakej elegantní drdol, jdete na drahou jachtu musíš vypadat bohatě. Takže drdol a až ti bude zima si je rozpustíš. Easy!"

"Dobře, to je dobrý nápad."

"Ty jo, já nemůžu uvěřit vlastním uším, ty dneska posloucháš vše co ti řeknu, tebe v tom Monaku snad vyměnili?" Řekl překvapeně.

"Měla jsem svojí dávku bonbonů." Pokrčila jsem rameny.

"Ty to vždycky umíš zkazit, závisláku."

"Budu dělat, že jsem to neslyšela. A teď make-up."

"Volil bych jednoduchý s decentními linkami a tělovou rtěnkou. Ach, budeš vypadat neodolatelně. Arthur z tebe nebude moct spustit oči." Mrkl provokativně. Ta představa se mi vlastně dost líbila. Usmála jsem se.