Ten druhý

14.část: Podvod

Jsem dost unavená, protože jsem se Samem telefonovala asi do čtyř. Naštěstí jsem mohla spát do deseti, protože dneska máme jen jednu hodinu v jednu odpoledne.

A tak jsem si v klidu udělala snídani, ranní skincare rutinu, trošku se nalíčila a oblékla jsem si tmavě hnědý rolák a dlouhé, široké, tmavě modré džíny s vysokým pasem. Dále jsem si udělala do termosky kafe, vzala si jen kabelku, protože jak už jsem psala máme jen jednu hodinu a to třídnickou. Nakonec jsem si oblékla hnědý, dlouhý kabát a kotníkovky s menším podpatkem a šla. Teda ještě předtím jsem se koukla jestli Charles žije, protože v tuhle ranní dobu je většinou už na nahou, ale když jsem viděla, že dýchá tak jsem odešla.

Ve škole se nedělo nic moc zajímavého, až na to že na mě Olivie a Mína čuměly dost divně. Ach jo, co jsem zase udělala špatného. Chtěla jsem si s nimi promluvit, ovšem po škole už jsem je nenašla, a tak jsem šla do kavárny.

"Ahojky." Pozdravila jsem Rebeccu.

"No nevěřím vlastním očím, vy jste si snad dala vánoční přecevzetí abyste chodila včas? Doufám, že vám to vydrží dlouho." Řekla uštěpačně moje vedoucí. Myslela jsem si své a šla za Rebecou, která se na mě dost divně usmívala.

"Ahoj, Leilo." Dost mě ten úsměv znepokojoval. Nic dalšího mi neřekla a obě jsme se pustili do práce.

Trochu se na mě podepsalo to, že jsem tu dlouho nebyla. Párkrát jsem vylila kávu a párkrát dala objednávku někomu jinému než jsem měla. Byla jsem ráda, že už jsem doma a sedím na gauči se šálkem čaje. Charles si musel jít něco zařídit, takže se vrátí, až pozdě večer. Byla jsem strašně unavená, a tak jsem se rychle vykoupala a padla do postele.

Ráno jsem si trošku připsala, samozřejmě neplánovaně, takže jsem si rychle udělala ranní hygienu, hodila jsem přes sebe černé tričko s dlouhým rukávem a tmavě modré zvonové kalhoty a vyrazila jsem do školy. Naštěstí máme jen tři hodiny, takže budu odcházet někdy po druhé hodině odpolední.

Šla jsem zrovna z obědu do auly na poslední přednášku dne, když v tom mě odchytla Olivie s Mínou, že si se mnou potřebují promluvit, asi to bylo dost vážné, protože mě zatáhly do prázdné třídy. Posadili mě trošku násilně na židli a ony si sedli naproti mě. Okey?

"Co...se...děje?" Zvedla jsem obočí.

"Co se děje? Ty se ptáš?" Vyjela na mě Mína.

"Co?" Nechápala jsem.

"Tak prvně tě jen začal sledovat na instagramu a teď spolu i chodíte?"

"Jak to víte?"

"Takže ty s Charlesem vážně chodíš?" Vyjekla Mína.

"S Charlesem? Ne!"

"Ts! To už nezakecáš. Co teda znamenají tyhle fotky." Ukázala mi vytisknutou fotku. Bože to jsou magoři. Na té fotce jsme se s Charlesem objímali. Tipuju že to byl ten večer, kdy jsem přijela z Německa. Nebo něco takového, když jsem nad tím tak přemýšlela s Charlesem jsem se normálně už hodněkrát objala. Přijde mi to normální kamarádské objetí, ale oni si zjevně myslely něco jiného. "Vážně? Jak se vůbec opovažuješ chodit s Charlesem Leclercem?"

"Já s ním, ale nechodím!" Snažila jsem se ji přesvědčit.

"Já s ním, ale nechodím!" Ironicky mě napodobyla. "To ti tak žerem! A to se jako normálně ocucáváš se slavnými lidmi?!" Vyjekla Mína a znovu poukázala na fotku. Opravdu to na té fotce vypadá, že se tam líbáme.

"Teď k věci!" Převzala si slovo Olivia. "Máme pro tebe nabídku. Když nás s Charlesem seznámíš a potom se s ním rozejdeš, fotku nezveřejníme, ale pokud to neuděláš, tahle fotka se stane nejpopulárnější fotkou v Monaku a tahle tvoje záletnická aférka bude lítat po celém světě. A to určitě nechceš, že?" No do prdele!