Dvůr Stínů a Strachu II.

Kapitola VI.

Když viděla Velaris poprvé po svém příchodu, zdál se jí nádherný.
Když jej uviděla dnešního rána z okna, byl překrásný.

Ale až teprve když se přenesli na hlavní náměstí, mohla teprve říct že byl okouzlující.

Každé z náměstí mělo něco do sebe, a i když Rhysand počítal s tím že Palác nití a klenotů ve které se nacházeli umělci by se jí mohla líbit nejvíce, byl to Palác kostí a soli který jeho dceru uchvátil natolik až konečně aspoň na chvíli zapoměla na události za posledních několik let.

Dával jí tolik prostoru kolik potřebovala, ale přesto se jí držel velmi blízko připravený jí kdykoliv odvést domů kdyby se něco stalo.

Z prvu si mnozí mysleli že je jeho snad přítelkyně, než jim Rhysand vysvětlil že je jeho dcera.

Všichni byly překvapení, že někdo kdo byl o tolik vyšší s laskavým úsměvem mohl být jeho potomkem.
Jenže podoba s ním zapřít nešla, a když někdo vytáhl otázku kdo je její matka či zda jí byla Aaira oba jen souhlasně přikývly.

Že měl Rhysand románek s Aairou pro ně nebylo překvapením, ani pro ní jelikož o tom dobře věděla že kdysi mezi sebou něco měli.
Ale o to víc se tím dalo zamluvit téma, které ani jeden z nich nechtěl více rozebírat.

Než došli o kus dál, vědělo to celé město a každý se zastavoval aby si s jejím otcem nebo i s ní promluvil o téměř čemkoliv.
Od počasí, přes události za posledních skoro padesát let, o ní a vlastně i o jejím otci a zbytku rodiny.

Ilaria to snášela ke svému vlastnímu překvapení poměrně dobře, mnohem lépe než chození do téměř každého obchodu ze kterého díky svému otci vycházeli s několika taškami.

Povzdechla si už po několikáté, když zamířili do dalšího a dalšího, aspoň kupování zbytečností mu dokázala vymluvit.

Ale nemohla v sobě popřít ani ženskou stránku, a tak ho nechala aby vzali několik šatů a i dalších několik nechali objednat.
Rhysand byl rozhodně překvapený její volbou, neboť žádné z šatů nebyly ani trochu podobné těm které nosila pod Horou a které byly poměrně běžné pro Noční dvůr.

Ale nechal jí aby si vybrala dle svého uvážení, a i když mezi nimi převládala černá barva bylo mezi nimi i o něco barevnějších kousků.
Mezi veškerým oblečením se nacházeli i košile, kalhoty i boty zcela obyčejné nad kterými se Rhysand pozastavil než mu Ilaria vysvětlila že nehodlá jen tak nic nedělat.

A tak toho nechal, jen mu musela slíbit že ho bude o všem informovat.
Od případného odchodu z domu, na místu kam chtěla jít a dokonce i s kým.

,,Chudák Ilaria, za chvíli pod všemi těmi taškami nebude vidět. Rhysi, to se jí chystáš udřít ještě teď?"

Byla to Mor, která se k nim připojila aniž by si jí jeden z nich všiml jelikož vedli debatu o tom co by Ilaria chtěla dělat krom povinností které jí čekali a kterým se nemohla vyhnout.

,,Možná jsem to trošku přehnal," Ilaria se nad tím jen tiše pousmála, zatím co Mor se na ní vesela usmála.

,,Trošku tati?"

,,Možná trošku víc, ale slíbil jsem že ti vše vynahradím," i když se usmál, věděla že v tomto úsměvu byla i příměs viny.
To že jí chtěl vše vynahradit, jí z části děsilo protože si nedokázala zcela představit co vše tím myslel.

,,Počkej Ilario, trochu ti s tím pomůžu. Jinak se pod tím akorát zlomíš, a věř mi že tohle dobře znám."

,,Děkuji, Mor," nechala svou tetu aby několik tašek vzala, a tíha která z ní poté spadla byla neuvěřitelná.