Dvůr Stínů a Strachu II.

Kapitola X.

Ilario?"
Hlas jejího otce jí překvapil natolik, až rychle zvedla hlavu a zapoměla že má nad sebou poličku, což vyústilo v to že se o ní praštila.
Tiše zaklela a začala si zasažené místo masírovat, i když to nebylo poprvé co se jí stalo.

Od rána to bylo již po několikáté, až cítila že do večeře bude mít snad celou hlavu pokrytou boulemi.

,,Jsem tady tati."

,,Kde přesně?"

,,Druhá ulička z leva a úplně vzadu, rovnám tu knihy tak pojď když tak podle hromad s nimi."
Pravdou bylo že knihy v tomto patře byly ve špatném stavu, a tak třídila ty které byly v pořádku, ty které se dali ještě zachránit a nebo na ty které se již zachránit nedali.

Ty které se dali zachránit chystala na vozík, který se po skončení tady na patře chystala dovést nahoru.

,,Od kdy jsi se dostala od učení, po rovnání knih," překročil hromádku kterou vracela do polic, přičemž jí pár podal a ona je s úsměvem dala do polic.
Oklepala si šaty a obejmula ho, chvíli tak zůstali než oba ucukli před knihou která spadla z police kousek od nich.

,,Clotho mě požádala abych je sem dala, když si všimla že se sem nebojím jít.
Ostatní prý mají strach sem dolů chodit," docela jí to poté začalo dávat smysl, proč některé raději hledali informace mnohdy v nepřehledných, než aby si došli přímo pro dané svazky sem dolů.

,,Kdyby jen kněžky, dokonce i Cassian má strach sem dolů chodit."
Rhysand jí konečně pustil a pobaveně si odfrknul.

,,Strejda Cass? Tak to je mi vážně novinka, že se bojí takového místa."

,,Jednou byl úplně dole, když vyletěl byl bledý jako smrt a odmítá doteď říct co tam viděl."
Ukázal až na samé dno knihovny, které bylo ponořené do temnoty tolik jiné než jakou Ilaria předtím kdy viděla.
Něco zvláštního jí na ní lákalo.

,,Takže bych?"

,,Na to zapomeň."
Odpověď jejího otce byla natolik rychlá, až si nestihl všimnout pobaveného výrazu jaký měla jeho dcera.

,,Promiň, dělala jsem si z tebe legraci."

,,Jak jsem nemohl poznat Cassianuv suchý humor," vesele se na ní zazubil a ona mu to oplatila, takové chvíle byly stále vzácné a stín nebezpečí znovu doléhal na celý Prythian.
Ilaria si toho byla dobře vědoma, ale nikdo ji nic nechtěl říct jako by chtěli aby žila v domnění že je vše v pořádku.

,,To víš, lekce navíc mezi tréninkem," utrousila cestou k další hromadě knih, která byla úplně na odpis a když se nějakou snažila vzít do ruky, pomalu se jí v ní rozpadla.

,,Poslední dobou toho bylo tolik, že jsem se zapomněl zeptat tebe jak ti to šlo."
Čas který trávil její otec ve Velarisu nyní, byl daleko menší než ten její.

,,No, možná prý ještě pár týdnů a nesletím pokaždé co se dostanu kus nad zem.
Za to prý se zbraněmi jsem přirozený talent, i když meče moje oblíbené asi nebudou."
Dýky, s krátkou nebo dlouhou čepelí byly pro ní naprosto ideální díky částečném výcviku pod Horou.
Za to meče, ty jí nepřišli těžké ale spíš nemotorné a pomalé.
A luky, k těm se ještě nedostala natolik aby mohla posoudit zda jí to s nimi půjde.

,,V tom s létání mi přípomínáš Azriela, ale po čase z něj stal jeden z nejlepších letců které znám."
Všimla si jak při každé takové zmínce sklopil zrak na zem, proto se nikdy dál neptala.

,,Vím, vyprávěl mi o tom."
Rhysand překvapeně zvedl zrak, asi nečekal že to řekne Azriel, zatím co on o tom mlčel.

,,Tak to mě překvapilo, jen zřídka někomu něco takového řekl.
Ale je dobře že si o takových věcech povídáte."

,,Spíš Azriel mluví a já poslouchám, jsou to různé věci.
Nejsem připravená o některých věcech mluvit."
Popírala to, snažila se většinu věcí zapomenout ale nedařilo se jí to.
Nešlo to.

Povzdechla si.

,,To naprosto chápu."

,,A co tu vlastně děláš?"

,,Nemohu přijít za dcerou, než bude mít službu u Madjy?"
Překvapilo jí to, že věděl o její další práci až skončí zde.
Služba byla spíše takový výcvik, o který požádala aby se mohla naučit více o léčení.
Mavla nad tím rukou, asi se musela přeci jen zmínit co bude dělat dalšího.

,,To můžeš, ale vidím ti na tváři že jsi tu kvůli ještě něčemu."

,,Potřeboval bych tvou pomoc."

,,Jsem jedno ucho tati," přestala prohrabovat knihy, narovnala se a stoupla si přímo před něj.

,,Potřeboval bych nějakou knihu, nic příliš složitého na čtení, možná nějakou legendy nebo pohádku."

,,Budeš nám před spaním číst?"
Oba se pobaveně uchechtli.

,,No, pokud po tom všichni hned usnete tak bych to mohl začít dělat."

,,Haha, ale né, teď vážně. K čemu tu knihu potřebuješ?"

,,Potřebuji někoho naučit číst, a tak mě napadlo že by jsi mi s výběrem mohla pomoct."
Zas to udělal, sklopil zrak do země a snažil se vyhnout pohledu své dcery.

,,Takže legendy nebo pohádky."

Ilaria se zarazila.

,,Počkat, pro koho?"

,,Co?"

,,Pro koho bude ta kniha?"

,,Pro starou známou."

,,Pro koho přesně?"

,,Feyre."

V tichu které následovalo, by šel slyšet i list jak padá na zem.
Trvalo to poměrně dlouho, než se nakonec ozval chladný hlas plný nenávisti.

,,Tak takové knihy tu nejsou."

,,Ilario."

,,Žádné Ilario. Nebudu pomáhat někomu, kdo nemá ani tu slušnost se omluvit. A že k tomu příležitost měla, ale proč by to dělala? Ona je přeci paní dokonalá, co porazila zlou čarodějnici a všechny nás vysvobodila že!"

Rhysand na to nic neřekl, dobře věděl že nenávist jakou Ilaria pociťovala vůči Feyre byla trvalá a nebylo nic, co by jí dokázalo překonat.

,,Žádám tě já, nikoliv ona."

To už Ilaria kráčela na konec uličky, chvíli přejížděla prstem po knihách až jednu prudce vyndala a vracela se s ní zpátky.

,,Tady, tady máš tu knihu a nechci o ní už slyšet.
Nahoře na prvním patře jí ukaž, zapíšou si jí a možná ti dovolí jí odnést mimo knihovnu."

,,Proč jsi taková?"
Zastavila se uprostřed svého odchodu, ani se neotočila a jen chladně dodala.

,,Na tuhle otázku tati znáš moc dobře odpověď, jasně jsem řekla že ona se s vřelým přístupem z mojí strany nesetká.
Nikdy."