Dvůr Stínů a Strachu II.

Kapitola XI.

Dagdan se na ní usmíval, obkročmo seděl na jejím těle tak, že se nemohla hýbat, nemohla dělat nic jiného, ​​než se na něj dívat, jak si na ní užíval své potěšení, nehty jí škrábal tetování, jako by je chtěl strhnout.

Cítila jak jí krev stéká pod šaty na břicho, kde chvíli zůstávala než prosákla oblečením a stekla na zem pod ní.

Možná aby si ho mohl schovat jako trofej, jen další do jeho už tak obsáhlé sbírky.

Chtěla ho tak moc zabít, představy o tom jak ho zabije měla tolik až jí to děsilo.
Bolela jí hlava a svět okolo ní se točil, jako by vypila několik sudů vína. Vše začalo splývat, až zbyl jen jako jediný, stále jasný Dagdan.
Ona se však stále nemohla pohnout, připoutaná k chladné podlaze, jediný pocit který teď měla byl tlak jeho těla a její stoupající nevolnost.

Ale pak se prostředí změnilo a Ilaria už nebyla v kopce, byla v trůnním sále a žena, poloviční víla před ní klečela po boku druhé postavy a odříkávala jednu modlitbu za druhou.
Neviděla té ženě do tváře, jako by snad žádnou ani neměla, nedokázala na ní zaostřit svůj pohled.
Vyděsila se však v momentě, když byla sejmuta kapuce a pod ní nebyla tvář kterou čekala.

Byl to jeden z těch Illyrijských válečníků, které Amarantha nechala umučit k smrti, jí přímí před očima.
Jeho křídla vyseli v její ložnici, přímo nad postelí ve které skoro každou noc znásilňovala jejího otce.

Jeho krásná tvář byla zkroucená bolestí a pokrytá slzami, chtěla ho utěšit a říct mu ze jí to mrzí že jej nemohla zachránit.
Jenže dotyčný ale neváhal ani chvíli, nečekal na její slova a v momentě kdy se naklonila, jí vrazila dýku do srdce až po rukojeť.

Ilaria sebou trhla, oči měla rozšířené hrůzou, když se podívala na své břicho a hrudník a uvědomila si, že to byla zas jen další noční můra.

Věděla to, že je vzhůru, ale přesto ji ta vize neopustila.

Chvíli prudce oddechovala, než nemotorně vstala z postele a běžela co nejrychleji do koupelny, klekla si na kolena a začala zvracet vše co předchozího dne dokázala sníst.

Nebylo to poprvé, co se probudila s vidinou jejího dávení uprostřed noci nebo k ránu, bláhově si myslela že tohle období bude dávno za ní.

Jenže nebylo.

Zmizelo to jen na pouhé dva týdny, a od té doby se to opakovalo téměř každou noc.

Ale ten sen... to byla její noční můra, tím si byla jistá.

Opravdu měla sny, ve kterých jí někdo zabil?

Ta myšlenka pro ní byla nesnesitelná, představa, že by se mohla cítit tak špatně, že už možná nebude mít vůli žít... Srdce ji při tom poskočilo. Zvedla se a přešla k umyvadlu, postříkala si obličej studenou vodou, a chvíli se o něj zůstala opírat zatím co sledovala svůj obličej v zrcadlu.

Její tvář byla stále propadlá, bledá a na některých místech by přísahala že má modřiny.
Většina byla od tréninku, na tom by nebylo nic divného. Tedy až na ty, které si neměla kde udělat.

Oblékla se do jednoduchých šatů, a na ruce opět natáhla rukavice na které se přestali ptát proč nosí.
Pomalu se vydala dolů po schodech přímo do jídelny, protože věděla že by bylo divné kdyby se tam neobjevila a něco by nesnědla.

Zase by byl doslova výslech, který se už několikrát opakoval a ona na něj neměla chuť.

Dávno už tam byl Cassian, Azriel a Amren. Jen Mor a její otec chyběli, ale to nebylo nic divného.
Poslední dobou ho viděla zřídka, a tak si na jeho nepřítomnost poměrně rychle opět zvykla.

,,Dobré ráno, viděl někdo mého otce?"
Cassian se na ní lehce překvapeně podíval, když se zastavila vedle něj.

,,Dobré," ozvali se Azriel i Amren zároveň, přičemž jí její strýc věnoval nepatrný úsměv jak u něj bylo zvykem.

,,Dobré i tobě," dodal Cassian, když položil pohár zpět na stůl.
,,Něco se stalo a on to musel vyřešit, nechtěl tě uprostřed noci budit. Za chvíli se tu objeví."
Sice se na ní snažil povzbudivě snažil pousmát, ale nešlo mu to.
Věděla že je něco špatně, a ani pohled Amren a Azriela tomu nepomohl.

Mlčeli, až měla podezření ze část zvuků které vnímala jako součást své noční můry byla skutečná.

Zamrazilo jí, když se dveře otevřeli a v ní by se krve nedořezalo, když uviděla kdo stál po boku jejího otce.

Svaly se jí napjali, až udělala několik kroků vzad a musela se přemáhat aby dokázala klidně dýchat.

,,Žádný strach, Feyre. My nekoušeme. Pokud nás o to sama nepožádáš."
Promluvil nakonec Cassian jako první, zatím co Ilaria se vyčítavě podívala na Azriela. Měli jí to říct, následně se podívala na Feyre kterou propalovala pohledem a chyběl jen kousek od toho aby po ní doslova vystartovala.

Lháři, řekl si že jí nikdy už neuvidím...

Promluvila směrem ke svému otci, který se na ní ani nepodíval. Jen dál stál vedle Feyre, a při slovech své dcery se zamračil.

,,Podle toho, co se ke mě doneslo, Cassiane, tuto tvou nabídku každá odmítla."
Zatím co si Cassian odfrkl pobaveně, Ilaria naopak uraženě že jí její vlastní otec ignoruje.

,,Že ses dnes ale nastrojil, bratře. A ještě si donutil chudáka Feyre, aby se taky vyšňořila."
Tentokrát to nevydržela ona, a musela se začít smát až se na ní Rhysand překvapeně díval dokud se neuklidnila.

Nakonec její otec promluvil jako první, aby představil Azriela který k Feyre natáhl ruku aby se s ní pozdravil.

,,Vy jste bratři?"
Všichni tři se na ní podívali, ale nebyly překvapení když se na to zeptala.

,,Jsme bratři v tom slova smyslu, v jakém jsou svým způsobem všichni levobočci."
Záměrně nepoužil slovo bastrad, a Ilaria mu za to byla vděčná.
Nepotřebovala ho slyšet v tak krátké době znovu.

,,A co děláš ty?" Zeptala se Cassiana, než stočila pohled na Ilariu která se držela po boku Azriela ve stínech.

,,Já velím Rhysovým vojskům."
To že Noční dvůr měl vojska věděla, jen je díky tomu že byla neustále ve Velarisu nikdy neviděla.

,,A ty? Co děláš? Ilaria že? Pamatuji si tě, no, z pod Horou."
Feyre natáhla nesměle ruku směrem k Ilaria, ale ta se na ní ani nepodívala a vydala se ke dveřím aniž by se vlastně najedla jak měla v plánu.

Před odchodem se však otočila, aby jí odpověděla zcela chladným hlasem.

,,Co dělám? Asi víc věcí než ty. Pro tebe, nikdy nebudu jen Ilaria to za druhé. Za třetí, já bych si tě nejraději nepamatovala. Vražedkyně."

Už se natahovala ke klice, když ještě dost rázně dodala.

,,A co přesně dělám? Jsem jeho dcera." Ukázala prstem na Rhysanda, než za sebou práskla dveřmi a zmizela venku.