STAR TREK: Neočekávaný výlet

09. část

   "Tisíce hlasů, Kate!" vyprávěl jsem kolegyni ráno u snídaně. "Žádná slova, přesto jsem rozuměl o čem se baví. Myšlenky, prostě myšlenky." Málem jsem vylil čaj Willovi do klína, pobavilo ho to a mírně odsunul můj hrnek dál na stůl. "Ty jsi v Kontinuu byla, ale vždycky se prezentovalo jako něco, co tvá mysl dokáže pojmout a věřím, že tohle je zcela odlišné. Zvláštní je, že to nebyl zmatek. A zdálo se, jakoby hlasy zněly ze všech stran a z různých vzdáleností."

Deanna s námi také seděla a poslouchala mě velmi zaujatě, však není divu, je přece Betazoid. "Nestál jste bokem, vy jste byl někde uprostřed." doplnila mě zcela správně.

"Ano, zněli zprava, zleva, shora, zepředu, zezadu, zdola, byly doslova všude. Ta vzpomínka musela být asi utlumená, možná aby mě neobtěžovala, ale i tak byla velmi intenzivně předávaná. Kontinuum zjevně skutečně postrádá vlastní jazyk, nepotřebuje jej. Přestože šlo o pospolitý kolektiv jako bych v nich vnímal individuality a různé temperamenty. Já vím, že mi Q do hlavy nepustí nic naplno, ale trochu jsem vnímal i emoce." celý rozjařený jsem se ani nedotkl svého kroasánu a když jsem do talířku omylem šťouchl, podal jsem ho Willovi, který po něm hodil očkem, že by si dal říct a vypořádal se s ním.

Troi se usmívala. "Bez toho přímá telepatická komunikace beze slov totiž není možná. Jsem ráda, že jste to zažil a šlo o pozitivní zážitek. Chcete nám povědět třeba o čem diskutovali?"

Na moment jsem zavřel oči. "Hm, různá témata. Ono asi nešlo o obsah, spíše o jejich přítomnost, už jsem něco takové zažil ale ne tak intenzivně." Rozesmál jsem se. "Takové ASMR ala Kontinuum. ASMR je v této době taky hodně populárním fenoménem." znovu jsme zvážněl a zadíval se na Kate. "Kontinuum zjevně umí být okouzlující a krásné, když chce. Těžko se to popisuje."

Janeway se tvářila posmutněle. "Já ti věřím, viděla jsem chabý odvar toho, co ono ve skutečnosti je. A možná mě to mrzí. Nenavštívila jsem ho jen dvakrát a nejsem z kontaktů zcela vynechávaná. Ale ani Junior ani Plukovník mi nikdy nic takového neumožnili. Předsudky jsem však ztratila úplně. Ty jsi rozhodnutý a on tě připravuje. Já váhám a když se Plukovník nachystá, že začne, couvnu."

"Jsem. A u tebe... vše chce svůj čas." položil jsem Kate ruku na rameno.

"Popravdě, existovaly dny jsem litoval ztráty jejich schopností." Řekl Will. "Ale spíš kvůli synovi. Jenže možná bych bral zažít Kontinuu ve své skutečné podobě.... Alespoň trochu. Krucipísek, vždyť já jsem průzkumník, badatel.... Kam se dosud nikdo nevydal... nové formy života.... Nové civilizace.... Kam se mi to podělo?"

Q si k nám přisedl a naprosto klidně s jistou dávkou nonšalance odpověděl, přestože dobře chápal, že Riker položil otázku řečnickou. "Nikam se to nepodělo."

"Na Hosho se mi to vrátilo." Připustil Will. "Až do téhle neočekávané mise, naším jediným cílem byl průzkum a nové první kontakty a mě se to sakra líbilo. Neseděli jsme v teple na židli v kanclu a občas se nám adrenalin vyhoupl hodně vysoko na průměr, bylo to krásné a těším se až se k tomu zase vrátíme."

"Do neznáma a ještě dál." Přitakala Kate. "Já tak nechci do kanclu." promnula si obličej. "Začínám mít na něj alergii. Já jsem si jednou dokonce vymyslela imaginárního psa, co těžce rodí, abych mohla pracovat z domova.... Řekla jsem tehdy Andymu Wiseovi: Ne, ne Andy, tenhle pes ne, ten novej, ne, mám ho krátce a ona bude každou chvíli rodit.... Neviděl mě, tak jsem hladila polštář a šišlala na něj a moje existující fenka na mě koukala s vykulenýma očima, nejista si tím, zda jsem se dočista nepomátla."

"Věřil vám, madam?" usmíval se Yó, který v kuchyni pravděpodobně byl celou dobu aniž by si toho někdo všiml.

"Ne." oplatila královskému komorníkovi úsměv Janeway. "Ale předstíral, že ano a všechny schůzky za mě vyřizoval, pokud byly nutné osobně, zbytek jsem provolala. Víš..." nahnula se ke mě. "On je hrozně zvláštní osoba, někdy mi připadá, že ví víc než si myslíme a snaží se to tajit, ale je hrozně fajn. Jen mi na něm něco nesedí."