STAR TREK: Neočekávaný výlet

11. část

Will se culil od ucha k uchu, spokojený, nebaštěný, plný evidentně vynikající, naprosto dokonalé skutečné pizzy, Kate básnila o kafy, které tam nenalezla a její výraz v obličeji doplňovala snad možná nostalgie. Ovšem Troi si pochutnala na skvělé čokoládě a oplývala ještě lepší náladou. Q slíbil kolegyni admirálové, že zajdeme do kavárny, kde servírují parádní kávu a Janeway nadhodila, že bychom si vážně měli trochu vyhodit z kopýtka.

"Už dlouho postrádám dámskou jízdu." řekla Kate natěšeně. "Ať si pánové sestaví svůj program a dámy svůj." navrhla vesele a nadhodila směrem ke Q pohled štěněte, který tak dobře znala od svých psů.

Jednička jí podpořil tím, že napodobil psa Jedničku. Q se nejprve tvářil nepřístupně, přísně, nezdálo se mu dobré se rozdělit, ale nakonec přikývl. "Dobře, Kathy, ale budeš mi za děvčata zodpovídat a slíbíš mi, že žádná z vás neprovede něco nepatřičného."

Janeway se pobaveně zasmála. "Jen si zajdeme do kavárny, nakoupíme pár suvenýrů, projdeme si město... neměj obavy."

Q si prohlížel Janáčkovou. "Kathy, tobě já plně důvěřuji, ale pořád jste jen lidé a některé z vás občas nejdříve jednají a až pak myslí." řekl a pak dodal. "Budiž. Vyzvedneme Yó a Data a rozdělíme se."

Janáčková se pokusila Q ujistit, že žádnou hloupost neztropí. "Doprava, doleva, doprava, doleva a jít."

Q se pousmál, napadlo mě, že takto by to vypadalo, kdyby otec nevěděl jak vlastně reagovat na pošetilost své malé dcerky. "Jistě."

Před domem našeho dočesaného ubytování jsme počkali až sejdou Yó s Datem, dámy vyrazily napřed. Když byl i pánský kolektiv kompletní, Q pronesl větu, která mě vlastně vyvedla z míry. "Kde jsem vlastně zaparkoval." Tahle napůl otázka, napůl pouze hlasité uvažování mě donutila zvednout obočí. Will se na ni zamračil a pak si mnul plnovous.

"Tudy." pokynul Q směrem na opačnou stranu než na Starou osadu, vydal se dolů ulicí, přičemž pohledem kontroloval každé vozidlo, hledal své auto, což mě neuvěřitelně fascinovalo, ne až tolik samotná existence onoho dopravního prostředku, jako fakt, že ho nejspíše umí řídit. Zastavil se u stříbrného nově vypadajícího mercedesu a tiše nás přepočítal. Já, oněmělý úžasem jsem nevyslovil otázky, které mě napadaly.

"Takže," začal Q evidentně spokojený sám se sebou. "budeme striktně dodržoval pravidla silničního provozu, nasednete a připoutáte se. Oprávněný řídit toto vozidlo jsem pouze já, chápu, že občas na výsadcích jezdíte s těmi vašimi čtyřkolkami, ale v 21. století není vůbec lehké pohybovat se na silnici s autem. Dopravní předpisy jsou velmi komplexní a ne vždy úplně jasné, nejde jen nastoupit do auta a řídit, může to vzbudit nežádanou pozornost. Uznávám, že si Sedmá vedla skvěle, ale potřebujeme zůstat nevyčnívající."

"Q," olízl jsem si rty, možná proto abych si dodatečně srovnal myšlenky v hlavě. "ty umíš řídit auto? Jak? Kdy?"

Will mávl rukou. "Luskne prsty a umí cokoliv si zamane, Jean Lucu."

"Víš Wille," zavrtěl jsem hlavou. "myslím, že mu občas ještě křivdíš. Ne, vše se učí lusknutím prstu. To, že někdo může skoro cokoliv pouhou myšlenkou, neznamená, že neocení proces nabývání dovedností."

Q spražil Rikera ublíženým pohledem. "Rikere, to VY sníte o magických schopnostech, které vám umožní získat dovednost zdarma, nikoliv MY. Vy lidé si pořád ještě občas udržujete o nás zkreslené představy. Nejsem nutně zlenivělý rozmazlenec, co všechno činní schopnostmi. Ba naopak, prahnu po vědění, dovednostech a zkušenostech. Nicméně po miliardách let se mi možnosti ztenčují, na druhou stranu, existuje k tomu řešení. Mohu vyžít svou za příznivých podmínek nekonečnou existenci a schopnost ovládat čas k tomu, abych si vytvořil podmínky se učit věcem jinak. Mohu se kdykoliv vrátit do bodu, kdy moje existence končila, nicméně jsem se rozhodl zabojovat a o tuto mojí existenci nepřijít, musel jsem tedy najít cestu jak věčnost udržovat snesitelnou. Tohle, je možnost. Nesnáším nudu."