Samozřejmě Že Můžeš - Anděl páně - Uriáš a Petronel

3

Chvílí tak spolu seděli ale až po pár desítkách minutách se anděl odvážil položit hlavu na rameno svého pekelného společníka. Rameno příjemně hřálo a dávalo Petroneli pocit bezpečí. Uriáši se tohle gesto moc líbilo,a tak tedy přemístil svou ruku na bok andílka. Dlouho tam takhle spolu seděli. Petronel už dávno nebrečel. Už neměl důvod. Teplo vycházející z čerta mu dávalo pocit bezpečí po kterém tolik toužil. Seděli takhle spolu spoustu hodin. Až do úplné noci. Mazlili se. A tentokrát to byl Uriáš kdo se tohle pokusil posunout na další level. Vzal ruku anděla a zbytek už se sehrál v takové rychlosti že to ani jeden z nich nepostřehl. Jejich prsty se propletly a jejich těla se více natiskla k sobe. Čertovy ohnivé oči propalovaly pohledem andílkovi světlé rty. To samé se dělo i na druhé straně. Modré očka Petronela byli upnuty na sytě rudých rtech rohatého. Jmenovaný roháč jemně pootevřel ústa a přiblížil se k mladšímu. To samé udělal i andílek. Čert věděl že jeho společník tu miniaturní mezeru mezi nimi prostě nepřeruší. Tak to musel udělat sám. Podepřel mladšímu bradu a vpil se do jeho rtů. Petronel stuhl. I člověk by poznal že je Uriáš při nejmenším čert. Líbal totiž jako ďábel. Z počátku to bylo klidné a vášnivé. Ale o pár vteřin později se přeci jen ukázalo že líbá muže z pekla. Polibky byly divoké a hladové. Petronel své ruce zamotal do Uriašovích vlasů kde přeci jen prsty zavadil o růžky které zdobili hlavu jeho společníka dennodenně a nechal se unášet úžasným pocitem který mu přinášeli rty čerta