Samozřejmě Že Můžeš - Anděl páně - Uriáš a Petronel

8

Uriáš věnoval svaté Marii poslední pohled předtím než luskl. A hele, už stál na zemi. Ve světě lidí. Rozhlédl se okolo sebe a zjistil že nemá ponětí kde to vlastně je. Na zemi už byl nespočetněkrat a tohle misto ani z části nepoznával. Bylo celkem teplo. Asi léto. Konstatoval Uriáš když zjistil jaké je horko .Všude okolo slyšel dětský smích a jekot. Děti mají nejspíš prázdniny a užívají si čas venku s přáteli. Uriáš si svlékl kabát, vestu a sundal klobouk. Vše pověsil na nedaleký strom a jen v krátkém triku se vydal vstříc světu.
----------------------------------
A opravdu jak říkal. Všude bylo spoustu dětí užívající si prázdniny. Vědšinou někde u jezera. Přeci jen bylo léto. Procházel se a kochal se věcmi a lidmi okolo. Nikdy ještě nebyl ve světě lidí jindy než v zimě. Bylo to krásné. Kousek od něj šla Krásná paní se žlutými šaty a kočárkem. Dále viděl dvě dívenky jak si v parku na lavičce spolu něco špitají a hihňají se. Parta přátel házející si s míčem. Byl unešen. Vše mu připadalo tak krásné. Tolik se zakoukal že si ani neuvědomil z jakého důvodu tu je. Najít Petronela. Samozřejmě.
----------------------------------------
Jak se procházel tak narazil na malou vesničku. Pohled na to byl nádherný. O pár metrů dál viděl bábinku jak nese nákup z místní večerky, a jelikož se chtěl blejsknout před pánem Bohem tak dohnal bábinku a pomohl jí nákup odnést do jejího domečku. Byla to menší jedno místnostná útulná chaloupka. Za jeho pomoc mu dala ještě nějaké koláčky a Uriáš se konečně odvážil zeptat "A jen tak náhodou. Neviděla jste tu takového blonďatého chlapíka? Má kudrnaté vlasy, je starý zhruba jak já a z největší pravděpodobností má bílé oblečení, a taky..' Uriáš se zasnil "a taky moc krásné modré oči" řekl stále zamyšlně
"Ach ano. Šel tudy asi tři hoďky před vámi. Trochu se tu zapovídal s mým synem. Ale hned zas šel dál. Kde je teď? Netuším" tohle Uriáše na jednu stranu potěšilo. Protože věděl kde jeho milý je. Ale na druhou stranu.."A jak je váš syn starý?" Zeptal se roháč. "Podobně jako vy"..ale na druhou stranu stále věděl důvod proč ho sem pan bůh poslal. 'Aby si našel někoho jiného než je Uriáš' Čertík začal žárlit. Proto se rozhodl, najít andílka dřív než si ho najde někdo jiný.
"Děkuju vám moc paní. Tak snad se zase někdy potkáme" rozloučil se Uriáš s paní a byl na odchodu
"Ahoj. A zachraň svého milého" křikla ještě. 'jak to ví?' řekl si Uriáš a otočil se zpátky na bábinku. Ovšem ta nikde. Ani její chaloupka.
Možná nejsou jediné nadpřirozené bytosti na tomhle světě.
U toho Uriáš pouze pokrčil rameny a už šel skutečně vstříc svému milému

_________________________________

U téhle kapitoly jsem se nechala trochu unést :'D
Omlouvám se, příště už to bude více o nich