things we didn't want to happen

stolen dance

POHLED ROSEMARY

,,Měla jsem to čekat. Nechápu, že jsem to dopustila?! Debil jeden!" Běhalo mi hlavou, když jsem se valila chodbou. Dorazila jsem zpátky na párty, kde mě odchytl Draco. ,,Pojď si zatančit! Tohle je dobrá písnička." Škemral v opilosti a já svolila. Chtěla jsem si to tady užít aspoň s někým, tak proč ne s Dracem? Vzal mě za ruku a dotáhl mě do davu. Bylo to skvělý. Netrvalo dlouho a já se trochu rozjela. ,,Ty se nezdáš Rose." Ohodnotil Draco mé taneční pohyby. ,,Věř mi.." Řekla jsem nahlas a následně se k němu přiblížila a zašeptala. ,,...nikdy nepřestanu překvapovat." On se na mě usmál.

POHLED MATTHEA

,,Co to do prdele" Řekl jsem si pro sebe. Sevřel jsem pěsti tak silně, že jsem kelímek úplně rozmačkal a zahodil ho vedle sebe. Došel jsem k ní rychlým krokem, vzal ji za paži a prudce ji otočil směrem k sobě. Byli jsme hodně blízko sebe. Cítil jsem její parfém a málem zapomněl, co jsem chtěl říct. ,,Co chceš?!" Vyhrkla na mě a probudila mě z myšlenek. ,,Co to děláš?!" Řekl jsem ještě docela klidně.
,,Co já dělám?! Co děláš ty?" Nahrnuly se jí slzy do očí. ,,Řekl bych, že nic špatnýho. To ty jsi tady všechno vyhrotila kvůli blbýmu Potterovi." Odsekl jsem jí ostře. Bylo mi jedno, že se jí chtělo brečet. Teď mě to fakt nezajímalo.

POHLED ROSEMARY

Chtělo se mi brečet, ani nevím proč. Proč s ním vůbec ztrácím čas. Očividně je to bezcitnej magor.
Koukla jsem mu přímo do očí. Kdyby pohled uměl zabíjet, po tom mém by neměl ani šanci přežít. Jen jsem chápavě pokývala hlavou, vytrhla jsem se mu a rychlým krokem odešla do pokoje. ,,Ty debile!" slyšela jsem ještě křičet Draca.

Hodila jsem boty vedle postele a zhroutila se na židli. Jak jsem tohle mohla dopustit? ,,Já jí to říkal!" Slyšela jsem najednou za dveřma. Nikdy nemám klid, prostě NIKDY. Pansy rozrazila dveře a za ní do pokoje vrazil Theo. ,,Říkala jsem ať nechodí, ale nedal si říct." Koukla na mě otráveně a svalila se na svoji postel. ,,Příště mě poslouchej, kdyby jsi tam nešla, jak jsem říkal, nic by se nestalo." Začal poučný monolog mého bratra. ,,Jo, fakt pomáháš." Odsekla jsem mu a podepřela jsem si rukou hlavu. ,,Amorina.." řekl klidněji. Takhle mi říká už od mala. ,,Hm?" Podívala jsem se na něj. ,,..víš, že to s tebou myslím dobře, tak neblbni. Jsem jedinej, kdo tady zůstane ať se děje cokoliv." Pronesl a překřížil ruce na hrudi. Donutilo mě to nad tím přemýšlet, protože měl vlastně pravdu. Z myšlenek mě vytrhla Pansy. ,,Já jsem vosk?" Řekla a to mě donutilo se zasmát. ,,No vidíš, tak jdi spát a kašli na něj." Poplácal mě po vlasech a odešel.
Je to jasný...příště nikam nejdu.

Rano, po dlouhém přemlouvání se, jsem nakonec vstala a šla na hodinu, kterou jsem měla jen se svým ročníkem. Pořád si někdo něco šuškal a pokukovali směrem ke mě. Možná kvůli té párty včera? Nevím a radši možná nechci vědět. Nechtěla jsem Matthea ani vidět, natož s ním mluvit. Ovšem vím, že promluvit bych si s ním měla. Proč je to tak složitý?!
Druhou hodinu už jsme měli spojenou se starším ročníkem. S ročníkem mého bratra. S Mattheem.
Vešla jsem do třídy a hned jsem si všimla volného místa vedle Pansy. ,,Čau" řekla jsem s úsměvem a sedla si k ní. Theo seděl hned před námi s Blaisem. Mattheo..nikde. Chvilku mi to vrtalo hlavou, ale pak jsem to vyoustila a soustředila se na výpisky přede mnou. Mezitím co starší ročník bral nějaké své učivo, já se učila na zkoušky NKÚ. Najednou někdo se smíchem rozrazil dveře, byl to Mattheo s jednou z holek, se kterými jsem se seznámila ve vlaku. Jak se jenom jmenovala..
,,Jade.." špitla jsem. ,,Ty ji znáš?" Obrátila se na mě Pansy, Mattheo s Jade se zatím vymlouvali a vysvětlovali, proč přišli pozdě. ,,Seděla jsem s ní ve vlaku.." Odpověděla jsem, ale nezpustila jsem z nich oči. Jade měla zmijozelskou kravatu...je z mrzimoru, kdybyste zapomněli. Asi je vám všechno jasný, stejně jako mě. Bylo nechutný je spolu vidět. Po zdlouhávém vymlouváni si šli sednou. Snažila jsem se je nevnímat, ale Jade se neustále chechtala něčemu, co jí Mattheo šeptal do ucha. Asi se pobleju. Seděla jsem a pozorovala je, když se na mě Mattheo v rychlosti otočil. Měli jsme pár sekundový oční kontakt, ale rychle jsem uhla a věnovala se svým zkouškám. ,,Je to kretén" Otočil se na mě Blaise a Pansy s Theem se koukli směrem k těm tlachajicím hrdličkám. Zrak jsem se ani nepokusila od své učebnice odvrátit, jen jsem pokrčila rameny a otočila stránku. Theo s Blaisem se otočili zpátky a hleděli si svého, Pansy ne...ta to snad ani neumí. ,,Štve tě to co? Já vim, že jenom děláš, že ne." Je milý, že se snaží, ale tohle už mě docela vytočilo. ,,Přestaňte všichni dělat, jako bych byla posedlá nebo co, je mi ukradenej. Ať si píchá s kým chce." Zašeptala jsem agresivním tónem, vzala si svoje věci a rychlým krokem odešla z učebny. Učitel si ani nevšiml. Šla jsem na astronomickou věž. Pohodila jsem knihy a učebnice na zem, sedla jsem si vedle nich a opřela se o zábradlí. Zavřela jsem si oči a jen přemýšlela. Tohle místo bude moje oblíbené.
Už jsem si myslela, že budu mít klid, ale dopadlo to jako vždy. ,,Čau" Řekl tiše hlas a odkašlal si. ,,Taky jsem si toho všiml. Nesnaž se vymlouvat. Je mi jasný, proč si stady, takže nemusíš ani mluvit." Dořekl mně stále neznámí hlas. Nechala jsem oči zavřené hlavu opřenou o zábradlí. Najednou jsem cítila, jak si muž, jehož  hlas mi nebyl ani trochu povědomí, sedá vedle mě. Nechtěla jsem otevřít oči, bavilo mě si dotyčnou osobu představovat. Podle jeho hrubého a dominantního hlasu. Ucítila jsem vůni cigarety. Seděl docela natěsno vedle mě, dokázala jsem nějak odhadnout, že je poměřně o dost vyšší než já. Měla bych otevřít oči. ,,Neotevírej oči Mary.." Špitl jeho hrubším hlasem.
Kdo to sakra je?! Odkud zná moje jméno?! Co tady dělá?! Co chce?! Proč mi říká Mary?! Tak mi nikdo neříká..všichni používaji Rose...a Mattheo celé jméno...Mary mi nikdy nikdo neřekl.
No otázek mám hned několik, ale odpověď žádná.

⬇️ Playlist na spotify ⬇️

Vypadá to, že nám přibude nová postava! Uhádnete kdo? 😉

- Karol 🤍