things we didn't want to happen

be silent like deep water

Je prosinec. Za chvilku Vánoce a tím pádem odjezd domů na prázdniny. Nic moc se nezměnilo, abych byla upřímná. Toma jsem od jeho poslední "návštěvy" neviděla a s klukama se teď nijak moc nebavím. Jedině s bratrem, jinak jsem pořád s Pansy. Je to tady teď takový...mrvý. Ticho a tma.
Nejdřív jsem myslela, že je dusno jenom mezi náma, mezi mnou a klukama, ale ne. Je v tom celý hrad. Netuším, co se děje, ale je to zvláštní. Jedna holka z havraspáru, se kterou často sedím na hodinách nespojených se starším ročníkem, už dlouho nebyla na žádné hodině. Sotva ji potkávám na chodbách. Slyšela jsem Harryho a Hermionu, jak řeší podobnou absenci jednoho kluka z Nebelvíru. Lidi si začínají všimat, že se něco děje. ,,Podle mě se ti dva jenom chodí cicmat na záchody." Řekla jsem, když jsme na pokoji řešily ta zvláštní mizení studentů. ,,Lidi potřebují trochu drama v životě." Řekla Pansy z postele vedle mojí. ,,A když je to tady teď tak nudný, musejí si ho nějak najít sami." Dodala. ,,Já vám nevím holky, mně to fakt přijde nějaký divný." Prohlásila naše spolužačka Lydia a podívala se na nás. Já se zvedla do pololehu a opřela jsem se o lokty, abych na ni viděla. ,,Dokud nezmizí někdo další tak to nebudu řešit." Pokrčila jsem rameny a zaslechla jsem rámus na chodbě. ,,Vždyť už je půl hodiny po večerce." Zavrtěla jsem hlavou. Zvedla jsem se do úplneho sedu, tak udělaly i holky a všechny jsme se podívaly na dveře, do kterých asi 10x zabušil Filch. ,,Profesor Brumbál svolává všechny sudenty do Velké síně!!" Zaskřehotal a obíhal další pokoje. Pansy se na mě s šokem podívala a já na ni taktéž, když se ozvala Lydia se slovy ,,Já to říkala."
Rychle jsme vstaly, vzaly jsme si papuče a župany a běžely jsme do Velké síně. Na pohyblivém schodišti chaoticky pobíhali ostatní studenti. ,,Rose!" Ozvalo se za mnou. Byl to bratr prodírající se davem. Za ním Blaise a Draco. ,,Nevíte, o co jde?" Zeptal se, když se dostali k nám. ,,Netušim" Promnula jsem si únavou oči. ,,Jdem, Mattheo nám už drží místa u stolu." Prohlásil Blaise a tlačil nás dopředu. S davem jsem dorazili do Velké síně, hned jsme našli Matthea a sedli jsme si k němu. Brumbál už stál u pultíku a čekal na příchod všech studentů. Byli tu i všichni profesoři a profesorky. ,,Ticho! Klid prosím!" Zvolal Brumbál, když už byli všichni usazení. ,,Jak jste si již mohli povšimnout, během posledních dvou týdnů tu byla podivná mizení dvou našich studentů! Jedná se o Timothyho Waxe z Nebelvíru a Harriet Tripathy z Havraspáru! Důvod, proč jsme vás v tuto hodinu na rychlo svolali je ten, že dnes v noci nebyla ve své posteli ani Virginia Smith!" Řekl Brumbál a na chvilku se umlčel. Všichni kolem si začali šuškat. ,,Ta je ve stejným ročníku jako my." Řekl bratr a mně to došlo. Virginia! Ta Virgina, se kterou jsem seděla ve vlaku. To není možný. ,,Víme ovšem, že to nejsou trvalá zmizení!" Pokračoval dál Brumbál. ,,Studenti se totiž vrací, s nikým nemluví, žijí více méně stejný život, jako předtím, a pak zase zmizí. Chtěl bych vás všechny tímto varovat! Dejte na sebe co největší pozor! Nechoďte nikam sami a pokud uvidíte něco zvláštního, nahlašte to jakémukoliv profesoru poblíž! My už se o to postaráme!" Ohlédla jsem se po Pansy. Tohle už vážně není jen tak. ,,Teď je na čase ponořit se do říše snů." Dokončil svůj proslov a s prefekty nás poslal na naše koleje.

,,Pansy..? Spíš?" Zašeptala jsem. Jsou asi čtyři ráno a já stále nespím. ,,Ne.." Odpověděla mi šeptem po chvilce ticha. ,,Lumos" šeptla jsem a hůlka se rozsvítila. Pansy vstala a zahrabala se vedle mě do peřiny. Chvilku jsme jen tak koukaly do místnosti decentně osvětlené mou hůlkou. Pak jsem ticho prolomila. ,,Zítra nebudu schopná se soustředit." Promnula jsem si mé ospalé oči. Víc, než na střidavé mizení žáků, musím myslet na Toma. Neviděla jsem ho už tak tři týdny. Vrátí se vůbec? Možná, kdybych o něm nikomu neřekla, jak jsem slíbila, tak bych nad těmahle věcma nemusela ani přemýšlet. ,,Máš strach, co? Já taky.." Vytrhla mě Pansy z myšlenek. O Tomovi jí, ačkoliv bych moc ráda, říct nemůžu. Takže jen přikývu a pomocí zaklínadla ,,Nox" zhasnu světlo. ,,Dobrou noc Rose.." Neodpovím. Aspoň ne hned. Mám hlavu plnou myšlenek. Jsem ticho alespoň dalších pět minut. ,,Dobrou noc Pansy.." šeptnu nakonec a zavřu oči.

Aaaaa! Mám ohromnou radost, že už vím jak pokračovat. Děkuji neskutečně moc za vaši aktivitu, alespoň v počtu přečtení. 🫶

-Karol🤍