things we didn't want to happen

expectations break hearts

Tak nějak jsem věděla, že byl dárek od Matthea, ale tiše jsem si přála, abz byl od Toma.
Přišel čas odjezdu do Bradavic, strašně to uteklo. Otce jsme nevidéli celé svátky, ani nevím, co se s ním stalo a proč nedorazil.
Jeli jsem vlakem v kupé ve stejném složení lidí, jako na cestě domů.
Po Brumbálově slavnostním přivítání do nového roku jsme se všichni rozešli do svých pokojů. Šla jsem hned spát, bzla jsem strašně vyčerpaná.

Ráno jsem vstala dřív, abych stihla první hodinu ještě s předstihem. Sedla jsem si do úplně zadní lavice a začetla jsem se do knížky. Hodin zčala a najednou se vedle mě někdo svalil na židli. ,,Čau" Řekl hlas, který jsem dobře znala. Nečekala jsem ale, že bych ho mohla ještě někdy slyšet promlouvat přímo ke mě. ,,Mattheo" Řekla jsem s úsměvem. ,,Jak jsi se měla?" Úsměv mi opětoval, opřel se loktem o opěrátko židle, pohledem sjel k mému hrudníku a pozvedl jedno obočí. Nejdřív jsem se chtĕla bránit a vyjeknout na něj co si to dovoluje, ale pak jsem si uvědomila, že civí na můj náhrdelník. Chtěla jsem si chytnout přívěsek do ruky, ale udělal to dřív. ,,Líbí se ti?" Zeptal se tiše. Jinak bych ho nenosila ne? ,,Moc" Špitla jsem. ,,Sluší ti." Podíval se mi do očí a já cítila ten příjemný pocit bezpečí, který jsem necítila už týdny. Jak já ho miluj...JEŽIŠI. Musím utnout svoje myšlenky, co Tom? Musím myslet na něj.
Rychle jsem se odtrhla od jeho tmavých očí. Trochu se pousmál, jako by věděl, co se mi teď honilo hlavou a pustil můj přívěsek. ,,Já vím" Řekl nakonec tiše. ,,Jednou ale poznáš, že ze dvou bratrů je lepší ten, kterého tak moc nesnášíš." Ukázal na mě prstem a zašklebil se. Já se jen Ironicky usmála a snažila jsem se ho ignorovat. ,,Přemýšlej o tom" Dodal ještě, vzal si věci a odešel. Byl už totiž konec hodiny.
Po tom, co odešel, jsem ho celý den nikde neviděla. Nebyl ani na společných hodinách.
Už bylo po večeři a já šla na pokoj. Odhodil jsem na postel veškeré svoje věc, které jsem táhla celý den. Všimla jsem si papírku u polštáře, tak jsem si sedla a vzala si ho. ,,Sejdeme se u jezera, až slunce zapadne za obzor." Bylo mi jasné, že to psal Tom. Do západu slunce mám tak půl hodiny.
Nachystala jsem se, namalovala a vzala si na sebe černé kalhoty a svět mojí koleje. Hábit jsem nechala na pokoji a pomalu šla na místo.
Byla jsem skoro u Jezera, bál tam, ale i přesto jsem poznala siluetu a jednoho ze stromů. Byl to Tom.
,,Rosemary!! Rosemary!!!" Slyšela jsme historický křik za mnou. Prudce jsem se otočila a viděla, jak za mnou běží Mattheo a kousek za ním Theo, který na mě mával tím vzkazem, který jsem ještě před tak půl hoďkou četla u sebe v pokoji. ,,Okamžitě se zastav a vrať se zpátky sakra!!" Křičel bratr. Vážně jsme uvažovala nad jejich slovy. Ohlédla jsem se po Tomovi a pak se zpátky podívala na histericky běžící kluky naproti mě, když je najednou smetlo kouzlo. ,,Mdloby na vás!" Zvolal za mnou Tom, to on seslal to kouzlo. Já tam jen tak stála, chtěla jsem se za nimi rozběhnout a pomoct jim, ale Tom za mnou mě přesvědčoval, že to co udělal bylo nutné a ať jdu zatím dřív, než se probudí. Já poslechla. Nechala jsem je tam jen tak ležet a šla za Tomem.
Všimla jsem si, že tam není sám. Stálý tam ještě 3 lidé s černými hábity a kapucami přes hlavu. Jakmile jsem k nim přistoupila, kapuce z hlavy sundali a mě se málem zastabilo srdce.
Byli to všichni ti studenti, kteří se v posledních dnech ztráceli.
Tom mi podal stejný hábit, jako měli oni. Je tohle nějaká sekta nebo co?
,,Všichni víte o co tu jde, ovšem Mary ještě nebyla seznámena s našim plánem." Pravil a pokynul rukou na 3 studenty v řadě vedle mě, kteří všichni naráz zpustili ,,Zabít v přítomnosti minulost přinese vítězství do budoucnosti!". Cože? Vůbec jsem nerozuměla tomu, co mi snaží říct a přesně to přečetl z mého pohledu. ,,Hned ti to objasním" Šeptl na mě Tom a přiblížil se ke mě. Já se ohlédla po studentech vedle mě a ons si toho všiml. ,,Tak mluvte" Ohlédl se po nich stejně jako já a oni začali. ,,Musíme zabít Brumbála." Řekla sebevědomě Virginia. Jakoby s tím nebyla jen smířená, ale dokonce si to užívala. ,,Cože..?" Šeptla jsem, začínala jsem mít opravdu strach. ,,Proč?" Zeptala jsem se ještě po dlouhé době ticha. Tom nic neříkal, jen sklopil hlavu. ,,To my nikdo nevíme." Ozval se Timothy a Tom najednou hned zareagoval. ,,Vím to jen já a tak to i zůstane." Řekl, dal mi pusu do vlasů a zašeptal. ,,Miluješ mě, nebo ne?" ,,Samozřejmě, že ano." Řekla jsem tiše se slzami v očích. ,,Tak mi věř."
Později stejné noci jsem ležela ve své posteli, všichni už spali, ale já nemohla usnout. Mattheo a Theo zůstanou tuhle noc na ošetřovně, to mi říkala Pansy. Já bohužel musím dělat, že nemám tušení co se stalo.
Do čeho jsem se to zapletla. Nelíbilo se mi nic z toho, co má Tom v plánu, ale miluju ho a musím mu to dokázat.

Zdravím! No, měla jsem hodně dlouhou pauzu a omlouvám se za to. Je to teď docela šílený, co se týče mého osobního života, ale i s dlouhými pauzami stále píšu, takže se nemusíte bát, že bych tuhle knížku nedopsala. Love u all 🎀🫶

-Karol🤍