things we didn't want to happen

the way it started

Přestupuji z Krásnohůlek, nebylo to tam nic moc a je to tam samá holka. Matka ovšem byla zásadně proti tomu, abych studovala v Bradavicích, protože si myslí, že mě Theo může zkazit. Každopádně, bratr letos nastupuje do posledního ročníku, a tak matka nakonec svolila, že smím přestoupit. Já nastupuji do 5. Ročníku.

,,Takže jedeš poprvý k nám jo?" Řekl bratr, když mi vrazil do pokoje. ,,Jo, tátu jsem nakonec překecala, prý mě snad ten poslední rok moc nezkazíš." Mrkla jsem na něj a zasmála se. Bratr jen protočil očima, otočil se a šel do svého pokoje, kde byl i jeho nejlepší kámarád Mattheo. Jo, Mattheo Riddle. Nemusíme se je slabý slovo. Chová se jak debílek a pořád má na mě nejaký narážky, dost divný narážky vzhledem k tomu, že je mu 18 a mně 16. Taky je syn..no..vy víte koho. Proto tráví tolik času u nás.

Vzala jsem si na sebe uniformu, ještě neutralní, protože mě teprve budou rozřazovat. Sedla jsem si do auta a Theo seděl ve předu vedle táty, takže jsem musela sedě vzadu vedle Matthea.
Cítila jsem na sobě jeho pohled. ,,Neměla by jsi nosit tak krátký sukně." Poukázal lehce prstem na moje nohy a bratr se zepředu jen uchechtl. ,,A co mám asi nosit, když máte tohle ve vaší škole povinný." Ohrnula jsem na něj nos a otočila se k okýnku. On jen pokrčil rameny a celou cestu bylo ticho, jen táta se občas na něco zeptal.

Před vlakem mi Theo oznámil, že jejich kupé bude plné, a že si mám sednou k někomu jinému, prý se aspoň seznámím. No to teda nevim, ale nemám očividně jinou možnost. Sedla jsem si do kupé, kde byly dalši tři holky. Dvě blondýny a jedna brunetta. Zjistila jsem, že se jmenují Dorotha, Virginia a Jane, a jsou z Mrzimoru. Všechny tři jsou ve stejném ročníku jako můj bratr. ,,A jakto, že nastupuješ až do 5. Ročníku?" Zeptala se zaujatě Jane a já se pousmála. ,,Kvůli bratrovi, aby mě moc neovlivňoval jeho nemorálními návyky" Zasmála jsem se poměrně nahlas, ale po další otázce mi úsměv zpadl. Otázka přiletla od Dorothy. ,,Ty jsi Nott, že? Tvůj bratr se baví s Mattheem." ,,Jo, ano, přesně tak." Přikyvala jsem a zbytek cesty jsem mlčela a jen nenápadně poslouchala jejich tichou konverzaci. Bavily se o Mattheovi a pochopila jsem, že všechny tři s ním něco měly. Jak překvapivé.

Cesta se zdála nekonečná, ale k mému nadšení začal vlak brzdit. ,,Konečne" Projelo mi hlavou, bleskově jsem pobrala věci a šla ven najít Thea.
Viděla jsem ho jít se svojí skupinkou daleko předemnou a nějaké dobíhání jsem vzdala. Šla jsem tedy sama. Už byla celkem tma a šlo se lesem, fakt přijemný pocit.

Úspěšně jsem dorazila až před obrovské dveře, za kterými už seděli v hlavním sále všechny starší ročníky. Společně s prváky jsem vešla dovnitř a já okamžitě začala mikat očima po místnosti a hledat bratra. Našla. Díky bohu. Kývla jsem na něj a přesunula jsem se ke stoličce. Po poměrně zdlouhavém proslovu ředitele a profesorky si pamatuju jenom názvy a charaktery kolejí. Vlastně to je jediné, na co jsem byla schopná myslet, protože podle popisu jsem jasný Nebelvír, což nechci. Chci být s bratrem samozřejmě.
,,Rosemary Nicol Nott" Zvolala najednou profesorka a ve mě hrklo. Asi jsem musela dost nevnímat, když už se dostali ke mě.
,,Merline ochraňuj mě." Proběhlo mi hlavou, a pak už jsem si sedla na stoličku.

Nazdárek! Koukala jsem, že je poměrně málo příběhů na tohle téma a tak jsem se rozhodla přispět tím svým. ;D Doufám, že se vám můj příběh bude líbit a bude vás bavit. Byla bych ráda za zpětnou vazbu. 💋❤️‍🩹

-Karol 🤍