Jsem syn Tonyho Starka (Irondad)

Tony, prosím

Upozornění: V minulé kapitole jsem několikrát napsala JARVISE jako současnou AI Tonyho. Tyto události se však odehrávají až po Age of Ultorn, takže z Jarvie už je Vision. Všechno  je momentálně opravené, takže teď už je tam jenom FRIDAY, ale i tak. Pro ty, kteří to četli před opravením - Tonyho AI je Friday.

Tony nervózně přecházel sem a tam. Už to bylo osm hodin, co jeho malého chlapečka přivezli do nemocnice, provedli rychlá vyšetření a poslali rovnou na sál. On však stále nevěděl, jak na tom je. 

Miliardáři bylo jedno, že už je půl dvanácté, nebo že vypadá opravdu divně, když bez přestávky přechází po nemocniční chodbičce. On prostě musel vědět, jak na tom Peter je. 

Rhodey, který naopak jen nehybně seděl a díval se do blba, to už  nemohl vydržet: "Nemůžeš se alespoň na chvíli zastavit?"

"Ne!" odsekl podrážděně Tony a natruc začal pochodovat rychleji.

Happy jen protočil očima. Jako malý kluci.  Ale chápal je. Oba. On sám na tom nebyl s nervozitou jinak.

Ne od doby, co mu Tony zavolal.

Flashback:

Happy zrovna mluvil s jednou velice milou paní, když v tom mu zazvonil telefon. Ani se nedíval, kdo že ho to otravuje a místo toho rovnou přejel prsty po displayi.

Tohoto rozhodnutí okamžitě zalitoval, když se z reproduktoru neozval žádný pozdrav, nebo oslovení, ale roztřesené hlasité vzlyky.

Happy zmateně svou ruku odtáhl a počkal, dokud se display znovu nerozsvítí. Ať už čekal, že mu volá kdokoli, jméno "Best filantrop ever" na seznamu rozhodně nebylo.

Opět si dal telefon k uchu a jemným, konejšivým hlasem se zeptal: "Tony, co se stalo?"

Odpovědí mu byl další vzlyk.

"Tony, uklidni se a řekni mi, co se stalo," pokusil se o konejšivý tón.

"Pete-r, Pe-pe-peter," vykoktal miliardář do telefonu.

Co je s Peterem?" zeptal se opatrně Happy.

"On... on je... Přijedeš pro mě?"

"Tak jo."

"A vezmi i Rhodese. Má právo být u toho."

"U čeho?" zeptal se zmateně velitel ochranky.

"Peter... víš, on... on... on teď je-" další slova už Happy nerozuměl, jelikož je přehlušil další pláč.

"Tonesi, klid. Víš co? Řekneš mi to, až se uvidíme. Bude to jednoduší jak pro tebe, tak pro mě."

"T-tak fajn. Ale po-pospěš si, prosím."

"Pokusím se," řekl Happy a ukončil hovor.

Pak už se vzpomínal pouze na rychlou cestu s porušením prakticky všech předpisů.

End of Flashback

"TONY!" vytrhl Happyho z myšlenek naštvaný výkřik kamaráda. 

Rhodey zařval tak nahlas, až se po nich dokonce několik sestřiček a doktorů otočilo. Se Starkem to však ani nehnulo.

"Tony, prosím...." zkusil to plukovník znovu, tentokrát jemněji. Ani to však nepřimělo Antonyho zastavit.

"Chápu, že máš strach, my všichni máme strach, ale tohle nepomáhá," vložil se poprvé do debaty Happy.

Tony se k překvapení všech skutečně zastavil. 

S kamennou tváří a s hlasem plným zoufalství se obrátil za velitelem ochranky: "Myslíš, že to nevím? Myslíš, že nevím, že můj syn umírá a já nedokážu nic udělat? Že jsem tady vlastně úplně zbytečný? Že-"

Tonyho monolog přerušilo otevření dveří od operačního sálu. Na doktora, jež v nich stál, se rázem upřely zraky všech přítomných.

"No?" pobídl stále mlčícího muže Rhodey.

Doktor si povzdechl a unaveně si protřel oči. 

Nakonec skoro neslyšně zašeptal: "Žije."

473 slov

Po delší době... třech měsících... další kapitola. Tak snad se Vám líbila.

Chtěla bych tuto část věnovat _haluzkova_. Děkuji za hezké komentáře

Vaše Eliz