Ráno jsem zjistila, že mi někdejší chození v žabkách udělalo mozoly...hmmm super no. Dneska jsem se rozhodla, že ikdyž to mám do školy fakt kousek, tak pojedu busem. Málem jsem tam usnula a probudila jsem se děsně před zastávkou. Pak jsem se docourala do školy a šla se ještě před hodinou učit...
Ve škole jsem to nějak přežila a pak jsem musela domů. Nechtělo se mi tam, protože jsem věděla, že dneška na jsem na řadě s luxováním a vytíráním celého našeho velkého domu. Včera to dělala Amy (ségra) a zítra to bude dělat David (bratr). Ale taky jsem nechtěla moc moknout, protože venku pršelo. Došla jsem domů, ještě jsem se ani nezula a už na mě z kuchyně křičel můj milovaný mladší bratříček. „Anetto! Dneska uklízíš, víš to, žejo?" pak přiběhl a vyplázl na mě jazyk. *a já myslela, že už jsi velkej, když ti je 12 a že velký děti už jazyky neukazujou.*napsala jsem rychle na mobil a když jsem se na něj podívala, tak jsem udělala překvapenou. Raději už mlčel. Já se šla nahoru do pokoje připravit na to uklízení. Na notebooku mi blikalo upozornění, jedna příchozí zpráva-facebook. Psala Leo, jestli s ní půjdu od čtyř ven. Napsala jsem, že od 16.30 to asi půjde, že to asi stihnu. Ona odepsala jen 'ok' a já jsem se pustila do uklízení. Když jsem doluxovala a chystala jsem si mop, přišla máma z práce a povídala, že když má dneska tu dobrou náladu dodělá to za mě. ‚‚Ale rozhodně nemám náladu na zvracející Amy, mohla byses na ni jít podívat prosím?'' ozvala se pak ještě. Jenom jsem přikývla a vydala se nahoru za svým nemocným dvojčetem. Když jsem otevřela dveře Amy se na mě zmučeně usmála a já kývla hlavou na znamení ‚tak co?‛ ona jen pokrčila rameny a naznačila mi, že je jí líp.
Aby jste to pochopili, Amy mi narozdíl od jiných rozumí a v mé přítomnosti se snaží taky nemluvit a domlouváme se posunky a občas nečím ze znakovky, tu se Amy učí.
Po 'kontrole' u Amy jsem napsala Leo, že můžu už od 16.00 a pak jsem šla k ní, jak mě pozvala. Už ve dveřích na mě vychrlila ‚‚víš co? Slyšela jsem, že k nám do třídy jdou nějací noví kluci a prej jsou i hezcí!!!‛‛chvíli mi trvalo než mi došlo, co řekla a pak jsem na ní vykulila oči. *vážně???* ‚‚jooo‛‛ zaječela a celá se třásla vzrušením. Já se začal těšit, ale zároveň bát. Co když budou jiní než ostatní kluci? Mohl by se se mnou bavit? Nevím, ale myslím, že by to bylo fajn, poprvé od té nehody se ‚bavit' s klukem. Ale co když budou stejní jako ostatní? Bylo by jich ještě víc. To snad ne. Musím doufat. Poslouchala jsem jak Leo fantazíruje, jací by mohli být a že by si mohla konečně najít kluka. Jo, taky jsem o tom přemýšlela. Nevadilo by mi to. :)
Leo mě pak ‚vyhnala' s tím, že za chvíli přijde táta a ten bude chtít pomoc s večeří. Tak jsem šla přemýšlet domů.
