"Jak jako půlka?" Ptala jsem se mamky a ta mi nic neřekla a jen mi podala obálku. Nechápala jsem ale dál už sem se ji na nic neptala. Jen jsem obálku otevřela a začala pozorovat co je v ní. Když se ji chtěla začít číst, Vylezl na mě jen růžek papíru, na kterém bylo jen pár slov. Ten růžek vypadal, jako kdyby byl Vytržený z nějaké knihy. Bylo tam jen číslo strany 483. Nepochopila jsem ale pod tím číslem byla nějaká šifra
Šifry miluju takže mi rychle došlo, že je to posunutá abeceda (kdyby někdo nevěděl co to je, vysvětlím. spočívá v posunu znaků v zadaném textu vždy o stejnou zadanou číselnou hodnotu v abecedě. Například pokud zadáte 'ahoj' a posun zvolíte 1 pak se všechny znaky v tomto slově posunou právě o jeden znak vpřed čili vznikne 'bipk'). Začala jsem posouvat číslem 1 zpět a pomalu mi začalo vznikat slovo ahoj. V tu chvíli jsem pokračovala a začalo mi to vycházet. Pokračovala jsem tak asi jeste půl hodiny a už jsem to měla. Vyšlo mi: "Ahoj Doufám že sis nemyslela že to bude tak lehké Nemyslím si že tahle šifra pro tebe bude těžká protože vím že šifry miluješ Nad touhle šifrou je číslo 483 a koukám že vůbec netušíš o co jde Tak jsem se rozhodla že budeš vědět jen pomocí zašifrované hádanky Hádanka zní Víš kde jsi Řekni to anglicky" no jsem v baráku takže žeby house? Ne to mi nic neříká. Jsem v pokoji takže room? V tu chvíli mi to došlo. Room 483! Ten plakát!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Room 483! Přiběhla jsem k plakátu a na Tomovo čepici byl nalepen a složen malý papírek. Opatrně jsem to sundala, přeci jen si ho nechci roztrhnout. Rozložila a četla.
"Tak vidím, že jsi úspěšně rozluštila naši hádanku. Máš tu poslední úkol, než dojdeš ke svému dárečku. Úkol zní: jdi udělat to, co si udělat zapoměla, a mamka ti to dnes říkala asi 10 krát." "Sakra!!" Zařvala jsem přes celý pokoj že to museli slyšet i sousedi. Tak moc jsem křikla proto, že jsem vážně netušila co jsem měla udělat a měla v zato, že jsem nic udělat neměla.
V tu chvíli mě to trklo. Měla jsem jít umýt mámino auto. Rychle jsem vyběhla z pokoje a zakopla na schodech. Jako vždy. No Jo no jsem nemehlo. Běžela jsem bosa ven před dům k autu, a hledala, ale nic nenašla.
Když už jsem prohlédla celé auto zvenku i zevnitř, vzdala jsem hledání kolem auta. Ale v tom jsem našla za sousedovo autem malé autíčko pro děti. A pod ním byl papír kde byla obálka. Na ni byl nápis. "Jdi dovnitř a otevři přede všemi" Kamo to nedam vole... to mam cekat dalsi minutu nez dobehnu home? To se mi moc nechce... rozběhla jsem se tedy home a zase zakopla, ale tentokrat ne na schodech, ale o rohožku, ktera se válela před vchodovými dveřmi.
Runnovala jsem si to do kuchyně, kde se všichni nacházeli. "Co děláš?" Ptala se me mamka, i když sama dobře věděla co dělám. "Mami. Projednou tě prosím. Proč si to Sad dala hned a mě si udělala hádanky? Jako nestěžuju si bylo to super ale má to pointu? Doufám že Jo"
Děcka! Máme tu konečně další část! Čekali jste docela dlouho, uznávám, moje chyba, ale mám hodně školy. Vaše láskaa<3
