"Ano má Jes. Jinak bych to takhle neheslovala neboj se" usmála se na mě mamka a tím potvrdila moje obavy z toho dárku. Vůbec jsem netušila, co by v něm mohlo být. Když už jsem chtěla roztrhnout obálku, rozeznělo se mi oznámení na telefonu, s upozorněním na novou příchozí zprávu. No tak jsem s otráveným výrazem vyndala telefon z kap... no kurwa. Kde může být? Vždyť ho mám u sebe. Nemám. Sáhla jsem si na ucho a v něm? Sluchátko... takže jsem slyšela oznámení telefonu ve sluchátku. Fakt super. Rozešla jsem se do pokoje a hledala jsem tam. Ale ono nic. Tak mě napadlo, že mi mohl vypadnou někde venku při hledání té obálky. Omluvila jsem se mamce že jsem do chviličky zpět, a rozešla jsem se ven. Nebyla bych to já abych nezakopla. "Do prdele." Asi mám něco s kotníkem ale to je mi teď asi úplně jedno. Kulhavým během jsem se rozběhla k autu a tam ležel můj mobil. Byla na něm malinkatá prasklinka ale to bylo asi jen ochranné sklíčko. Takže dobrý. Šla jsem zase domů a nejdříve jsem si šla zavázat kotník abych alespoň trochu mohla chodit a hýbat jím. Mamka se mě jako vždy když se mi něco stane ptala co jsem dělala tak jsem jí jen řekla ať to neřeší. Vyndala jsem telefon a tam byla zpráva od neznámého čísla. Tedy spíš hlasovka. "Hallo Jess! Ich hoffe, dass dir das Geschenk gefällt. Ich hoffe, dass du ankommst! Beste Grüße, Bill, Tom, Gustav und Georg" Překlad: "Ahoj Jess! doufám, že se ti dárek bude líbit. Doufám že dorazíš! S pozdravem Bill, Tom, gustav a georg" Poslechla jsem si ji a nevěřila vlastním uším! "M-mami? C-co to m-mělo znamenat?" Začala jsem hystericky brečet. Ale ne smutkem, ale štěstím. Chápete že mě teď pozdravili všichni členové TH?! Nechápete já vim. Já zatím taky ne. Za pár minut se to uklidnilo a začala jsem roztrhávat obálku.
V obálce bylo už to, na co jsem čekala. Ten daný dárek, za kterým jsem ušla taku cestu.
"no to si DĚLÁTE PRDEL!" Beze srandy jsem ZAŘVALA na Sad a mamku. V obálce se totiž nacházel papírek, na kterém byla adresa v Německu, a u toho napsané, tvůj byteček na další půl rok. Vše zařízeno. Běžela jsem objat mamku a Sad bez ohledu na můj pochroumaný kotník.
" Jess neumačkej nás. Ale, víš že to není vše z té obálky. Že Jo?" Řekla mi Sad Hned jsem se od nich odtáhla a šla zkoumat obálku a tam se vážně ještě něco nacházelo. Byl tam lístek na KONCERT+MEET&GREET TOKIO HOTEL V NĚMECKU NA STÁNÍ V PRVNÍ ŘADĚ!!!!!! Na to jsem se rozbrečela na novo. Ale ne jako před tím... ale asi 1000 000x víc. Začala jsem se klepat a nemohla jsem se pohnout.
"Mami? K-kdy jedu?" Zeptala jsem se po asi 45 minutách uklidňování od Sad a mamky. "Zítra zlato. Zítra ráno. koncert je hned zítra večer. Zvládneš to?" V tom sem sebou cukla a v mžiku stála na nohách "Ptáš se?? Zvládnu to jako nikdo!!!" Rozběhla jsem se na půdu pro ten největší kufr kterej vlastníme. Nějakej hnusnej starej polorozpadlej kufr. Vždycky jsem se za něj styděla ale co jsem měla dělat. "To si děláš srandu doufám." Řekla mi Sad "A s čím mám asi jet? Nic jiného není." Odpověděla jsem ségře "No tak si asi úplná píča? Koukni se na tu půdu pořádně" řekla mi ségra a já čekala na tu jednu jedinou větu od mamky a dočkala jsem se "Sadie! Slovník!?" "Jo sorry mami" řekla s nezájmem mamce ale pořád ze mě nespustila oči. Já se tedy vrátila nahoru a tam byl ještě nějaký dárek. Tak jsem ho rozbalila a tam byl nový krásný kufr
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"To je ode mě věděla jsem že sáhneš po tomhle hnusným tak jsem ti udělala radost a neodolala jsem, takže ho mám taky." Řekla mi ségra a já ji šla hned obejmout. Hned jsem běžela do pokoje balit na půl roku. Mamky jsem se ptala jestli je tam pračka a je. Je to plně vybavený byteček. Sbalila jsem si i pár odvážnějších kousků přecejen nevím co se stane že?
Ahojkyy! Dneska je to asi trochu kratší než obvykle ale snažila jsem se. Tak už konečně víte co je v dárečkuuu🫶🏼🫶🏼 720 slov Kdybyste něčemu nerozuměli, nebojte se ozvat do coms
