Stále tě nenávidím! Já vím.

1

Tak abych vám shrnula všechno, co se se za poslední rok událo.

Všichni si kvůli Lokimu vzpomněli, že existuju. Loki mě našel, zajal a snažil se ze mě vymámit informace o pozemských čarodějích a jejich tajemstvích, které mi vložili do mysli oplátkou za to, že mě ochrání. A které si už mimochodem vzali zpátky.

Povedlo se mě i tátovi, což je mimochodem Tony Stark, uprchnout, jenže jsem nešťastnou náhodou zemřela. Jo, fakt smůla. Ale žiju a svět se z mé přítomnosti může těšit dál, ale ne moc dlouho.

Upsala jsem se totiž Lokimu, že když opustí Zemi a nebude ji již nikdy ohrožovat a že ji v případě nouze poskytne Asgardské vojsko, s ním odejdu na Asgard.

Jenže tím, jak mě oživil, ze mě udělal bohyni a já se teď musím potýkat s mocí, která mě vyřadila na půl roku. A pořád s ní nějak bojuju.

Dohoda zněla, že mi Loki dává jeden měsíc na to, abych si vyřídila to, co potřebuji. Jenže když jsem upadla do kómatu, Loki se dohodl, že v takovémto stavu mě na Asgard brát nebude, a proto mi dává půl roku na vyléčení. Dokud se do 3. května neproberu, vzdává se mě, ale bude požadovat náhradu.

Jenže já se probrala. Poslední den. Přesně na 3. května. A on tam byl. Čekal na mě. A teď s tou zrůdou musím odejít na jinou planetu, kde nebude nikdo, kdo by mě mohl chránit. Ochránit před ním. Budu mu opět vydána na pospas a nikdo s tím nic nezmůže.

Kdo ví, co se mnou bude chtít udělat, když teď vládnu temnou moci zapomenuté bohyně.

Bojím se. Moc a nemá smysl to popírat. Jenže co já s tím můžu udělat? Upsala jsem se mu a tu dohodu zpečeťují okovy na mých rukou, jako železné náramky.

A dnes nastal den, kdy se naposledy rozloučím s mou rodinou. Tátou, Pepper a tou malou, co se má teprve narodit.
—————————————————

Ozvalo se klepání na dveře mého pokoje. Zvedla jsem se z postele a šla otevřít.
Když jsem dveře otevřela, stály v nich dvě ženy. Byly zvláštně oblečené a jako by z nich vyzařovalo téměř nepostřehnutelné světlo.
Otevřela jsem pusu a chtěla něco namítnout, jenže to už mě vtáhly do pokoje a zavřely za námi dveře.

,,Co tu sakra chcete?!" vykřikla jsem na ně, ale ony si jen založily ruce na prsou a prudce mě posadily zpět na postel.
Co se to tu sakra děje?
,,Poslal nás náš král Loki, chce, abyste byla na předání aspoň trochu k světu," řekla jedna a posměšně si mě prohlédla a mlaska. ,,Vypadá to, že budeme mít spoustu práce," řekla a ukázala na mé kruhy pod očima, na rozcuchané vlasy a popraskané rty. No co, každý není dokonalý.

Zakroutila jsem hlavou a zvedla ruce.
,,To nemyslíte vážně! Okamžitě odejděte! A řekněte Lokimu, ať si ty jeho úpravy strčí někam!" Zakřičela jsem a postavila se, jenže jedna z těch dvou podivných žen, které byly oblečené jako nějaké víly, mě strčila zpět na postel neobyčejnou silou.

,,Dal nám jasný příkaz. Předání je za tři hodiny a my jsme už zařídily, aby nikdo křik z tohoto pokoje neslyšel, aby nikdo do tohoto pokoje nepřišel," řekla jedna a druhá pokračovala: ,,A od krále jsme dostaly povolení k použití všech prostředků, abyste vypadala k světu, takže i násilí," ušklíbla se a pohodila dokonalými blonďatými vlasy.

,,Ale on o mě ještě rozhodovat nemůže," námitka jsem a začala ztrácet sílu se s nimi dál dohadovat. Jen se uchichtly.
,,Už dávno má nad vámi moc. Takže teď si můžete vybrat. Buď budete spolupracovat, anebo vás budeme muset zneškodnit a udělat to násilím."

——————————————————

Nelíbilo se mi to, už jen kvůli tomu, že ty dvě posla Loki, ale musela jsem neochotně příznak, že umí zázraky.
Zmizely mi kruhy pod očima. Vlasy opět získaly svůj lesk a hebkost a rty se zcelily. Dobře možná už mám k vnější dokonalosti blízko. Jé, mé ego se znovu probouzí.

Ty dvě dámy mě ale vůbec nenamalovaly. Jen mě učesaly a chtěly mě začít svlékat, dokud jsem neřekla jednoznačné ne. Opět si založily ruce na prsou, ale nechaly mi soukromí, abych se  vykoupala a alespoň si sama převlékla spodní prádlo, které mi taky vybraly ony. Nebo spíše je donesly. Pořád opakovaly, že se musím zbavit všeho, co mě vázalo se Zemí. Chtěly mi vzít prsten a řetízek, který jsem nosila pořád, i když jsem byla v kómatu, tak jsem je měla na sobě. Po dlouhém přemlouváním a malé bitce to vzdaly a nechaly mi je.

Poté přišly na řadu šaty. Nebo nevím jestli se tomu daly říkat tak úplně šaty. Byla to spíš taková bílá košilka, která mi sahala až do půlky lýtek. Měla tlustá ramínka, v pase byla zúžená, takže byly vidět všechny křivky,  a byla v ní strašná zima. Naštěstí zkrývala víc než dost, jenže byla někdy trochu průhledná. Obvzlášť, když na mě svítilo světlo nebo slunce. A předání se má udát venku a zrovna dnes to vypadalo na slunečný den.
I když byla skoro léto, prostě jsem si nemohla pomoct a třásla jsem se zimou a možná i trochu stresem. No, možná víc než trochu.

Když to ty dvě viděly, smilovaly se nade mnou a přehodily mi přes ramena dlouhý bílí plášť z hedvábí, který mě sice moc nezahřál, ale aspoň mě skryl.

Pak vypršely dlouhé tři hodiny, během kterých mě krášlily a vysvětlovaly mi různé věci. A konečně někdo vešel do pokoje. Ty dvě jako by se rozplynuly.

Táta na mě jen hleděl a snažil se na sobě nedat najevo, že zadržuje slzy. Tázavě se podíval na šaty, co jsem měla na sobě.

,,To Loki," řekla jsem jen a nechala se jsem m vzít za ruku a vyvést z pokoje. Nic jsme si neřekli ani jsem si nic s sebou nevzala. Jeho rozkazy zněly jasně. Žádné věci, co mě spojovaly se zemí. Jen ty dva šperky se mi podařilo propašovat.

A najednou jsem stála na zeleném trávníku. Kolem nás se utvořil kruh vojáků, kteří sledovali nebezpečí, jenž by mohlo vzniknout. Byl tu přítomen i mladý prezident, který byl nově zvolen, protože toho předchozího Loki zabil. Měl osobně s Lokim podepsat úmluvu o spojenectví a míru. A než jsem se stihla nadát, ozvala se rána a před námi se objevil bifrost, ze kterého vylezli asgardští vojáci a Loki samotný.
,,Zdravím tě, drahá Jude."

Ahojky, vítám vás u nové knížky a budu moc ráda za odezvu.
Zatím!