Stále tě nenávidím! Já vím.

8

Všude bylo spoustu lidí. Nebo spíš bohů. V celém obrovském sále byla cítit ta neuvěřitelná moc, pobízela mě, abych ji použila, ale já ji vždy odehnala. Snažila jsem si jí nevšímat, tak jako ostatní mě.

Stál jsem u stěny ve stínech a sledovala tu vřavu zpovzdálí. Nikdo si mě nevšímal. Nikdo si nevšímal té křehké pohublé holky v růžovoučkých šatech, které z ní dělají bezbrannou laňku. Teď se na mě ale upřely oči dvou žen. Projely mě, něco si zašeptaly a odešly. Snažila jsem se to ignorovat, i když mi to bylo značně nepříjemné. Zaplula jsem za sloup a vyskytl se mi pohled na trůn, kde seděl Loki. Před ním byla řada šlechticů, kteří mu pěkně lezli do prdele. Chvíli jsem ho pozorovala, jak mluvil s ostatními, ale on si mě nevšiml. Vydala jsem se tedy, trochu dál do sálu, kde nebylo tak narváno, když mě za paži jemně někdo uchopil. Vylekaně jsem k dotyčnému otočila hlavou a uviděla mého strážného. Toho tmavovlasého, po tom druhém nebylo ani vidu ani slechu. Řekl mi vůbec své jméno?

Jakmile uviděl můj vyplašený obličej pustil mě a udělal krok dozadu. Omluvně zvedl ruce. „Omlouvám se vám, slečno, nechtěl jsem vás vyděsit," omluvil se a omluvně svěsil hlavu. Na rtech jsem se donutila vykouzlit mírný úsměv, i když mi zrovna do úsměvu nebylo. Už tento večer nebudu takhle neviditelná, všechno se to zase změní.

„Nic se nestalo, jen jste mě polekal." Otočila jsem se k němu celým tělem. Někde začala hrát hudba. Podívala jsem se tím směrem a spatřila několik párů, které pluly po parketu. Musela jsem se usmát. „Na chvíli jsem se vzdálil a už jsem vás nemohl najít, nemůžete mi takhle utíkat." Strážný se podíval stejným směrem jako já. „Chtěla byste si zatančit?" zeptal se najednou a já k němu střelila pohledem. Nadzvedla jsem obočí. On se jen usmál. „Mým úkolem se tu o vás postarat. Abyste nechtěla utéct anebo tu nezemřela. Momentálně vypadáte, že za chvíli pojdete nudou," vysvětlil a nepřestával se usmívat. Nabídl mi ruku.

Kousla jsem se do spodního rtu. Chtěla bych, jenže když mě uvidí Loki, co udělá? Co budou dělat ostatní, až mě večer poznají, tu holku, co si má brát krále, tu holku, která tu tančila se strážným.

Děkovně jsem se pousmála a zavrtěla hlavou. „Nemyslím si, že by to bylo moc vhodné." Voják pokývl hlavou a ruku svěsil. Oba jsme pozorovali tančící lidi. Za chvíli by se měl podávat slavnostní oběd.

„Neznám vaše jméno," přerušila jsem ticho mezi námi a čekala. „K čemu by vám bylo?" otázal se a udělal krok zpět, aby uvolnil cestu jednomu podsaditějšímu muži v tmavě rudé tóze. „Já nevím, jen mi přijde zvláštní, že ho neznám," poskytla jsem mu jednoduchou odpověď a vyčkávala.

„Cassius," pověděl po chvíli.

Cassius. Hezké jméno. Skoro jako do knížky. Možná tu nějakou jednou napíšu, stejně tu nic jiného nemám dělat. „Pěkné jméno." neposedný pramínek vlasů mi spadl do obličeje, a tak jsem si ho dala za ucho. Při tom se mi rozhoupala náušnice. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového na sobě budu mít. „A ten druhý se jmenuje jak?" zajímala jsem se dál. Tentokrát odpověď přišla okamžitě, jenže ne od Cassiuse.

„Já se jmenuji Ronan, slečno." Vedle mě se postavil blonďatý strážce a vesele se zazubil. Byl oblečený ve zbroji a ověšený zbraněmi, na rozdíl od Cassiuse, který měl jen meč a nějakou zbraň, kterou jsem neznala.

Hudba začala utichat a lidé přestali tančit. „My vaše jméno vlastně taky neznáme, jen přezdívku Nyx, která tu koluje po strážných," prozradil Ronan a Cassius se na něj varovně podíval. Ronan jen pokrčil rameny. „Já se jmenuji Jude Maria Stark." Oproti jejich jménům mi to moje připadalo podivně obyčejné. Jenom Jude. Obyčejná Jude. „Nyx se jmenovala bohyně, jejíž mocí teď oplývám a Loki, teda chci říct král, ji rád používá před ostatníma." Možná mu Jude taky připadá tuctové. Všechno chce na mě změnit. I to zpropadené jméno.