Stále tě nenávidím! Já vím.

7

Vešli jsme hlavní bránou k zámku. Už se proudilo nespočet návštěvníků. Přijížděli na koních nebo v různých létacích lodích. Po očku jsem je pozorovala, ale pak mě zavedli za roh a do paláce jsme se dostali bočním vchodem. Fleur zamířila rovnou do komnat a nesla s sebou šaty, které byly určené na uvítací ceremonii a následně hned po tom oběd. To všechno se mělo odehrát za necelé dvě hodiny.

Šla jsem klidným krokem za ní a snažila se už nevpouštět na mou tvář další slzy, když jsem uviděla Lokiho. Stál k nám pootočený zády a s někým se bavil. Chtěla jsem to hned otočit a jít jinudy, jenže vojáci za mnou se zastavili tak, že vytvořili živou hradbu. A než jsem je stihla obejít a vzít nohy na ramena, zazněl chodbou ten nesnesitelný hlas: „Á, drahá Jude."

proklínala jsem všechno, co existuje a hlavně tady tyhle dva imbecily. Však já jim to vytmavím.

Otočila jsem se a nesnažila se nasadit žádný přívětivý úsměv. „Co, chceš?" zeptala se bez okolků. Loki se pro sebe zasmál. „Milá jako vždy, jak já naše rozhovory miluju," pronesl ironicky Loki a zastavil se přímo přede mnou. Podíval se na mé dva společníky a pokynul jim, aby nás nechali o samotě.

Ti si přiložili pěst na srdce, poklonili se a odešli zpátky chodbou.

Loki mi nabídl rámě. Já jsem po něm vrhla vražedný pohled a on se jen tiše zasmál a svěsil ruku.

„Jak bylo u krejčího?" zeptal se jakoby nic a šel chodbou. Já mu zůstávala po boku. „Spousta látek a šatů. Vše, co si může vděčná holka přát," odpověděla jsem mu kousavě a pocítila na sobě jeho pohled. „Doslechl jsem se o tvém malém projevu," předhodil mi bez emocí a já jsem se začala bát. Sakra.

„Ale jak to můžeš vědět? Teď jsem se vrátila a Fleur ti všechno tak rychle vysypat nemohla." Snažila jsem se nasadit pevný tón, což se mi ale nepodařilo. Znělo to jako žabí kuňkání.

„Mám své zdroje," řekl jen a znovu na mě opřel pohled. Ten jsem mu už opětovala, i když s vypětím všech sil. Ano, bála jsem se ho. A docela dost. Nikdy nezapomenu, čeho všeho byl schopný. „Já-," „Ty víš, že tvůj život jsem si vyžádal, protože tak to chtěly prastaré zákony. Život za život. Pravda, mohl jsem si vyžádat život někoho jiného ti blízkého. Třeba tu sladkou EM, ta by jistě šla-"

„Na to ani nemysli!" zakřičela jsem na něj a hned si zacpala pusu. Vykulila jsem oči. Já na něj zařvala. Loki se narovnal a udělal krok ke mně. A pak další. Začala jsem couvat. Jak já tuto jeho hru nesnáším.

„Kdybych si vyžádal život někoho jiného, stejně by si šla ty, protože bys nesnesla, že tvůj dluh splácí někdo jiný.

Uvědomuju si, že jsem se nechoval přímo vřele. Ani teď, ale pochop, že v tvém případě k tomu nemám příliš mnoho důvodů. Ovšem, baví mě se s tebou hádat nebo tě takto strašit," nebezpečně se usmál a udělal další krok ke mně. Necouvej, necouvej, necouvej. Couvla jsem.

„Ó, jak mě baví pozorovat tvůj strach. Aby bylo jasno. Já ti tu opravdu poskytuju milosrdenství. Slíbil jsem, že už ti jako na Zemi neublížím. A tento slib dodržím, ale jsou i jiné druhy trýznění." Nahl se ke mně, jako milenec k milence v noci.

„Sledování, jak se ti zamotává hlava z toho, co říkám, co dělám. To, jak se zlobíš. Nebo jak v tobě vyvolávám strach."

„Já se tě nebojím." Loki se zatvářil dotčeně. „Jude, jsi opravdu mizerná lhářka. To až zabolelo," řekl jemně a na to se krutě zasmál. Polkla jsem.