Human and Family [Pokračování Sex Contrast]

1

Určitě si pusťte song, protože je to moje topka a vždy se při ní rozpláču + i ten obrázek.

Život... Slovo na pět písmen. Slovo, o kterém nikdy nebudeme vědět, co přesně znamená.

Život... Jméno krásné, okouzlující, ale mnohdy smutné a velmi bolestné. Ale jaký je smysl lidí, co se každý den na vlastní nebezpečí staví životu tváří v tvář a svádějí s ním nemilosrdnou hru osudu? Jaký je ten pravý důvod, proč se po pádu znovu postavit a jít s hlavou vztyčenou hrdě dál?

Každý život má miliony možností, jak ho lze prožít. Ale předem nikdy nebudeme vědět, který směr je ten správný, dokud něco nezkusíme. Mnohdy spadneme, ale jindy zase v klidu půjdeme dál. Nikdy nic nepoznáme, dokud budeme odříkat, ale možná je odříkání tím směrem.

Všude kolem nás, všude kam se podíváme, je něco, v čem je smysl života. Starý manželský pár, objímající se v parku na lavičce - život každého z nich má pro toho druhého smysl. Matka sedící u svého nemocného dítěte, podávající mu ruku - přítomnost, která má smysl. Talentované dítě, které si každým dnem žije ve své hlavě sen o slavné budoucnosti - chvíle, která má smysl.

Každý den, každý okamžik, každou vteřinou se dějí v našich životech věci, které za něco stojí, které nám dávají sílu v našich životech a lidé, kteří se stávají naším smyslem. Lidé, které míjíme každý den a nikdy si nepředstavíme, že i oni prožívají své životy a možná, že se právě tito lidé, nenápadně vstupující do našeho života, jednou stanou naším smyslem a neodmyslitelně se v našich životech zapíší. Mezitím, co se našimi životy míjí neznámí lidé, nějaký snob se ve svém honosném, vyumělkovaném sídle "cpe" samými vybranými pochoutkami a v Africe umírají lidé na hladomor. Smyslem života prvního člověka je mít víc, než ostatní a užívat si svého majetku. Smyslel lidí z Afriky je nakrmit sebe a své děti a mít základní podmínky pro život. A kde je ta spravedlnost? Život není spravedlivý a lidský svět je vlastně jen klubko smotané z lidských příběhů a osudů, které se navzájem proplétají.

Mohl bych napsat desítky úvah o životě, mohl bych si pokládat tisíce otázek, jaký má život smysl. Ale žádná z těch odpovědí, z těch milionů odpovědí, nebude ta pravá. Nikdy nepochopíme smysl svého života ve chvíli, kdy jej prožíváme, ale až ve chvíli, kdy ho sledujeme zpětně. A třeba toto je jedna z mnoha odpovědí na otázku, jaký má život smysl! Abychom ho jednou mohli pochopit. Žít ho vpřed! Nikdy nepoznáme smysl svého života, dokud ho neprožijeme!

Ale co já? Já si svůj první život prožil, a přesto jsem svůj důvod bytí nepoznal. Dokonce jsem získal možnost žít druhým, nikdy nikým nepoznaným, životem, ve kterém jsem konečně poznal lásku svých všech životů, člověka, který si ukradl mé srdce a nehodlal mi ho dát zpět. Proto jsem si naoplátku ukradl to jeho a pečlivě ho střežil. Kde je ovšem spravedlnost, když jsem o tohle všechno opět přišel a jsem vydán napospas svému třetímu životu, o který jsem však ani krapek nestál. Byl mi však seslán a díky tomu se teď procházím prázdnou ulicí promoklý na kost a čekám, až mě někdo osloví, jestli nepotřebuji někde přespat. Bohužel... Lidi jsou krutí. Věděl jsem to od začátku a ještě jsem to připomínal Harrymu, který je, s prominutím, tak blbý, že mi nevěřil a chtěl se k nim přidat. Jenže se mu to nepodařilo a místo něj jsem teď tady já... V lidském světě... Bez peněz, jídla a střechy nad hlavou.

Tak mi kurva řekněte, kde mám jako najít smysl života, když mi ho znovu, bez varování, vzali?!

Kde mám najít Harryho, když si sotva pamatuji svoje jméno a co se stalo před proměnou?

Jak mám dát žít? Co mám dělat?

Příliš mnoho otázek, málo odpovědí.

„Uhni!" zakřičel na mě někdo, a když pro mě procházel, silně do mě vrazil, až jsem zaslechl křupnutí.

Nijak jsem na to ovšem nereagoval, nebylo to poprvé. Už několik lidí udělalo to samé a to jsem byl na světě sotva pár hodin. Opravdu... Kam to všechno spěje?

Kapky stále padaly z nebe a snažili se proklouznout pod moji bundu, což se jim povedlo, takže moje oblečení bylo celé promoklé a já se třásl zimou.

Je to divný pocit. Už dlouho jsem nepocítil chlad, ale to k ‚pravému' žití asi patří, už nevím, nepamatuju se.

Černé podrážky začvachtaly vždy, když skončily v menší dešťové kaluži nebo rovnou ve velké kaluži. Nevnímal jsem okolní svět, proto mi bylo zcela jedno, jestli se promočí i moje obuv. Vše jsem měl totálně na hraně. Moje mysl se honila jen kolem jednoho bodu a tím byl Harry. Jeho kudrnaté vlásky, štíhlá a perfektní postava a jeho... Jakou měly barvu jeho oči? Přece jsem na ně nemohl jen tak zapomenout?! Do háje... Vzpomínám si na každičký detail jeho bezchybného těla, ale oči... Ty se mi nevybavují. Je to vůbec možné? Nepamatovat si je? Takovou nádheru? Jak ho potom poznám, když ho uvidím? Možná jsem asi nemocný, ale na každém kroky vidím jeho tvář, jen oči má každá osoba jiné. Opravdu zvláštní... Že bych postupně zapomínal? I to se asi může stát, nikdo mě nevaroval ani mi neřekl vedlejší účinky. Ale je to logické, že k novému životu patří i zapomnění na ten starý. Já jen doufám, že se mi podaří najít mého andílka, i když nemám vůbec páru, jak to udělám, dřív, než se mi definitivně vymaže z paměti.

Začátky jsou vždy těžké, tak mi promiňte za nezajímavost dílu. Mohu požádat o váš zájem, názor nebo cokoliv jiného (kritiku)? Velmi si vážím vašich komentářů :) Jinak Sex contrast dosáhl přes 30K shlédnutí, 2,61K votes a 242 coments a stále všeho přibývá... Už jsem vám psala, jak strašně vás miluji?