Human and Family [Pokračování Sex Contrast]

10

Pokynul jsem mu, aby pokračoval. Snad to bude něco kloudného, jinak tady usnu a to ve stoje. Nedokážete si představit, jak dokáže být Azrael nudný. Praštil bych ho, nejen kvůli pomstě, ale hlavně pro zábavu. Třeba by se potom začalo něco dít. Jeho následující věta mě však probrala natolik, že jsem si v duchu přestal dělat srandu z jeho obličeje, určitě to musel slyšet a záhy mi to hned oplatí, a soustředil jsem se pozorně na to, co říká.

„Našel jsem způsob, jak tě proměnit v člověka."

Slyšel jsem dobře?!

Ne, to přece není možné. Třeba řekl něco jiného, nebo vůbec nic neřekl. Ano, určitě nic neřekl. Jen nějaké ubohé zaševelení větru. Jen meluzína, která projela kolem mého ucha.

„Prosím tě, Harry, chovej normálně. Tvoje dětinské myšlenky mi lezou na nervy. Moc dobře jsi mě slyšel, tak laskavě nehraj takové divadlo," pokáral mě jako malý děcko, než konečně přešel k hlavní věci.

„Tím, že jsem anděl smrti a navíc jsem zastal Louisovu roli, dostal jsem něco jako moc navíc, dáli se tmu tak říkat. Teď jsem skoro na stejné úrovni jako Starci, přesto od toho nesmíš moc očekávat, řekl jsem skoro. Všechno má však nějakou cenu, která musí být splacena. A i já něco chci," dramaticky se odmlčel, snad aby mě napínal ještě, víc než jsem. Připadal jsem si jako napnutá struna na kytaře, která jen čeká na to, až na ní někdo zabrnká a ona pod nátlakem praskne.

Je opravdu možné, aby na to Azrael přece jen přišel?

On však vyčkával, až něco řeknu já, souhlas nebo nesouhlas. Čekal jen na to, jestli mu to zavrhnu hned po prvních pár větách, nebo ho popoženu, aby pokračoval.

„Co chceš?" to byl jasný signál pro něj.

Když jsem vyslovil tu větu, zahlédl jsem jeho úšklebek, jak se mu rozlil do ucha k uchu, a tím mě donutil se zamračit. Nelíbilo se mi, že se takhle směje. Je to špatné znamení, pro mě.

„Tvou duši."

Asi jsem se musel znovu přeslechnout.

„Ne, Harry, slyšel jsi naprosto správně. Chci tvou andělskou duši, ale až budeš člověk. Proměním tě, ty se samozřejmě pár dní nepohneš, protože tě paralyzuje tvá proměna, jakmile se však probudíš, přijdu za tebou a odeberu ti dušičku."

Azrael

Celý nápad však nebyl můj, přišli na to Starci. Aspoň základ nápadu. Zavolali si mě do hlavního sálu, který byl velmi krásný. Odjakživa se mi líbil viktoriánský styl a ty klenby, stoly a vlastně celé vybavení mělo nádech tohohle stylu. Jednou to tady bude mé. Jednou to určitě dostanu, a pak teprve nastane pořádný zmatek.

Musel jsem před nimi pokleknout, asi kvůli jejich egu, a až pak mi povolili mluvit.

Vysvětlil jsem jim celý svůj plán, který jsem však kapičku poupravil, aby tam byla zmínka, že i oni z toho něco dostanou, vlastně jsem jim nakecal, že Louis s Harrym budou potrestáni a oni z toho nejvíc vytěží. Idioti...

Všechno mi to sežrali i s navijákem a já jsem tak dostal volnou cestu.

A teď vysvětluju Harrymu, jak ho oberu o duši, čímž on přijde o všechny lidské pocity, které se mu vrátí hned po přeměně. Jenže to on neví. Myslí si, že jeho duše je jen cár papíru, která se uschována v naprostém středu jeho srdce a chrání ji kosti, svaly a kůže. Většina z toho je ovšem pravda, až na to, že já se přes všechny vrstvy bez potíží dostanu a ten kousek papíru si vezmu. Kdyby mi to však Harry nedovolil a já se i přesto o to pokusil, selhal bych. Nepovedlo by se mi to, ale když mi to teď a tady odsouhlasí, budu mít cestu volnou a bez překážek.

„Ne," zašeptal Harry a já jsem ho sotva slyšel. Špitl to tak potichu, jakoby si snad ani nebyl jistý svou odpovědí.

„Jak chceš, ale byla to tvá poslední šance vrátit se k Louisovi, doufám, že to chápeš," musel jsem se nad tím zasmát. On byl tak strašně naivní. Nechápal, že mu chci pomoct? Kecám, nechci mu pomoct. Hodlám ho oškubat o to poslední, co mu ještě v jeho chabém těle zbylo.

„Dobře si rozmysli své rozhodnutí, Harry, nebudu ti dávat druhou šanci."

„Stojím si za svou odpovědí," on byl strašně tvrdohlavý, s tím budu muset něco udělat.

„Copak nehodláš něco obětovat pro život s Louisem? To ti je Louis tak moc ukradený?" snažil jsem se ho nějakým způsobem přesvědčit, aby změnil svoje rozhodnutí a já tak získal to, po čem toužím.

Harry se zhluboka nadechl. Chtěl se uklidnit, přečetl jsem si jeho mysl, ale moc se mu to nedařilo. Navíc můj úšklebek, který ještě pořád neopustil moji tvář, ho ještě více pobuřoval a vytáčel. Jen jsem odpočítával sekundy, kdy vybuchne.

To by však nebyl on, kdyby nakonec získal zpátky svou ztracenou kontrolu a trpělivost a uklidnil se.

„Louise miluju, ale ty to moc dobře víš. Obětoval bych pro něj celičký svůj život, ale víš, že duše je ještě nad životem, nemohu ti ji jen tak předat. Mohl bys jí krutě zneužít a zneužít ji proti mně, Louisovi, ale i celému světu. Víš vůbec co všechno je v ní uložené?!" vyjel na mě. Ze začátku byl jeho hlas velmi tichý, jakoby mě káral děda, ale postupem se zvyšoval, až se Harry podobal mé babičce, která mě pyskovala i za neustlanou postel.

„Samozřejmě, že to vím, ty můj sladce naivní andílku. A co si myslíš, že s ní asi tak udělám, hm? Zničím tebe, Louise i celý svět, který mi už teď líbá nohy."

Možná si myslíte, že tímto jsem si to u něj posral, ale Harry se nakonec připlazí zpět, protože je to opravdu jediná cesta, jak být s Louisem. Jediná.

Jestli si myslíte, že po Harryho odmítnutí všechno tohle ukončilo, tak se šeredně mýlíte :D Teprve to začalo... Mám to všechno dokonale vymyšlený, takže tady bude ještě mnoho zápletek.