Human and Family [Pokračování Sex Contrast]

2

Stál jsem vedle Harryho na dřevěné podlaze uprostřed zchátralého domu, a když se dlouho nic nedělo, sedl jsem si vedle něj, zády opřený o stěnu a zaposlouchal se do téměř dokonalého ticha, které přerušovalo jen můj zrychlený tep, který se zrychlil, jakmile se Harryho dlaň dotkla té mé položené na zemi vedle stehna.

„Smím tě políbit?" zeptal se a mě jeho otázka neskutečně zaskočila.

„Samozřejmě," odpověděl jsem mu po velmi dlouhém zvážení, jestli mu to mám dovolit (ironie). Dovolil bych mu naprosto cokoli, ale po naší předešlé vášnivé noci si myslím, že se o povolení ani nemusí ptát.

Moji ironickou odpověď vzal přesně tak, jak jsem čekal. Nejdřív stydlivě sklopil hlavu a na tvářích se mu objevila červeň, posléze si přelezl ke mně na klín a vtiskl mi malý polibek na rty. Žádná vášnivá líbačka, nic takového. Jen pouhé otření jeho polštářků o ty mé. Jen pouhý polibek. Přesto ve mě vybuchl ohňostroj a moje zdravé uvažování zahalila mlha.

A právě kvůli té mlze jsem se přestal ovládat (a přemýšlet) a vpil jsem se do jeho rtů. Vyjekl, nečekal to, ale brzy mi začal polibky oplácet a až teď nastala ta vášnivá líbačka.

Chtěl jsem polibky prohloubit, proto jsem ho chytl ze zady za kudrliny a přitáhl si ho ještě víc k sobě. Byli jsme na sebe tak namáčknutý, že byste mezi nás nestrčili ani papír. Pokud byste ho ovšem nechtěli vylisovat.

„Pomiluješ mě?" šeptl, když mu došel kyslík a on byl donucen se odtáhnout.

Se zrychleným dechem jsem se vymrštil do sedu a vyplašeně se rozhlédl kolem sebe. Nijak si nemůžu vybavit, kde jsem včera večer usnul, ani jak se mi to vůbec mohlo podařit.

Ale jediné co vím, že mě můj sen definitivně probral a mě až teď došlo, jak moc mi čas strávený s Harrym chybí. On tvoří obrovskou část mé minulosti, na kterou prostě nejde zapomenout, bohužel vedlejší účinky proměny nelze zastavit. V tu chvíli jsem o žádném způsobu nevěděl. Avšak stále jsem doufal, že se Harry stane součástí mé budoucnosti, a že ji strávím s ním. Že se vezmeme, pořídíme si děti a společně umřeme. Tohle byl můj sen a zároveň i celoživotní cíl, že jsem se ho za žádných okolností nemínil vzdát.

Proto jsem, s nově nabitou energií, vstal z dřevěné a celkem i vratné lavičky, která stála na samotném kraji městského parku a byla tak pěkně schovaná za zeleným houštím, že jsem si ji minulou noc vybral jako náhradu za postel.

„Umíš ‚vykouzlit' postel?" zeptal jsem se Harryho a on byl už jenom tou otázku zaskočen.

Nádherná vzpomínka na naše první milování (viz. Sex kontrast, kapitola 5). Ještě v duchu jsem začal fantazírovat a představovat si, jak do mě poprvé pronikal, jak se prohýbal pod návalem rozkoše, kterou mu s největší radostí dával a on si ji s největší radostí bral. Vzpomínám si, jak nebral ohled, jestli budu moct další den chodit. Bože... Jak strašně mi to chybí. Ty jeho polibky, jeho dokonalé tělíčko určené jenom pro moje vlastní potěšení, jeho... Jak vypadaly jeho vlásky? Hnědé, černé nebo snad blonďaté? Možná je měl rovné nebo kudrnaté... J-já nevím. Fakt nevím. Zapomněl jsem...

Asi bych měl začít něco dělat, jestli se má paměť takhle rychle zhoršuje. Jestli si totiž nepohnu, žádná budoucnost s Harrym s největší pravděpodobností nebude. I když... mám možnost začít od začátku, od úplného začátku. Nikoho neznám, nikdo mě nezná a to by se dalo celkem i lehce využít. Mohl bych si někoho najít, někoho normálního, s kým bude mít náš vztah aspoň sebemenší šanci přežít a s kým by byla moje vymyšlená budoucnost aspoň trochu reálná.

NE! Dost!

Už je to tady, už to začíná. Nechci nikoho jiného krom Harryho! Jak jsem jen mohl uvažovat o něčem tak absurdním?!

Musím najít svého anděla nebo se sám ze sebe zblázním a skončím nadobro pod mostem.

Konečně jsem se tedy zvedl z prohnilé lavičky, posbíral si své harampádí v podobě bundy, batohu s pár oblečení a termosku s teplým čajem, kterou mi včera někdo dal, jen už si nevzpomínám kdo. Musel jsem vypadat hodně zoufale, jestli mi takhle daroval.

Tmavě modrou bundu jsem si oblékl, batoh jsem hodil na záda a ještě za pochodu si nalil čaj a na jeden doušek ho do sebe kopl. Teplá tekutina mi příjemně rozehřála mé ztuhlé tělo a malinko naplnila prázdný žaludek, který svým kručením prosil o špetku jídla, kterého se mu bohužel dostalo. Neměl jsem peníze na jídlo, vlastně jsem neměl vůbec žádné peníze natož práci nebo přístřeší. Budu si muset aspoň to zaměstnání sehnat dřív, než umřu hlady.

Najednou, když jsem kráčel prázdnou ulicí (bylo teprve 5 ráno), jsem na zemi před sebou uviděl barevný leták, který byl zatížený červenou cihlou. Jeho velká písmena mě zlákala a já se pro něj musel sehnout. Sundal jsem z něj rozdrolenou cihlu a zvedl ho do úrovně mých očí, abych si ho mohl přečíst. Po pár vteřinách se mi na něj konečně povedlo zaostřit, takže jsem byl schopný si přečíst, že v nedaleké pekárně hledají zaměstnance. Byl jsem nadšením bez sebe, takže jsem přehlédl pár bankovek, které ležely pod papírem. Ty hned vzápětí rozfoukal vítr a já je pracně chytal a schovával do kapes, aby náhodou znovu neulétly. Jakmile jsem však sebral poslední zelený papírek, který byl hodnotě 20 liber, všiml jsem si, že něco bílého je zespoda přilepené. Otočil jsem bankovku a uviděl bílé načechrané peříčko, které bylo přidělané kouskem lepící pásky a povlávalo ve směru větru, a které mohlo patřit jen jediné nadpřirozené bytosti...

Další nezajímavý díl je tady... Co si o něm myslíte? Baví vás to?