Já jsem Dominik, a ty? __ Nik Tendo, Milion plus

2

"Ano!!!!! Konečně konec školy!!!!" zakřičím radostně když se probudí, moje spolubydlící jenom zakřičí "Já chápu že máš radost, že ti dnes končí škola, mně taky, ale prosím, nech mě spát" já jsem ji ale moc neposlouchala. Vyletěla jsem z postele a šla se připravit, dneska jsem nemela rano hlad, takze bez snídaně.

"Tak co teď? Koncert je až v sedm." řekne moje spolubydlící když se obě vrátíme ze svých škol domů "nevím Sof, nic mě nenapadá" zakricim na ní, protože jsem v koupelně, jo a jinak moje spolubydlici se jmenuje Sofie ale ja ji rikam Sof. Nakonec jsme se dohodli že budeme koukat na Netflix.

Když se kouknu na mobil všimnu si, že už je pět a proto pronesu "měli bychom se jit připravit" Sof se mnou souhlasí a přikývne. Já se jdu vysprchovat a rovnou si umyju i vlasy, potom se namaluju, dám si jen korektor, řasenku, nějaký spodni linky a lesk na rty a to je celý můj make-up vlasy si jen usuším ručníkem a jdu se obléct. Vubec nevim co si vzit na sebe. nakonec vzberu teplaky od adidas, jsou sedy a je to pansky M a ja mam necelých 160cm, ale vypada to dobře a k tomu si beru černé pánské tričko, ano zase panske, ale mně se to proste libi. K mému překvapení vyrazíme ještě dřív než jsme měli, ale to vůbec nevadí alespoň tam budeme driv.

Už jsme dorazili před klub bylo šest, ale i tak nás tam pustili. Už tam bylo pár fanoušků, ale jen asi pet takže bylo místo vepředu kam mě Sof okamžitě zatáhla, nečekaně. Konečně už je sedm a koncert začíná ale ja se zarazím a upřeně se dívám před sebe. Sof se na me podívá a pronese zděšeně "Jess jsi v pořádku?" já se na ni podívám a řeknu jí že ano, ale neni. Slyším ten povědomý hlas, ale ne z pisnicek ale z obchodu a na podiu stál on, Dominik, naše oči se střetli pohledem a víceméně celou dobu koukal jenom na mě a ja ne něj. Z tranzu mě vytrhne Sof, která mi křičí do ucha "vidíš to? on na tebe celou dobu kouka. pane boze to je fakt hustý" a ja ji npřítomným hlasem odpovim "jo vsimla jsem si". Jdu na bar a objednam si Cuba libre, je to jeden z mych nejoblibenejsich drinku. Najednou se na mě navalí úzkost. Jo, já to vlastně zmiňovala, no občas mám úzkosti a panické ataky a tak, ale už jsem si zvykla. Uteču na záchody, když se vrátím, snažím se najít Sof a když už ji najdu tak si užijeme asi poslednich patnact minut koncertu a ona uz odchazi protoze prvni tyden prazdnin jede s rodičema do zahraničí. "tak ahoj" řekne mi a ja ji obejmu a řeknu "tak ahoj a pošli pohled" a u toho se zasměju.

Sof už je pryč a já jsem stále v baru, lidi už odcházejí, ale zase se na me navalí úzkost a jdu směrem k toaletá, protože nechci aby mě takhle někdo viděl, ale když se brodim davem narazim na dvoumetrového kluka ktery na me zařve " ty vole, čum kam chodíš" podívám se na něj a zamumlám " p-p-promiň j-j-ja n-nech-chtela" on se na me podiva rekne "jessie? promiň, nepoznal jsem tě" řekne a usměje se, ale pak se najednou zarazí a všimne si že sotva popadám dech, klepu se a po tvářích mi stékají slzy. " Deje se neco?" zeptá se, já stocim svuj smer k podlaze a řeknu "ne, nic , pohoda! snažím se odejit což se mi povede jen z části, protože když se otočím vidím Dominika za mnou, vyjdu z klubu a on stále za mnou, sednu si na schody před klubem a on vedle mě. Po asi pěti minutách se uklidním a on se ptá znovu se starostí v očích "co se deje?" ja se na něj jen podívám a řeknu "vubec nic" a začnu se smát, místo toho aby Dominik cokoliv řekl tak mě jen obejme, jsem docela překvapená, protože se zname vlastně den a on už mě objímá, ale tak co,nevadi. "nechces si o tom promluvit?" zeptá se mě "ne, nic se neděje, neni o cem" odpovím mu, on se na me jen koukne a přikývne na souhlas. Jdeme dovnitř a každý někam jinam, já si dám ještě Cuba libre a najednou citim jak se kolem meho pasu omotávají nějake ruce, nemam tuseni kdo to je, ale nelibi se mi to "nechte toho " ale ten člověk to ignoruje, začne mě líbat na krku a ja začnu křičet "prosím ne!" slzy se mi hrnou do očí a snažím se vyvléknout z jeho rukou, ale je silný a protože v klubu stále hraje hudba, nikdo moje volání o pomoc neslyší a tak mi nikdo nepomůže. Ale potom najednou slyším jak nějaký povědomý hlas rika "řekla ať toho necháš" je to Dominik, který toho chlapa chytne za mikinu a odhodi ho, "jses v pohode?" zeptá se mě " a-asi jo." odpovím mu. "Nechces jit ke mně?" zepta se me "promiň, ale nebudu nějaká další holka, kterou dostaneš do postele, takže ne, promiň" odpovím mu "Takhle jsem to nemyslel, i když nevadilo by mi to" řekne a uchechtne se "Mysim to vážně,pojď ke mně, dáš si čaj a pak půjdeš domů nebo budeš moct klidne přespat, ale teď, prostě nepůjdeš sama domů." řekne a já mu na to prikyvnu.

.

.

.

.

.

Je tu další část, doufám že se líbí, vím že to není nic moc, ale sažím se :)