Já jsem Dominik, a ty? __ Nik Tendo, Milion plus

6

Je ráno a já se opět probouzím v Dominikově posteli, ale tentokrat sama. Když se kouknu na hodiny zjistím že je 11:43, mám dokonce pocit že nemám ani kocovinu. Najednou si všimnu že na sobě mám nějaké tričko.Neřeším to a jdu do kuchyně, ve které je Dominik pouze v šedých teplákách, je fakt hezkej, teda co, ne není. Z mých myšlenek mě vytrhne Dominik "Ahoj Jessie, tak co jak ti je?" aaaah, z toho oslovení se mi podlamují kolena "Docela dobrý" odpovím mu a usmívám se u toho. "Ale copak? Proč se tak usmíváš?" zeptá se mě Dominik "Ale nic, jen tak." odpovím mu a rovnou se zeptám "Hele, jak jsem se sem dostala?" On se na mě podívá a říká "Ty si to vážně nepamatuješ?" a začal se smát "Ne nepamatuju, co jsem včera dělala? Bylo to hodně zlý?" zeptala jsem se. "No jak se to vezme" a začal se smát "No tak, to není vtipný, co jsem teda udělala? ptala jsem se znova. "No to nene, promiň" řekla jsem když mi to celé převyprávěl "Hele, úplně v pohodě, zažil jsem i horší věci" když to dořekl vyvalila jsem na něj oči "věř že to nechceš slyšet" pokračoval ve svém monologu "No dobře a ještě jednou promiň" řekla jsem "Hele, za to se nemusíš omlouvat, tak ses jednou víc opila, to se prostě stává no" to co řekl mě potěšilo. Najednou se mi udělalo nějak špatně. Mám černo před očima.

Když otevřu oči všimnu si že nade mnou stoji Nik. "Kde to jsme?" zeptám se ho vyděšeně "Klid, jsme v sanitce." odpověděl mi "Co? V sanitce? Proč?" položila jsem mu několik otázek najednou. "Protože jsi omdlela" odpověděl mi Nik. "Slečno máte velké štěstí že s vámi byl váš přítel a zavolal sanitku" chvíli jsem nechápala a pak se na mě podíval Nik a udělal "pššt" zašeptala jsem "proč pššt?" "Protože kdybych neřekl že jsem tvůj přítel tak bych s tebou nemohl jet" pošeptal mi, "Dobře a děkuju" řekla jsem, ani už nevím kolikrát jsem mu dneska poděkovala. "Tak a jsme tady, teď vás odvezeme na pokoj"

Už jsem nějakou dobu na pokoji a zrovna za mnou přišel Dominik. "Tak co říkali?" zeptala jsem se ho "No musí si tě tu nechat na pozorování" řekl Nik "Achjo, a říkali proč jsem omdlela?" ptám se "Jo, prý to bylo pravděpodobně ze stresu, je to možný?" ptá se prozměnu on "Jako asi jo, asi to možný je." řeknu. "Hele klid, za chvíli přijede Jakub, můj kámoš a doveze ti nějaký moje věci aby jsi měla co na sebe" řekl Nik. "Dobře, děkuju moc" řekla jsem a obejmula ho, začaly mi téct slzy a on si toho všiml "Copak se děje Jessie?" zeptal se mě "Já nevím, promiň, občas prostě začnu brečet jen tak, promiň" řekla jsem "No tak, nic se neděje, to se stává že prostě začneš plakat jen tak, ale to je v pořádku" řekl Dominik a najednou mu začal zvonit mobil "Promiň, to je Kuba" řekl a vzal to. Když dotelefonoval zvedl se a odešel z pokoje. "Hned se vrátím, musím pro toho debila dojít." řekl Nik "Dobře" řekla jsem a zasmála jsem se.

Už se vrátil na pokoj a ne sám, hnd jak jsem toho kluka viděla vzpomněla jsem si na včerejšek "Hele, neznáš Sof?" ani jsem ho nepozdravila a už jsem mu kladla otázky " no znám. Proč?" zeptá se Jakub "No já jen že jsi mi ji včera odtách z baru." řekla jsem mu "Takže ty musíš být její spolubydlící." řekne Kuba "Jo, to jsem já" najednou začne mluvit NIk "No vidím že představovat vás nemusím" hned jak to dořekl začal se smát, "No jo no, hele máte to oblečení prosím?" zeptám se "Jo jasně tady to máš." řekne Nik a podá mi tašku "Díky moc." řeknu a odcházím do koupelny. Než jsem ale do koupelny odešla, rozloučila jsem se s Kubou protože už odcházel.

"Domčo!" křičím z koupelny "Ano? Co se děje?" zeptá se NIk když přiběhne do kupelny "No víš je mi to takový trapný, ale nemohl by jsi mi dojít koupit vložky nebo tampony, prosím. Peníze ti samozřejmě dám" řeknu a koukám se na NIka "Úplně v pohodě, nemáš se za co stydět a peníze mi dávat nemusíš, za chvíli jsem zpátky." řekne Nik "Děkuju moc, seš láska" nad tím se Dominik jen usměje a odchází.

Za půl hodin je zpět a nese dve velký papírový tašky "Ahoj, tak jsem tu" řekne a sedne si na židli, která je hned vedle mé postele "Ahooj, co jsi to všechno koupil?" ptám se ho "No, to co jsi potřebovala a něco na papání" řekl a usmál se na mě "ooooh, fakt? To jsi nemusel, ty seš zlato, děkuju moc" když jsem to dořekla dala jsem mu pusu na tvář, on se jen usmál a začal vytahovat jídlo z tašky "Hele, myslíš že by jsi mi mohl dát to, pro co jsi původně šel, prosím" řeknu a směju se u toho "Jasně, promiň, úplně jsem na to zapomněl" omlouvá se Nik "Úplně v pohodě" řeknu a usměju se na něj.

Když jsem se vrátila začala jsem hned jíst, Domča se na mě jen koukal a usmíval se "Domčo, nechceš taky?" ptám se ho s plnou pusou hranolek "Ne, to je dobrý, papej" řekl a usmíval se při tom na mě "Noo ták, dej si" říkám mu "No dobře, ale jen jednu hranolku" řekne nakonec .

Už jsem dojedla a najednou Nik vytáhne notebook "Co si chceš pustit?" zeptá se NIk "Nevím, vyber něco ty." řeknu mu. "Dobře. tak třebaa....tohle" napadlo mě že by pustil horor, ale to jsem se spletla, nemám ráda horory. "Domčo?" ptám se "Ano?" říká Nik "To je horor?" ptám se ho "No jo, je, vadí to? Klidně pustím něco jiného" říká Nik "Ne, pohoda, jen se ptám." řekla jsem, ale lhala jsem, dala bych cokoliv za to aby to vypnul. Už chvíli koukáme a zatím dobrý, Nik si zatím lehl k mně na postel. A kurva, je to tady, začínám se bát, nechci aby si toho všiml a proto si zakryju rukama oči, ale jen tak decentně, aby to nebylo poznat. Najednou jumpscare, vyjekla jsem a zabořila jsem hlavu do Nikovi hrudi "Ale copak? Někdo se nám tu bojí. Já myslel že to nemám vypínat." když to říkal měl u toho provokativní tón hlasu "Ne, já se nelekla" snažila jsem se zalhat, ale vzhledem k tomu že jsem se bála se mi to bohužel nepovedlo. "Hele, mně lhát nemusíš já to poznám. Mám to teda vypnout?" zeptá se Nik "Ne dobrý." odpovím mu "No dobře" jen co to dořekl, dal svou ruku kolem mých ramen, vlastně jsme se tam v podstatě objímali, ale vůbec mi to nevadilo. A další jumpscare, zase jsem se lekla a tím pádem jsem se zase přitulila k Nikovi a ten mě objal a dal mi pusu do vlasů "Už můžeš, už to zmizelo" řekne Nik "Dobře" řeknu mu. Už začínám být unavená a pomalu usínám.

.

.

.

.

Takže ahooj! Další část je tu. doufám že se bude líbit. V další části se to rozjede :)