Vzpomínky zůstanou

1. Návrat do minulosti

Anna Sidonie Novotná seděla v obývacím pokoji a dívala se kolem sebe. Tohle teď byl zase její domov a zároveň místo kde vyrostla spolu se sestrou. Tolik se toho u nich během posledních let změnilo a zároveň jim teď už zase začínal nový život. Zadívala se teď na fotografie které byli na poličkách knihovny. Na spoustě z nich už byla jen ona se setrou Nikol, protože to teď byla jediná rodina, kterou obě měly. Na dalších byla ještě i jejich máma a babička, ale ta bohužel před dvěma lety zemřela. Babička se jmenovala Sidonie a tak dostala druhé jméno právě po ní, nepoužívala ho, ale rodina jí s láskou říkala Sid. Když máma onemocněla žila už několik let v Praze a pracovala v tamní zoo. Vždycky to byl její velký sen a máma jí podporovala, aby si ho splnila. Vystudovala školu se zaměřením na chovatelství a před pěti lety nastoupila do zoo. Už při škole žila na internátu a domů se vracela jen na víkendy a to ještě ne všechny. Škola pro ní byla tím hlavním stejně jako její práce. Milovala mámu, ale nikdy si úplně nerozuměla s jejím partnerem otcem Niky. Byla tak vděčná, že může být na internátu a nemusí se s ním vídat. Máma ho sice milovala, ale i Niky k otci moc vřelý vztah neměla a nakonec obě zjistily co byl zač v době kdy máma onemocněla. Měla mrtvici a bohužel po ní zůstala upoutaná na lůžku. Ona tehdy okamžitě spěchala domů, aby byla s mámou a byla oporou sestře. Lékaři nebyli příliš optimističtí co se výhledu na uzdravení týkalo. Snažila se to všechno pobrat a chtěla, aby její partner pomohl s rozhodováním.

Teď si Sid promnula tvář v dlaních, když si na ty dny vzpomněla. Vrátily se s Niky z nemocnice a našly doma prázdné skříně a na stole dopis, že odchází. Zmetek se vypařil a bylo mu jedno nejen co bude s mámou, ale hlavně ho nezajímala ani Niky. Nakonec přes známého na policii zjistily, že zmizel někam do Brna a o nic dalšího tady nemá zájem. Ona se najednou ocitla na křižovatce a nevěděla jak dál. Ve Dvoře Králové nebylo pro mámu zařízení, které by jí pomohlo a tak nakonec po poradě s Niky zabalily co šlo a přesunuly se do Prahy. Niky nastoupila na základní školu kousek od jejího bytu a máma byla v blízké nemocnici, která měla i rehabilitační oddělení. Nakonec s pomocí úřadů získala nad Niky opatrovnictví, tehdy bylo jen přechodné než se máma uzdraví. Nakonec se ten zmetek ozval i s tím, že už ho Niky jako dcera nazajímá a nechce s ní mít nic společného. Dvanáct let jen tak hodil přes palubu a Niky ač s ním neměla vřelý vztah to i tak strašně zasáhlo. Po třech měsících byly usazené v Praze a konečně i máma se začala trošku zlepšovat. Všechno vypadalo lépe a i Niky si ve škole zvykla ač se občas toužila vrátit do místa kde vyrostla. Jediným stínem bylo co bude s mámou a jak to ona sama zvládne finančně. Lékaři se také obávali, že už se máma víc nezlepší a zároveň, že může přijít i další mrtvice. Před dvěma lety a pět měsíců po první opravdu ta druhá přišla a ta už byla bohužel fatální.

Sid si došla uvařit kávu a zadívala se z okna kuchyně na prostornou zahradu. Pamatovala si jak s Niky seděly u máminy postele a loučily se s ní. Ona pak ještě mluvila s lékařem a musela mu dát i přes velkou bolest za pravdu, že teď už se máma netrápí. První mrtvice jí nechala ochrnutou víc než půlku těla a velmi špatně se jí i mluvilo, ale ony byly se setrou odhodlány se i tak pokusit jí pomoct. Teď jim osud přinesl bolest z její smrti, ale zároveň i vědomí, že se netrápí a nic jí nebolí. Často totiž i když pracně mluvila o tom, že tohle není život který pro ně chtěla a ať jí nechají někde kde se o ní postarají a ony dál žijí svoje životy. Věděla moc dobře jak na tom je a taky to, že ona se teď o Niky stará. Po mámině smrti zařídily všechno potřebné a zároveň s Niky uzavřely dohodu. Základní školu vychodí v Praze, aby už zase neměnila školu na důležité ročníky před přijímačkami. Potom se zkusí přihlásit na školu tady ve dvoře a pokud jí vezmou vrátí se sem. Niky vždycky chtěla být kosmetička, nebo se věnovat make-upu. Nakonec jí na školu tady ve městě vzali a tím pádem byl čas zabalit jejich dosavadní život v Praze a zamířit zpátky do rodného domu. Dům byl psaný na její jméno už mnoho let od smrti její babičky, která dům před tím vlastnila. Bylo to dobré i proto, že ten mizera neměl na žádný majetek nárok i kdyby se chtěl snažit. V době kdy byly v Praze se dům pronajímal a teď byl dva měsíce prázdný.

Tolik vzpomínek na tenhle dům měla a některé byly krásné a některé bolestné. Jako ty na jejího vlastního tátu. Bohužel se mu stala osudný nehoda, kterou ani nezavinil a to když jí bylo deset. Po třech letech si máma našla nového partnera a ona jí to přála ač ho sama ráda neměla a pak se narodila Niky. Doslova od prvního dne tu malou milovala a byla z mladší sestřičky nadšená. Ani desetiletý věkový rozdíl jim nikdy nevadil a byly si nejlepšími kamarádkami. Ona sama měla za sebou jeden vážnější vztah v Praze, ale po dvou letech se vztah rozpadl, když zjistila, že jí začal podvádět. Teď byla pár let sama a vyhovuje jí to tak ačkoliv si ségra pořád myslí, že by si měla někoho najít. Ona byla ve svém mladém věku hodně vyspělá a bylo to dané i tím co si zažily. Soud kde se řešilo trvalé svěření do péče byl zkouškou pro obě dvě. Otec Niky se nakonec ani neukázal a tak soud svěřil Niky do péče jí. Takže nejen, že měla za sebou těžké roky, ale byla teď vlastně i máma a kdo by o takovou holku stál to vězně netušila. Takže radši byla sama a užívala si Niky a její nadšení z návratu sem. Ona sama s tím bojovala a návrat do minulosti ke starému životu tady pro ní byl opravdu těžký.