Vzpomínky zůstanou

7. Dej mi pokoj

Sid se ráno vypravila do práce a musela se usmát nad tím, že si nesla i svačinu. Niky byla vzhůru hodně brzy a krom snídaně jí připravila i jídlo sebou. Vlastně jí to strašně potěšilo a byla za to moc ráda. Teď došla do zoo a chtěla sobě a Julii vzít v infocentru kávu. Jakmile tam došla tak se nestačila divit co se tam děje. V centru pozornosti byla totiž Tamara a zrovna se dost ostře hádala s Albertem. "Tak hele Alberte pokud řeknu, aby jsi informace o nových mláďatech nikam nedával tak to sakra myslím vážně. Co když to nepřežijí a my jen zbytečně budeme informovat o špatném odchovu. Sakra můžeš se laskavě jednou řídit tím co ti všichni říkáme?" "Co si sakra o sebe myslíš, já jsem PR manažer a budu si tyhle věci řídit podle sebe." Sid bylo okamžitě jasné, že se jedná o mláďata u hyen a Tamara chtěla se zveřejněním čekat, než překonají kritických čtrnáct dní což teď nebyla ani polovina toho času. "Máme na to interní dohody a ty jsi je zase porušil. Dala jsem to vědět ředitelce." "Ty si dávej bacha, aby jsi měla ještě zítra práci se mnou nikdo takhle mluvit nebude." Sid sledovala jak Albert naštvaně vyběhl schody nahoru ke kancelářím a došla Tamaru obejmout. "Hej jsi v pohodě?" "Sakra ne a mám už ho vážně plné zuby. Co si o sobě ten debil myslí?" "Nech to být, teď už to nezměníš a za idiota takhle bude stejně jen on."

Tamara Malá se na kamarádku usmála a pak se s ní vydala k ní do pavilonu a po cestě měly ještě čas si popovídat. "Jak se cítíš po volnu? Hele Sid a nechtěla by jsi si ještě vzít třeba tři dny volna a někam jet i s Niky?" "Nabízela jsem jí to, když mi paní ředitelka nabízela tu možnost delšího volna, ale ona je teď tady tak spokojená a nikam se jí nechce. Víš já ji vážně chápu, jen je to..." Tamara se zastavila a Sid objala. Jako Niky jí i ona říkala přezdívkou Sid, ale nechávala si to jen na dobu když byly opravdu samy. Jinak používala Annu tak jako ostatní. Byla to známka důvěry a ona si jí moc vážila. "Pořád si tady ještě zvykáš a nejde to podle tvých představ." "Nechci tím zatěžovat ségru, ale prostě je to pro mě opravdu těžké. Měla jsem v Praze celý život." "Sid já vím, ale co víš třeba tady najdeš svoje štěstí a nějakého fajn chlapa." "Jo a koho prosím tě, tady na výběr vážně moc chlapů není. Já si zvyknu, ale prostě to bude ještě trvat. Pro mě je hlavní, že teď je šťastná Niky." Tamara se se Sid nakonec rozloučila u rozcestí, protože jí volali od hrošíků, že jí potřebují u nich v pavilonu. Měla zdejší zoo ráda a doufala, že Sid tady bude šťastná, protože nikdo si to nezasloužil víc než ona. V Praze skoro nikdo z jejích kolegů nevěděl jak to má v soukromí, protože o něm nikdy nemluvila a tady to bylo zatím stejné a ona to ctila.

Sid došla k sobě a šla se převléknout. Ta konfrontace Tamy s Albertem byla dost ošklivá a ona si uvědomila, že ten chlap je chodící problém. Myslel si o sobě až moc a rozhodně by potřeboval srazit hřebínek. Jakmile došla zpátky už tu našla i Julii, která donesla domácí koláč ke kávě. "Ahoj Ančo, chtěla jsem kávu vzít, ale Lada říkala, že už jsi jí brala ty." "Ahoj, jo byla jsem tu dneska brzo a ty jsi přišla o scénu z infocentra." Sid vyprávěla Julii co se tu stalo a ta jen kroutila hlavou. "Bože ten chlap je, ale idiot a já už ho mám i jen za tu krátkou dobu tak akorát dost. Vlastně chápu celkem i Adama jak ho nemůže vystát a vždycky mi vrtalo hlavou, že se prý nikdy nepoprali." "Možná to Adamovi za to nestojí, koneckonců jsi říkala, že Albertův otec je právník. Hele baví se Adam vlastně vůbec s někým?" "Jako on se baví s každým teda jak se to vezme, ale víš on je prostě radši sám. Pokud ho necháváš být tak když potřebuješ tak ti pomůže, ale jinak je lepší ho nechat prostě být. Opravdu si rozumí jen s Alenou, ale to je dané tím jak dlouho se znají." "Ona je moc fajn a milá. No každopádně já to hned tak nevzdám a hlavně si fakt nenechám líbit ty jeho řeči." "Jsi odvážnější než já, protože já z něj mám fakt respekt." Sid se usmála a pak se společně pustily do přípravy krmení. Měly toho dneska celkem málo a tak byly rychle hotové a ona nakonec šla vyzvednout u Tamary vitamíny pro zvířata.

Tamara zrovna moc nestíhala a tak jí poprosila jestli je může hodit i Adamovi. Doslova ji kladla na srdce ať je tam jen dá a zmizí. Bylo roztomilé jak se vlastně všichni Adama báli a ona občas poslední týden přemýšlela, že kdyby se snažil vyšel by vážně s každým. On si jen hodně tak jako ona hlídal svoje soukromí. Taky od Tamary věděla, že ta historka o vězení která se tu nesla není pravda. Kdysi se na to prý zeptala Aleny a ta jí potvrdila, že nikdy zavřený nebyl. Navíc lidem by stačilo si to jen spočítat a zjistili by, že na to neměl ani čas. Dva měsíce po konci vojenské služby už byl zaměstnaný tady. Rozhodně byl proto ní pořád záhadou a moc ráda by věděla proč se chová tak jak se chová. Julie jí vyprávěla jak jí pomohl, když sem přijela a musela se zabývat bývalým manželem který ji pronásledoval. Prý na něj Adam s pár kamarády nastoupil a ač neví přesně co se stalo měla od té doby ona i její syn absolutní klid. Pomohl když cítil, že to někdo potřebuje, ale nechtěl aby se o tom mluvilo. Teď došla do jeho pavilonu a natrefila tam u zázemí na Alberta. Jak se dalo čekat ten hodlal využít svoji příležitost jí zase balit. "Anno to je, ale milé překvapení co tě sem přivádí?" "Něco jsem přinesla Adamovi a nemám čas na vybavování." "No tak a co jít večer na skleničku taková nabídka se neodmítá." "Dej mi pokoj a to myslím smrtelné vážně. Klidně tě nahlásím za obtěžování." Sid se musela usmát na tím jak Albert ztuhl.