Vzpomínky zůstanou

10. Přátelská rada

V sobotu dopoledne si Adam užíval čas strávený na lezecké štěně a konečně měl taky možnost upustit páru na složitých částech stěny. Od včerejška měl ještě pořád blbou náladu kvůli Anně, bože ta holka ho fakt dokázala vytočit. Teď slanil na zem a šel si sednout stranou než se na vrchol dostane i Láďa. Znali se stejně dlouho jako s Alenou, protože byl s nimi na stejné misi. Byl to fajn kamarád, ale občas až moc nad věcí. Měl povahu, kdy lehce odpouštěl a hlavně si nenechal životem kazit štěstí a plány. Rozhodně mu občas jeho život záviděl, ale on byl až příliš poznamenán tím vším co se mu stalo. Teď si k němu došel sednout, protože se pustil těsně před vrcholem a to byla konečná. "Měl by jsi se víc snažit nějak ztrácíš formu." "Blbče, víš moc dobře, že to byla náhoda. Mimochodem strefuješ se do mě jen, aby jsi si ulevil po včerejšku?" Adam protočil oči a začal se smát. "Mohlo mě být jasné, že Alena žalovala." "Nojo víš jak to je, prostě je zázrak, že existuje někdo kdo se ti vyrovná, protože ani my dva ti občas nestačíme. Tvůj sarkasmus a ostrovtip byly legendární už na základně." "Ona je fakt zvláštní, ale ani nevím proč se vlastně snaží se mnou mluvit. Prostě chci mít svůj klid." "Adélka říká, že je moc milá a pracovitá. Tak co kdyby jsi jí prostě nechal být a třeba byl jen trochu milý a oba víme, že to umíš." Adam se zasmál a šel si radši dát druhé kolo na stěnu.

Láďa Kudrna seděl dál na lavičce a sledoval Adama jak se obratně na štěně pohybuje. S jeho výškou a robustní vysportovanou postavou to bylo až k nevíře. Přátelili se dlouhé roky a pořád pro něj byl Adam někdy záhadou. Jako třeba teď s nováčkem u nich v zoo. Alena byla dost podrobná ohledně té výměny názorů ze včera a navíc Adélka taky. Chodil s Adélkou už pár let a byl vážně šťastný, vlastně se seznámili díky Adamovi, když za ním do práce chodil. Byl zamilovaný a šťastný a zároveň si něco takového přál právě i pro Adama. Ten byl sám celé dlouhé roky a razil mantru, že nikoho nechce a láska přináší jen bolest. Trápilo to všechny jeho přátelé, ale jeho a Alenu asi nejvíc. Vídali ho pravidelně a poslední hlavně asi dva roky se ještě víc uzavíral do sebe. Snažili se to změnit, ale on je nenechal a to prostě bylo špatně. Měl by si někoho najít a dát lásce šanci. Jenže on každého od sebe doháněl a málo kdo s ním vyšel. Očividně nová posila v zoo se ho alespoň jako většina nebála a byla připravená se mu postavit s jeho vlastními zbraněmi. Teď si sundal postroj, protože on už měl pro dnešek fakt dost a čekal až skončí i Adam a dají si pak spolu oběd v nedalekém baru. Ten vlastnili synové ředitelky zoo a všichni místní tam rádi chodili na jídlo i jen tak posedět. No zkusí si s Adamem ještě promluvit a uvidí se. Pořádná přátelská rada by se mu hodila, ale bude otázka jestli jí přijme.

Adam byl rád, že se rozhodl dneska pro volno podle jeho gusta a zároveň věděl, že Láďa určitě ještě neskončil s tím jak se mu on i Alena občas rádi pletli do života. Teď seděli v baru a vychutnávali si oběd. "Někdy příští měsíc bychom chtěli udělat sraz jednotky a bylo by vážně milé, kdyby jsi se ukázal. Jo a nesnaž se vymluvit na práci, protože vím jistě, že nemáš žádnou cestu do zahraničí." "To jak ti Adél donáší se mi vážně nelíbí, ale jo já s tím tedy budu počítat, ale dlouho se nezdržím." "Kdyby jsi měl doma ke komu se vracet tak bych to pochopil, ale ty se prostě jen bráníš normálnímu životu. Adame máme tě rádi a jen chceme aby jsi byl šťastný tak jako my." "Já jsem takhle spokojený a vážně nemám chuť něco měnit. Podívej ani děda ani vy jste se mnou za ty roky nehnuli a proč myslíš, že se to vůbec někdy změní." "Musel by jsi k sobě někoho pustit, ale ty každého jen odeženeš." "Mám rád samotu a hlavně pokud jsem sám nemá mi kdo a jak ublížit." Adam neměl chuť dál v téhle konverzaci pokračovat a tak převedl hovor na téma srazu. Sice se na něj moc netěšil, ale uvidí se i s kluky co bydlí dál a přijedou. Prostě on si jen chtěl zachovat svoje soukromí a hlavně samotu. Nakonec se v klidu najedli a on se s Láďou rozloučil a vydal se zpátky domů. Kousek od domu si v parku všiml skupinky mladých dívek, které se bavily na tamním hřišti na basketbal. Často tu někdo býval a uvědomil si jak je pozoroval, že jedna z dívek je mu povědomá, ale nevěděl proč a byl si jistý, že jí tu nikdy dřív neviděl.

Nakonec nechal skupinu za sebou a došel do svého bytu. Uvažoval taky o tom co mu řekl Láďa. Pořád to on i Alena zkoušeli a to opakovaně. Tu to byla Láďova kolegyně, nebo Aleny kamarádka, prostě se mu snažili někoho dohodit. On měl naštěstí výhodu v tom, že každou spolehlivě odradili jeho řeči. Žádná to nevydržela a jediná výjimka teď byla Anna. Ta holka si uměla poradit i s jeho náladami a očividně jí nic nedělalo ani jeho urážení. Z řečí co vedl v zázemí Bob s Frantou věděl, že se o ní sice hodně mluví a je hodně v pohodě, ale má svoje tajemství. Rozhodně nikdo nic nevěděl o její rodině. Bylo to jakoby se záměrně tomu tématu vyhýbala a nechtěla o něm mluvit. Možná už rodinu nemá, nebo se s nimi nestýská. Každopádně on si jí bude držet od těla a tím si zařídili klid a pohodu. Nedej bože, aby ona nebo Tamara řekly, že má zkušenosti s hady a příští týden mu jí tam dali až bude mít Bob dovolenou. Radši tam bude sám a všechno zvládne v jednom než, aby jí tam byť na pár hodin musel mít. V pondělí mají dopoledne poradu a tak se s ředitelkou domluví, že to všechno zvládne sám. Sice to bude hodně práce, ale nebude to poprvé co to takhle vyřeší. Nakonec si vzal na balkon kávu a nové materiály ze států z jednoho výzkumu co ho zajímal. Měl rád možnosti jak se pořád zdokonalovat a práce koordinátora mu v tom taky hodně pomáhala. Rozhodně bude mít příští týden hodně práce a na takové věci nebude mít čas.