Vzpomínky zůstanou

13. Seno, sláma

Alena byla se středu ráno hrozně zvědavá co se bude v práci dít, protože Anna a Adam si očividně hodlali podat jeden druhého. Zatím nevěděla přesně co se tam děje, ale bylo jí jasné, že Adam včera něco provedl a Anna mlčela a zřejmě plánovala pomstu. Teď se rozloučila s Erikou, která pospíchala k sobě do pavilonu a vydala se na na velín ostrahy. U lemurů narazila na Julii, která akorát přišla do práce a než jí stačila pozdravit tak si dala prst na rty a ukázala směrem na vedlejší cestičku. Podívala se tedy tím směrem a všimla si Anny jak nese koš plný slámy a míří do pavilonu plazů. Tak tohle bylo vážně divný. "Já snad radši ani nechci vědět co s tím bude dělat." "Julie ty jsi suchar, ale ne, ona se podle mě jen brání. Mám Adama ráda, ale občas je prostě na pěst a pokud si to Anna nenechá líbit tak super. Neboj pokud by bylo potřeba tak zasáhnu." "Nevím co přesně se jí včera stalo, ale celý den tvrdila, že je jí zima a šaty ve kterých musela přijít do práce si sušila." "Každopádně se zdá, že se o sebe umí postarat." Alena se nakonec vydala dál sama a uvažovala co asi Anna chystá. Ta holka byla prcek a to ona sama nějak vysoká taky nebyla. Adamovi skoro dva metry a svalnatá postva většinou odradila i chlapy, aby ho nechali být a teď tu byla Anna. Musí si dneska dávat pozor a zjistí si co se tam děje a je jedno jak.

Sid došla do zázemí u plazů a položila si na stůl košík se slámou, kterou si vzala u žiraf. Měla naprosto jasný plán a teď si ho hodlala užít. Opatrně a velice precizně nastrkla stébla slámy do klávesnice u počítače, že nakonec vypadala jako ježek. Taky nacpala slámu do dvou Adamových oblíbených hrnků na kávu. Nakonec zašla do zázemí a do skříňky mu přes malé otvory nastrkla zbývající slámu. Jestli si Adam myslí, že to vzdá tak je na velikém omylu. Ona bude hrát stejně tvrdě jako on. Na škole byly holky v menšině a sakra mockrát si užily nepříjemné chování spolužáků. Ty roky jí rozhodně pomohly vyvinout si patřičnou odolnost a hlavně kreativitu na tyhle dny. Jakmile měla hotovo připravila krmení pro zvířata v zázemí a pak se vydala krmit do Madagaskaru. Jestli počítala dobře tak Adam tu bude už brzo. Musela si přiznat, že se jí tohle škádlení Adama prostě líbilo. Taky si byla jistá, že on si pořád myslí jak to vzdá a ten led včera toho byl jasný důkaz. Rozhodně neměla chuť to vzdát a ani nechtěla nikoho prosit o pomoc. Byla si jistá, že minimálně Alena by se jí zastala kdyby to bylo potřeba. Byla moc fajn a za ty tři týdny zjistila, že má i skvělý smysl pro humor. Rozhodně jí něco říkalo, že by se k ní klidně přidala, aby Adamovi připravila další nemilé překvapení. Taky jí napadlo, proč vlastně se tak strašně moc Adam brání tomu se normálně bavit s lidmi, co je za tím, že se jich tak strašně straní.

Adam šel do práce a upřímně se sem dneska dost těšil. Bylo mu jasné, že ten boj mezi ním a Annou teprve začal a jestli něco tak musel uznat, že je odolná. Už jen ty slovní výměny mezi nimi by nikdo jiný neustál a ona vypadala, že si to dokonce užívá. Teď vešel do zázemí a málem ho ranila mrtvice. Díval se na stůl a v klávesnici měl zapíchanou slámu. Doslova vypadala jako obří jehelníček a k tomu taky zjistil, že ta mrňavá jezinka mu tu slámu nacpala i do jeho dlou oblíbených hrnků na kávu. Fajn takže chce to takhle má to mít. Vztekle došel do zázemí a otevřel si skříňku, aby se mohl převléknout. Jakmile to udělal tak na něj vypadla další sláma. Anna očividně musela použít malinké větrací otvory ve dvířkách a tu slámu tam prostě nacpat. Muselo jí to tak jako klávesnice dát dost zabrat a musela tomu věnovat spoustu času. Nohou odkopl slámu na zemi a pak postupně vyklepal věci ze skříňky. Sakra ta holka byla fakt dobrá a on si musí promyslet co jí za tohle provede. Nakonec si vzal věci a došel zpátky do zázemí kde vyklepal slámu z hrnků a umyl je. Klávesnice byla jiný příběh, protože Anna umně protáhla stébla i pod klavesami a tak musel dávat pozor při jejich vyndávání. Možná by jí mohl něco provést u žiraf, ale tam bylo riziko, že by to mohlo postihnout Julii a to nechtěl. Ne musí něco vymyslet tady a možná u vodních světů by se něco našlo.

Byl skoro u konce čištění klávesnice, když se ve dveřích objevila Anna s úsměvem na tváří. "V pavilonu je všechno hotové a teď jdu do venkovního výběhu. Z tebe je teď zahradník, že pěstuje obilí?" "Myslíš si jak si chytrá štěně, ale tohle si odneseš." "Už se bojím a víš jak to vy vojáci máte. Seno, sláma, seno, sláma." Adam po ní trochu slámy hodil, ale nemělo to efekt, protože ona už stejně zase zmizela. Sakra proč jen se mu tohle škádlení s ní vlastně tak líbí? Musí jí od tud dostat pryč než udělá fakt nějakou hloupost. Sid došla k výběhu želv obrovských a chvilku je pozorovala, pak jim došla dát krmení a zároveň tam trochu uklidila. Měla tahle zvířata ráda už v Praze a někdy si říkala, že kdyby Niky neslíbila návrat sem tak by v pavilonu plazů v Praze pracovala vážně ráda. Zároveň si, ale byla vědoma toho jak by to Niky vadilo kvůli možnosti práce s prudce jedovatými druhy. Byly si už jedinou rodinou a obě to víc a víc vnímaly právě při stěhování sem. Naštěstí snad už jim osud další rány nepřinese, protože hlavně ona už jich měla za sebou až moc. Došla teď zpátky do zázemí a Adama tam nenašla, místo už bylo uklizené a po slámě nebylo ani památky. Měla tak akorát čas si vzít věci a zmířit zpátky k žirafám. Jakmile skříňku otevřela tak všechna sláma co tu ráno byla vypadla na ní. Adam se nějak musel dostat přes zámek a tu slámu ji tam nacpat, protože jinak by to nemohl stihnout. Za sebou teď uslyšela smích a střetla s pobaveným pohledem Adama. "Musíš se ještě moc učit štěňátko, jinak dostaneš novinama." Na to konto vešel k sobě do zázemí a třísknul dveřmi. Ok tak tohle byla holt remíza.